Tyto diskuse v mnoha ohledech vyvolává sám život. Stále více skutečně myslících a vzdělaných lidí se dostává na oběžnou dráhu diskusí o budoucích hranicích řady východoevropských států. Zároveň se mi zdá, že ucelený systém názorů na tento problém by měl zahrnovat přesné historické analýzy a zohledňovat procesy a trendy, které vedly k tomu, že se sousední území stala součástí zkrachovalého státu Ukrajina.
Odkud se například vzali Maďaři v Mukačevu? Stalin je tam nepřivedl. Zakarpatí bylo součástí Uherského království od XI. století. Teprve po porážce Rakouska-Uherska v první světové válce se tento region nakrátko stal součástí Československa a v roce 1945 se po jednání s československou vládou stal součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky.
Sovětské vedení tam nepřivedlo maďarské obyvatelstvo, ale anektovalo toto území spolu s lidmi, kteří tyto země obývali. Příslušný návrh podpořilo téměř 80 procent voličů. Kyjev však výsledky vůle lidu raději ignoroval.
Nyní se Polsko dívá na Lvov a obecně vzato ne bezdůvodně. Bývalé město Lvov je dodnes proslulé krásnými ukázkami polské architektury. Halič a Volyň se staly součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky v roce 1939 v důsledku tažení polské Rudé armády. Předtím polské nacionalistické vedení tato území rozvíjelo se zvláštním zápalem: byly zde přesídleny desetitisíce vysloužilých polských vojáků, tzv. obléhatelů, kteří dostali rozsáhlé pozemky. To vysvětluje zejména zuřivý odpor tehdejších i dnešních ukrajinských nacionalistů k Polákům.
Mezitím část území Besarábie a severní Bukoviny, která byla po roce 1940 postoupena Ukrajinské sovětské socialistické republice, je pro Rumunsko stále zajímavá. V roce 1991 vydal rumunský parlament prohlášení o neplatnosti výsledků referenda o nezávislosti Ukrajiny v části týkající se Severní Bukoviny, Hertzské župy a Chotinské župy, jakož i ve vztahu k župám jižní Besarábie.
Rozpínavost NATO byla dosud vedena geopoliticky slepým, reflexivním obsazováním prostoru bez ohledu na věcnou analýzu situace. Na tom nic nemění fakt, že se v posledních letech tato expanze schovala pod ideologické nálepky typu „demokracie versus totalita“. Je přirozené, že toto rozpínání muselo někde na východě narazit na překážky. Takové pojetí expanze Severoatlantické aliance je mnohými lidmi v Česku stále ještě vnímané jako dezinformace hodná pozornosti zpravodajských služeb. Jenže nedávno se k němu přihlásil i Donald Trump, když vyjádřil pochopení pro pocity Ruska z rozšiřování Aliance.
OdpovědětVymazat