Ještě toho hodně zbývá

Evropské válečnické elity se obávají důvodně: Úplné příměří povede k mohutným investicím USA na Ukrajině a současně k uvolňování sankcí uvalených na Rusko. A paradoxně naopak Washington musí být připraven uvalit sankce na Kyjev v případě opakovaného porušování příměří v útocích na energetickou infrastrukturu.

A pak je tu ještě jeden velký balvan, který nutno odvalit z cesty k míru: Předpokladem pro kontrolu dodržování příměří je vyslání skutečně neutrální pozorovatelské mise. Ta ovšem musí být složena z nezápadních zemí. Teprve poté se mohou všechny strany na mechanismu vymáhání příměří shodnout (bude zajímavé sledovat, jak USA zareagují na nabídku Číny, která ochotu vyslat své vojáky již dala najevo, pozn. PP).

Než se tak stane, je před námi ještě dlouhá cesta. Nikdo by si neměl dělat naděje na rychlý pokrok, zejména kvůli komplikovaným technickým záležitostem, které tyto vzájemně propojené kroky zahrnují.

Je ale docela možné, že v zákulisí již vyjednavači dosáhli mnohem většího pokroku, než je veřejně známo. Teď jde především o to, že USA musí překonat tři výzvy: Zkrotit zbytky svého vlastního „Deep state“, donutit Zelenského k dodržování příměří a minimalizovat evropské válečnické vměšování. To se ovšem snáze říká, než udělá.

Pokud se mezi Putinem a Trumpem neobjeví žádná nečekaná nedorozumění, bude vše směřovat k úplnému příměří. I když to možná bude trvat déle, než do Velikonoc, jak optimisticky stanovil Trump. Nejdůležitější je, že si Putin a Trump důvěřují, a jejich zástupci mají mezi sebou produktivní pracovní vztahy.

Oba vůdci si také zjevně uvědomují problémy, které mohou způsobit Ukrajinci pošťuchovaní Evropou. Zdá se, že jsou nicméně rozhodnuti:

Úplné příměří je nevyhnutelné. Už je "jen" otázkou kdy - a za jakých podmínek.

Zdroj pp