Evropské náklady na východní válku

7. dubna vyšel na ruském zpravodajském portálu Vedomosti článek s názvem "Osvobození od energetických zdrojů z Ruska stálo EU 1,3 bilionu eur". Článek uvádí, že analýza vychází z údajů Eurostatu, Mezinárodní energetické agentury (IEA), ruských statistických údajů (Rosstat) a odhadů analytiků Vedomosti.

V našich médiích se pravidelně dozvíme přibližné částky, které Evropské státy a EU doposud investovaly do ukrajinské války. Součet veškeré finanční, humanitární pomoci a investic do zbraní vojenské pomoci, které země Evropské unie a EU jako instituce doposud poskytly Ukrajině, je dle zdrojů ca 267 miliard eur (z toho vojenská pomoc ca 130 miliard, finanční 118 a zbytek šlo na humanitární účely). 

Ale je pravda, že žádné evropské (ani ekonomické) médium se doposud nevěnovalo tématu opravdu celkových nákladů válečného konfliktu včetně právě těch nepřímých, způsobených převážně rozhodnutím evropských politiků uvalit sankce na všechno možné, především na ruské energie. 

Mnozí řeknou, že cena za "spravedlnost" není nikdy dost vysoká, já ovšem říkám, je dobré alespoň vědět, o jaké částce se bavíme a také je možné, že pokud bychom skutečnou částku věděli a byla třeba celkově analyzována v našich médiích, možná by občané Evropy mnohem razantněji požadovali od svých politiků, aby zvedli zadky a jeli jednat, aby to celé už ukončili, navíc v situaci, kdy to celé nikam nevede a situace se jen horší. A možná právě proto se tomu média nevěnují. 

Článku se ihned chytila Putinova mluvčí Marie Zacharová ve svém brífinku a tak jsem byl trochu skeptický ke zveřejněným údajům. Pojďme to tedy faktčekovat. 

Analýza říká, že za poslední tři roky (2022–2024) EU utrpěla ztráty ve výši 1,3 bilionu eur kvůli vyšším cenám energií a ekonomickým dopadům odklonu od ruské energie. Tenhle údaj je obtížné ověřit, protože EU takové odhady nepublikuje. Nicméně, zpráva IEA z roku 2023 uvádí, že EU vynaložila v roce 2022 navíc 600 miliard dolarů na energie kvůli vyšším cenám, což za tři roky (2022–2024) může teoreticky dosáhnout částky blízké 1,3 bilionu eur, pokud zahrneme ztráty HDP a další ekonomické dopady. Článek Politico z prosince 2024 zmiňuje vysoké náklady na energie a pokles průmyslové výroby, což podporuje tvrzení analýzy o značných ztrátách.

Článek tvrdí, že pokud by EU pokračovala v nákupech ruské energie za průměrné tržní ceny, mohla ušetřit 544 miliard eur, z toho 178 miliard eur na plynu, 187 miliard eur na ropě, 70 miliard eur na ropných produktech, 25 miliard eur na uhlí a 17 miliard eur na elektřině. Tento údaj je hypotetický a založený na předpokladu, že by EU pokračovala v nákupech ruské energie za ceny před rokem 2022. IEA potvrzuje, že ceny LNG z USA a Norska byly v letech 2022–2024 výrazně vyšší než ceny ruského plynu před válkou, což činí odhad úspor věrohodným, i když spekulativním.

Analýza tvrdí, že USA, Norsko a Velká Británie profitovaly na vyšších cenách energií a vydělaly dle stejného pořadí 165 miliard eur, 85 miliard eur a 62 miliard eur. IEA a Bloomberg potvrzují, že USA v roce 2023 exportovaly do EU 56 miliard kubických metrů LNG, což představovalo 50 % evropského dovozu LNG. Norsko a Velká Británie také zvýšily vývoz. Výdělky 165 miliard eur pro USA, 85 miliard eur pro Norsko a 62 miliard eur pro Velkou Británii jsou v souladu s těmito trendy, i když přesná čísla se mohou lišit.

Článek tvrdí, že ekonomické dopady byly především pokles průmyslové výroby v EU o 1 % v roce 2023 a o 2,5 % v roce 2024, že Německo ztratilo 3 % HDP, některé země až 6 % a průměrná ztráta HDP v EU činí 4 % a také že ceny energií jsou v EU výrazně vyšší než v USA, elektřina 3x dražší, plyn 5x dražší. Americká Heritage Foundation (2023) uvádí pokles průmyslové výroby v EU o 5,8 % za 12 měsíců do listopadu 2023, což je horší než 2,5 % uvedených pro rok 2024, ale směr je konzistentní. Ztráta HDP o 4 % v průměru v EU a 3 % v Německu je v souladu s odhady ekonomů, např. MMF v roce 2024 odhadoval pokles růstu HDP v EU kvůli energetické krizi o 1–2 % ročně, což za tři roky může dosáhnout 4 %. Ty ceny energií nemusíme ověřovat, to sedí. 

Článek tvrdí, že sociální dopad sankcí byl růst cen energií, který vedl k inflaci, že cena uhlí stoupla o 73 %, plyn 51 %, benzín 43 %, elektřina 32 %, topení 54 % atd. Dále článek tvrdí, že každý desátý občan EU v zimě mrznul, ve Španělsku a Portugalsku každý pátý. Eurostat (2023) potvrzuje, že 9,3 % občanů EU nemohlo dostatečně vytápět své domovy, což odpovídá tvrzení „každý desátý občan EU mrznul“. Ve Španělsku a Portugalsku to bylo 17,5 %, což potvrzuje „každý pátý“. Růst cen energií (např. plyn +51 %, elektřina +32 %) je v souladu s údaji Eurostatu a IEA, které hlásí podobné nárůsty v letech 2022–2024.

Článek také mluví o deindustrializaci Evropy a zmiňuje příklady, že BASF zrušil 2 600 pracovních míst v EU a přesouvá výrobu do Číny, že Německo od roku 2020 ztratilo 250 000 pracovních míst ve výrobě nebo že energetická společnost Uniper byla znárodněna. BASF v roce 2023 skutečně oznámil zrušení 2 600 pracovních míst v EU kvůli vysokým cenám energií a plánuje rozšíření v Číně (zdroj: zprávy BASF, 2023), Uniper byl skutečně znárodněn německou vládou v roce 2022 kvůli finančním potížím způsobeným energetickou krizí a ztráta 250 000 pracovních míst v Německu od roku 2020 je v souladu s údaji německého statistického úřadu Destatis, který hlásí pokles zaměstnanosti ve výrobě. Článek ve Financial Times z 18.února upřesňuje, že pokles zaměstnanosti ve výrobě v Německu začal již za covidu a byl maskován širším posunem v trendech zaměstnanosti, přesunem pracovních míst do jiných segmentů. 

Ve shrnutí je tedy možné říci, že analýza je sice využívána ruskými politiky jako shrnutí "blbosti Evropy" a jak říká Zacharová "evropské rusofobie", nicméně celková částka se zřejmě bude blížit skutečnosti. 

Pokud si k tomu připočteme již zmíněných 267 miliard přímé pomoci, poté zvýšené obranné výdaje států EU oproti původním plánům o 430–450 miliard eur (bez plánovaného navýšení EU o 800 miliard), dospějeme k sumě kolem  2 bilióny eur. 

To je cca 111 tisíc korun na jednoho obyvatele EU a 171 tisíc korun na jednoho pracujícího obyvatele EU.  

Můj osobní názor na válku se nezměnil, je důsledkem ignorace jednání a je i důsledkem arogantní ignorace ruských zájmů od roku 2008 a dalo se jí předejít. Nicméně ani ty doposud investované 2 bilióny eur (a to nepočítáme finance USA a dalších zemí) nepřinesly žádný výsledek a Rusko vojensky ani ekonomicky nekolabuje, naopak mu vzrůstá HDP a na frontě postupuje. 

Od evropských představitelů stále slyšíme opakovat "Evropa zůstává sjednocená a odhodlaná podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude trvat“ (Leyenová při vyplácení posledních 3,5 miliard Ukrajině) a že "válka by měla skončit podmínkami, které určí Ukrajina." 

Bylo by ovšem zajímavé mluvit pragmaticky o tom, kolik tahle strategie EU bez nejasné cesty, výsledku a bez nejasného konce má vlastně v důsledku celkově stát a proč, když se o to Trump snaží, mu do toho EU hází převážně vidle. A to ještě nemluvíme o lidských životech a ekonomickém úpadku Ukrajiny. 

Ale všichni víme jak je to v Evropě s pragmatickými diskuzemi..

Zdroj fcb Zuckerberg