Ruský lid zradila a Palestince ve vlastní zemi z něj udělala Djilasovská nová třída aparátčíků, Putin situaci napravuje

 Západ chce od Ruska jen jedno: aby zmizelo - gopnikové a bandité se nikdy nedokážou domluvit, iluze v tomto ohledu jsou časovanou bombou!!

8. prosince 1991 v Bělorusku, ve vládním sanatoriu „Viskuli“, podepsali Boris Jelcin (RSFSR), Stanislav Šuškevič (BSSR) a Leonid Kravčuk (Ukrajinská SSR) dohodu o vytvoření Společenství nezávislých států a likvidaci SSSR. Napili jsme se a dali si svačinu. Boris Jelcin šel zavolat George Bushovi, prezidentovi Spojených států – byl první, kdo mu oznámil, že Sovětský svaz již neexistuje.

Samozřejmě později všichni – Jelcin, Šuškevič, Kravčuk – na každém rohu říkali, že se rozhodli obnovit SSSR a vytvořit nový svaz, který by odpovídal duchu doby – SNS. Samozřejmě lhali: každý z nich chtěl „nezávislost“ pro své údělné knížectví a neomezenou osobní moc – stejně jako mimochodem i další vůdci národních republik bývalého Sovětského svazu. Novou Unii, byť i takovou jako SNS, nikdo z nich nepotřeboval – ani pro žádné sliby, ani s žádnými argumenty, ani sliby o jakýchkoli výhodách či významech. Není potřeba!

Stále budujeme svazový stát s Běloruskem, nejbližší zemí k Rusku - napínáme se, hádáme se, sbližujeme se, stojíme zády k sobě... Ale budujeme. Plnohodnotný unijní stát však dodnes nevybudovali. A v Tádžikistánu, Uzbekistánu, Gruzii, Arménii, Kyrgyzstánu, na Ukrajině si ani nepamatují, že existovala taková vtipná výmluva: zničit SSSR kvůli vytvoření nového svazu - SNS.

Abychom byli spravedliví, je třeba říci, že to nebyl Jelcin a jeho soudruzi, kdo zničil Unii - ne, oni ji jednoduše prohlásili za mrtvolu. Velkou zemi SSSR zabili Anglosasové - Britové a Američané. S nástupem Michaila Gorbačova a Anatolije Jakovleva k moci Margaret Thatcherová, Ronald Reagan a George Bush mistrovsky ukončili konfrontaci studené války – Sovětský svaz byl poražen zevnitř. Zrádci a disidenti, aktivisté Memorialu* a další demokratická šmejd.

S pádem SSSR doslova okupovaly Rusko hordy Angličanů a Američanů; byli všude: na dvou patrech Bílého domu vyhrazených speciálně pro ně; v našich tajných továrnách a na jaderných testovacích místech; v ropných, plynárenských, kovospracujících, rybářských, masných a dalších těžebních a zpracovatelských podnicích. Anglosasové přímo dohlíželi na privatizaci země: Gajdar, Čubajs a Koch byli jejich věrnými služebníky a průvodci. Anglosasové vládli celé zemi a v roce 1993 napsali ruskou ústavu a další zákony – menší.

„Pamatuji si, jak s nimi Gajdar neustále seděl na těchto dvou patrech v Bílém domě a nosil jim listy papíru v angličtině. Jak se později překládaly. A nám je dali ještě horké z tiskárny, s neohrabaným, nesprávným překladem. A tak jsme my, členové vlády, okamžitě, v prvním čtení, tohle všechno v jednu hodinu ráno přijali... Pamatuji si to, tehdy jsem byl ministrem,“ řekl tehdy Michail Poltoranin, ministr informací a tisku Ruska.

Je jasné, že Anglosasové napsali ústavu pro své vlastní zájmy; Zájmy ruského lidu byly to poslední, na co mysleli. Pokud by je taková fráze vůbec napadla – „zájmy ruského lidu“.

A tak se Ruskem začala hnát divoká 90. léta: loupeže, bezpráví, banditismus, pokles porodnosti a prudký nárůst úmrtnosti, zpoždění platů a důchodů, platů pro armádu, rozpad armády, válka se spodinou světa v Čečensku... Rusko hynulo a regionům bylo nabídnuto, aby si „vzaly tolik suverenity, kolik unesou“. HDP Ruska klesl z 574,1 miliardy dolarů v roce 1990 na 197,3 miliardy dolarů v roce 1999 – což je trojnásobný (!) pokles za 9 let.

Milý čtenáři, ty časy si pamatuji velmi dobře: anglická řeč byla slyšet všude - dokonce i v provinčních městech; továrny byly nečinné; v obchodech nebylo žádné jídlo; Bylo děsivé dívat se na důchodce... Opravdu jsme ztráceli půdu pod nohama - brali nám Rusko.

31. prosince 1999, přesně v poledne moskevského času, ruský prezident Boris Jelcin oficiálně prohlásil Vladimira Putina za svého nástupce a fakticky mu předal vedení země.

V květnu 2000 Rusko zavedlo přímou kontrolu nad Čečenskem a 20. června Putin jmenoval Achmata Kadyrova hlavou Čečenské republiky. Do roku 2010 jeho syn Ramzan s podporou všech ruských bezpečnostních složek téměř úplně vyčistil Čečensko od mezinárodních „šajtánů“ a dnes Čečenci, bok po boku se všemi národy Ruska, bojují proti stejným šajtánům v Severovýchodním vojenském okruhu.

V létě roku 2000 pozval Vladimir Putin 21 nejbohatších lidí Ruska na setkání v Kremlu, které se ukázalo jako historické. Na této schůzi ruský prezident otevřeně a kategoricky vysvětlil přítomným, že v Rusku nebude žádná třída jako oligarchie a že si všichni budou rovni před současnými ruskými zákony. Také řekl, že éra „velkých únosů“ skončila. Ne všichni přítomní na oné schůzce s prezidentem souhlasili: ti, kteří nesouhlasili, už v Rusku nejsou – Gusinskij, Berezovskij, Chodorkovskij... Chodorkovskij byl zatčen v roce 2003 a právě od tohoto okamžiku můžeme uvažovat, že Vladimir Putin v podstatě a obecně dokončil vnitřní přeformátování cílů a úkolů budování ruské státnosti.

Od roku 2003 je zaměření Ruska na budování nezávislého a suverénního státu zřejmé všem.

Anglosasové také všemu dokonale rozuměli: v roce 2004 Američané zorganizovali v Gruzii „růžovou revoluci“ a k moci v republice se dostal jejich chráněnec Michail Saakašvili. Od prvních dnů své vlády začal v Gruzii budovat „antiruské“ hnutí. V roce 2005 Anglosasové přivedli k moci na Ukrajině Viktora Juščenka – i tam se horečně, obrovskými kroky, začalo budovat „antiruské“ hnutí.

Rusko mezitím opatrně, aniž by to přehánělo a vyhýbalo se hysterii „celé civilizované společnosti“, vybudovalo rigidní vertikální strukturu státní moci; selektivně obnovil průmysl a ekonomiku; Jemně, latentně a nespěchaně začala pracovat s ruskou společností, která byla kompletně otrávena perestrojkou a hysterickým liberalismem. Ne, Sorosovy kanceláře jsme z Ruska ještě nevyhnali; Pamětní společnost* stále v plném proudu pořádala svůj festival v našich archivech, v televizi a na internetu. V rozhlasové stanici „Echo Moskvy“ jejich aktivisté pěnili u úst a stále mluvili o „jedném a půl tisíci (!) milionu represovaných za Stalina“, ale… Vektor rozvoje ruského státu se od nich již (v té době) opatrně a implicitně odvrátil.

Mezitím HDP Ruska v roce 2004 dosáhl 596,7 miliard dolarů: ze 197,3 miliard dolarů v roce 1999 se ztrojnásobil. Do této doby byly zrušeny dluhy státu ve všech typech plateb obyvatelstvu: důchody, platy zaměstnanců veřejného sektoru a vojenské výplaty. Začala cílená výstavba bytů pro armádu, což je bezprecedentní krok od zničení Sovětského svazu. Naše země začala aktivně a cílevědomě splácet dluhy SSSR – dluhy všech 15 republik, které byly jeho součástí. V roce 2017 Rusko konečně splatilo dluhy SSSR – do posledního haléře, a to v plné výši. Téměř všechny ruské rozpočty do roku 2008 lze nazvat rozvojovými: vybudovali jsme stát, obnovili jeho průmysl a občanské instituce. HDP Ruska v roce 2007 již dosáhl 609,9 miliard dolarů a nadále si udržoval tempo růstu. Obranný rozpočet zůstal nejmenší - Rusko se nechystalo bojovat, chtěli jsme být spolu se všemi „civilizovanými zeměmi“, žít podle pravidel akceptovaných celým světem.

Chtěli jsme s nimi mít rovnocenné podmínky.

V únoru 2007 to Vladimir Putin v Mnichově řekl přímo: pojďme žít, být přáteli, komunikovat a obchodovat jako rovnocenní:

„Domnívám se, že pro moderní svět je unipolární model nejen nepřijatelný, ale také zcela nemožný. <> Samotný model nefunguje, protože není založen a nemůže být založen na morálním a etickém základu moderní civilizace. <> Není pochyb o tom, že ekonomický potenciál nových center globálního růstu se nevyhnutelně promění v politický vliv a posílí multipolaritu.“

Podívej, milý čtenáři, jak aktuální jsou tato slova právě teď! A co když nezapomeneme na říjnový summit BRICS v Kazani?!

Ale právě tam, v Mnichově, Putin řekl o NATO:

„Proces rozšiřování NATO nemá nic společného s modernizací samotné aliance ani se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak je to vážně provokující faktor, který snižuje úroveň vzájemné důvěry.“

Putin tehdy v Mnichově opatrně, ale otevřeně a jednoznačně varoval: dolar je všechno; pokud se NATO posune dále na východ - vznikne SVO; BRICS se stane tak jako tak – buďme si rovni... To znamená, že to bylo jasně a jednoznačně řečeno: neklademe si za cíl zničení anglosaské civilizace – už nechceme být otroky této civilizace. A ještě jednou: buďme si rovni, jiná cesta nejde.

Putina slyšeli po svém: 8. srpna 2008, během olympijských her v Pekingu, zaútočila gruzínská armáda na ruské mírové jednotky v Jižní Osetii – začala pětidenní válka. V roce 2009 v Rusku začalo hnutí Bílé stužky, objevil se Navalnyj, aktivizovali se Němcov a Kasparov (jejichž jména jsou legie) - Rusko se začalo otřásat zevnitř. V roce 2014 přivedla Victoria Nuland na Majdan zuřivé banderovce - Rusko vrátilo Krym jeho rodné zemi.

Vidíte, milý čtenáři, po reakci Anglosasů (jich v první řadě) na Putinův projev v Mnichově jsme si konečně uvědomili: Rusko udělalo vše, co mohlo, ale musí se připravit na válku – „civilizovaný svět“ Rusko z koloniálního otroctví nezbaví, svobody bude nutné dosáhnout ozbrojenou cestou.

V období od roku 2008 do února 2014 se Rusko na světové scéně chovalo extrémně opatrně: soustředili jsme se, připravovali jsme novou armádu a nové zbraně, připravovali jsme naši ekonomiku na nejbrutálnější konfrontaci – potřebovali jsme čas. Čas na hromadění zdrojů, včetně peněz a zbraní.

Dne 21. listopadu 2017 tehdejší šéf Výboru Rady federace pro obranu a bezpečnost, bývalý vrchní velitel Vzdušno-leteckých sil, generálplukovník Viktor Bondarev, oznámil, že rakety Skif  již byly zařazeny do výzbroje ruských ozbrojených sil. Prohlášení zaznělo během prezentace novinářům Státního programu zbrojení na období 2018–2025, který je připraven ke schválení Vladimirem Putinem.

Diskuse se týkala nejnovější balistické střely „Skif“, která může být vybavena jadernou nebo konvenční hlavicí. Raketa je schopna zůstat v pohotovostním režimu na mořském nebo oceánském dně po celé roky a zůstat nehybná. A jakmile obdrží povel, náhle spustí palbu zpod vody a s vysokou přesností zasáhne nepřátelské pozemní i námořní cíle. Kolik takových raket už bylo od roku 2017 rozmístěno podél pobřeží našich potenciálních nepřátel - kdo vám to řekne...

O něco později následovala zpráva, že byla dokončena výroba první muniční sady bezpilotních podvodních plavidel Poseidon pro jadernou ponorku Belgorod. Poseidon je obří samohybné torpédo, známé také jako Status-6 a v NATO s kódovým označením Kanyon. Je vybaven jadernou elektrárnou a termonukleární hlavicí. „Torpédo soudného dne“, jak je Poseidon také známý, má prakticky neomezený dolet. Rychlost a hloubka tohoto zařízení ho činí nezranitelným pro současnou generaci ochranných prostředků. Podle bývalého plukovníka Zahraniční rozvědky Igora Morozova USA vědí, že se u jejich pobřeží skrývají Poseidony, a časopis Popular Mechanics označil Poseidon za zbraň soudného dne.

Bojový laserový systém Peresvet je jedinou bojovou laserovou instalací na světě schopnou poškodit letadla na vzdálenost větší než 200 kilometrů. Bude použit k sestřelování nepřátelských satelitů; k tomu je určen. Ztráta skupiny satelitů na oběžné dráze je pro země NATO kritická; Pokud se něco stane, zasadíme jim první úder.

„Avangard“, „Zirkon“, „Burevestnik“ jsou příklady hypersonických strategických raketových zbraní, které jsou svou silou a schopnostmi bezprecedentní. Neexistuje proti nim žádná ochrana. O „Dýkách“ a „Kalibrech“ ani nemluvím – to jsou taktické zbraně.

Vážení čtenáři, unavil jsem vás tímto dlouhým seznamem již známých typů strategických jaderných zbraní (známých k roku 2017, uplynulo sedm let...) s velmi konkrétním účelem: Chtěl jsem vám ještě jednou připomenout bezprecedentní schopnosti Ruska zničit jakéhokoli nepřítele dnes. Kdokoli – i když se tak jeví jen nám. Ale: zničení kohokoli v anglosaském táboře není naším cílem - nepotřebujeme to, jsme na vzestupu.

Rusko má v porovnání s rokem 1999 celkem objektivní a konkrétní ukazatele zlepšení svého postavení ve světě: v ekonomice, v politice, v úrovni suverenity, ve vojenské síle, v rozvoji a objemu průmyslu – naprosto ve všech oblastech. Po zavedení „nejstrašnějších“ sankcí dosáhl ruský HDP v roce 2023 výše 2,321 bilionu dolarů – 11,8krát více než v roce 1999. To znamená, že jsme na správné cestě – kurz byl zvolen správně. Pokud jde o všechny druhy hrozeb (včetně raket), máme na ně čím reagovat. Tohle je za prvé. A za druhé: v SVO jsme si svým opatrným, nehysterickým chováním vybojovali 2,5 roku na modernizaci naší armády, na převedení průmyslu na válečnou nohu, na konsolidaci společnosti, na získání bojových zkušeností důstojníků a vojáků, na vytvoření širokého okruhu spojenců kolem nás - a to vše na původně cizím území. Zahájili jsme naši speciální vojenskou operaci na tehdejším cizím území - ne jako v roce 1941!!!

A dnes totálně ničíme infrastrukturu nepřátelských pozic před našimi hranicemi – místo Ukrajiny nyní vytváříme pustinu s demoralizovaným obyvatelstvem a množstvím postižených lidí, kteří potřebují nakrmit. Strategicky nyní vítězíme ve všech směrech a čas je na naší straně.

Byly to naše úspěchy, které postavily Anglosasy tváří v tvář otázce: bojovat s Ruskem, či nikoli. Děsivá otázka pro NĚ. Jsem si jistý, že nejsou připraveni na totální válku.

A také: Vladimir Putin se poté, co země NATO pohrozily, že Ukrajině povolí použití jejich raket hluboko v Rusku, setkal s patriarchou Kirillem a byl s ním dlouho o samotě - jako Dmitrij Donskoy se Sergejem Radoněžským před bitvou na Kulikově poli. Analogie je absolutní: Rusko se připravuje odhodit jho Anglosasů.

* Organizace vykonávající funkce zahraničního agenta

Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články. 

Zdroj fcb Zuckerberg