Život na dluh: Jak si koupit iluzi štěstí a stát se otrokem bankovního systému

Vítejme v moderním otroctví! Ne, nečekají nás řetězy, biče ani nucené práce v dolech. Dnešní otroctví je mnohem rafinovanější - je dobrovolné, společensky přijatelné a dokonce trendy. Život na dluh není jen finanční strategie, je to životní styl, mantra, náboženství. A my všichni jsme jeho oddaní věřící, kteří každý měsíc obětují svou mzdu na oltáři bank, leasingových společností a neukojitelné touhy po věcech, které nikdy nebudou skutečně naše.

Hypotéka: Věčné otroctví s výhledem na zahradu

Začněme u základního pilíře moderního finančního masochismu - hypotéky. Klasická situace: Mladý pár sní o vlastním bydlení. Jenže ceny nemovitostí rostou rychleji než jejich úspory. Řešení? Půjčit si několik milionů na 30 let! Skvělé, ne?

- Výhody: Bydlíme ve svém! (Alespoň dokud nezačneme splácet pozdě.)

- Nevýhody: Celý život makáme na banku, každý měsíc nás čeká platba, která nás psychicky drtí, a když náhodou přijdeme o práci, můžeme se těšit na exekutory a veřejné dražby.

Ale nebojme, systém nás nenechá na holičkách! Když už jednou máme hypotéku, jsme uvěznění v matrixu. Nemůžeme změnit práci, nemůžeme si dovolit snížit úvazek, nemůžeme prostě žít. Jsme otrok svého vlastního domu, který vlastně není náš, dokud nezaplatíme poslední korunu. A to se může stát klidně až v důchodu, kdy už nám stejně bude všechno jedno.

Leasing auta: Statusový symbol, který řídí náš život

Další perla moderního finančního šílenství - leasing auta. Proč si koupit ojeté auto za hotové, když si můžeme půjčit luxusní SUV, které nás bude stát víc než nájem?

- Výhody: Vypadáme bohatě (i když jsme jen dobře oblečení žebráci).

- Nevýhody: Každý měsíc platíme, auto nikdy nebude naše, a když se nám nelíbí podmínky konce leasingu, můžeme se těšit na tučné doplatky.

Lidé si berou leasingy na auta, která by si nikdy nemohli dovolit koupit. Ale co na tom? Důležité je, že sousedé vidí, že "to máme dobrý". Až do chvíle, kdy nás banka připraví o radost i kreditní skóre.

Půjčky na dovolenou, televizi a iPhone: Vypůjčený luxus pro vypůjčené životy

Proč čekat, až si něco našetříme, když si to můžeme koupit hned? Tuhle otázku si klade každý, kdo si bere půjčku na:

- Dovolenou v Thajsku (protože Instagram musí žít!)

- Nejnovější iPhone (starý přece už nefunguje, i když nabíhá stejně rychle jako před rokem)

- Televizi s 8K rozlišením (i když náš zrak stejně pozná jen Full HD)

Výsledek? Lidé utrácejí peníze, které nemají, za věci, které nepotřebují, aby zapůsobili na lidi, které nemají rádi. A pak se diví, že jsou ve stresu, depresích a mají vysoký tlak.

Psychologický efekt: Stres, strach a nekonečná úzkost

Život na dluh není jen o číslech v bankovnictví. Je to o neustálém strachu:

- Co když přijdu o práci?

- Co když stoupnou úroky?

- Co když onemocním?

Náš život se mění v nekonečnou honbu za splátkami, kde každá neočekávaná událost (autonehoda, rozvod, pandemie) nás může poslat do spirály exekucí. A přesto - společnost nám tleská! Jsme přece odpovědný dlužník, ne nějaký podivín, který bydlí v podnájmu a jezdí MHD.

Proč je systém nastaven tak, abychom si půjčili? Protože otroci jsou výnosní! Kdybychom si všechno kupovali za hotové, banky by z nás neměly nic. Ale když si půjčíme, staneme se zdrojem pasivního příjmu – pro ně.

- Daně z nemovitostí? Platíme.

- Úroky z půjček? Platíme.

- Pojištění, poplatky, sankce? Všechno platíme.

Jsme dokonalý spotřebitel - nikdy nic nevlastníme, ale pořád za to platíme. A když už konečně něco splatíme, systém nám nabídne novou půjčku na novou věc, protože přece "zasloužíme si to nejlepší".

Dostihový kůň kapitalismu: Jak nás systém nutí běžet rychleji, jen abychom zůstali na místě

Je to úžasné, že? Čím víc se všechno zdražuje, tím víc musíme makat, abychom si udrželi ten ubohý zlomek iluze, že "žijeme dobře". Nájem? O 30% nahoru. Energie? Aby nás křísili, až otevřeme vyúčtování. Potraviny? No, pokud jsme ochotni živit se pouze těstovinami a vzduchem, tak ještě nějak přežijeme. Ale nebojme - systém má pro nás řešení! Víc práce! Víc přesčasů! Víc stresu! Protože jediný způsob, jak udržet krok s tím šíleným kolotočem, je utíkat ještě rychleji, dokud se nezhroutíme vyčerpáním uprostřed pracoviště.

Finanční Stockholmský syndrom: Když otroci milují své okovy (a ještě za ně bojují)

Je to fascinující podívaná - lidé, kteří celý život dřou, aby spláceli věci, které nikdy nebudou skutečně jejich, a ještě zuřivě obhajují systém, který je drtí. "Vzali jsme si ty půjčky dobrovolně!" křičí, zatímco jim banka sebere polovinu výplaty. "Kdybychom nechtěli, tak si nepůjčíme!" prohlašují, i když jediná alternativa je žít v garsonce, protože nájmy jsou dražší než hypotéky.

Ano, vzali jsme si ty dluhy "dobrovolně" - stejně jako se člověk "dobrovolně" vrhne pod vlak, když člověk leží svázaný na kolejích a půltunová lokomotiva se na něj řítí rychlostí 150 km/h. Kde je ta svobodná volba, když jediná alternativa je sociální propadák? Kde je ta svoboda, když ceny bydlení rostou třikrát rychleji než mzdy? Kde je ta dobrovolnost, když reklamy, filmy a sociální tlak nás od dětství nutí věřit, že bez půjčky jsme bezcenná nula?

"Ale my přece víme, do čeho jdeme!" - Řekl otrok, když podepisoval smlouvu na doživotní práci za stravu

Nejhorší na tom všem je, že tito finančně zmlácení lidé nejenže přijali svůj osud, ale ještě ho hájí jako něco spravedlivého. "Banky nám přece půjčily peníze, tak je musíme vrátit!" - Jistě, jenže banky nám půjčily peníze, které nemají, za úroky, které jsou vysmátě lichvářské, a celý systém je nastavený tak, abychom nikdy nevyhráli.

- Když si vezmeme hypotéku, platíme 2-3x víc, než kolik stál dům.

- Když si vezmeme leasing, auto nikdy nebude naše, dokud nezaplatíme poslední korunu (a pak už bude stejně na odpis).

- Když si vezmeme spotřebitelskou půjčku, úrok je tak vysoký, že by se za něj styděl i středověký lichvář.

Ale my to přece chceme, ne? Vždyť jsme si to vybrali! Stejně jako si otrok na plantáži "vybral", že bude 16 hodin denně sbírat bavlnu, protože alternativou bylo zemřít hlady.

Proč otroci brání své otroctví? Protože připustit, že jsme se nechali napálit, je horší než žít v iluzi

Lidská psychologie je nastavená tak, že raději obhajujeme svá špatná rozhodnutí, než abychom přiznali, že jsme se nechali ojebat. Je to kognitivní disonance v plné kráse:

- "Vzali jsme si hypotéku, protože jsme chtěli bydlet důstojně!" (A teď makáme do úmoru, abychom nebyli na ulici.)

- "Leasing je pohodlný, nemusím se starat o opravy!" (Jen o to, že nám ho seberou, když přijdeme o práci.)

- "Kdybychom si nepůjčili, neměli bychom nic!" (Teď máme dluhy a pořád nic.)

Je to jako kdyby vězeň v žaláři tvrdil, že jeho cela je vlastně docela příjemná a dobrovolně si v ní prodlužuje trest. Absurdita, která by byla k smíchu, kdyby nebyla tak tragická.

Systém nás naučil milovat své okovy. A my mu ještě tleskáme

Až uslyšíme někoho, jak hrdě prohlašuje, že "dluhy jsou normální" nebo že "kdo si nepůjčuje, jako by nežil", vzpomeňme si na můj text. Jsou to slova otroka, který už ani nechce svobodu - protože se mu dokonale vymyl mozek, že svoboda = mít dluhy.

A nejhorší na tom všem? Že tenhle systém nemá vítěze. Ani banky, ani korporace - jen nekonečnou honbu za penězi, které nikdy nebudou stačit. Ale co, aspoň máme Instagram, kde můžeme předstírat, že jsme úspěšní, než nám příjde další upomínka.

Gratulujeme. Prohráli jsme. A ještě za to děkujeme.

Zdroj fcb Zuckerberg