Obdivovatelka El Che slaví narozeniny

 

Maria je dlouholetá mluvčí Lavrova, který upadl v nemilost, když upozornil svět a Ruskou federaci, že Zelenský je židovského původu, stejně jako Hitler a Heydrich, takže kamarádství s banderovci není zase až tak překvapivé.

Maria si po večerech čte o Che Guevarovi, kterému v Praze StB ukradla Deníky, ale dle spisovatele Juana Brauna zde má syna, který je hledá, neboť Ježíš Kristus se samopalem, jak mu říkal Valtr Komárek, v nich s jasnozřivostí marxistického myslitele napsal, proč reálný socialismus padne a on za několik let opravdu padl. 

Ernesto Che Guevara totiž strávil v roce 1966 několik měsíců v utajení v Československu (konkrétně v obci Ládví u Prahy) poté, co neuspěl v Kongu a před svým osudným odjezdem do Bolívie. Jeho dojmy z tehdejšího ČSSR a SSSR byly hluboce skeptické. 

Selhání socialismu: Podle svědectví jeho doprovodu (např. Ulisese Estrady) byl Guevara znechucen šedí a byrokracií v Praze. Prohlásil prý: „Tohle není socialismus, ale selhání socialismu“.

Ekonomická kritika: Che Guevara kritizoval sovětský ekonomický model za to, že přebírá kapitalistické kategorie (jako je důraz na ziskovost jednotlivých podniků, úroky a materiální pobídky), aniž by skutečně měnil vědomí lidí.

Varování: Varoval, že pokud se socialistické státy budou snažit „dohnat a předehnat“ kapitalismus jeho vlastními zbraněmi (tržními mechanismy v rámci státního plánu), skončí nakonec u návratu ke klasickému kapitalismu. 

V podstatě potvrdil to, co dnes uvádí Ludvík Šulda: že rozpad SSSR nebyl náhodným selháním, ale vyvrcholením procesu, kdy se vládnoucí aparát odcizil původním ideálům a nakonec systém „vytěžil“ pro svůj vlastní prospěch. 

Aby nebyl socialismus jen „minulostí“, jak píše Šulda, ale „úkolem budoucnosti“, teoretici se shodují, že je nutné překonat chyby, které Djilas i Guevara kritizovali:

Absence demokratické kontroly: Centralizované řízení bez zpětné vazby od pracujících vedlo k vytvoření „nové třídy“ (Djilas).

Ztotožnění státu a společnosti: Pokud stát vlastní vše a strana vlastní stát, občan ztrácí autonomii. Moderní vize socialismu (Socialismus 21. století) proto častěji mluví o veřejném či družstevním vlastnictví a participativním rozhodování než o všemocném státu.

Technologické zaostávání: První pokus ztroskotal na neschopnosti efektivně inovovat v civilním sektoru. Paradoxem je, že dnešní technologie (Big Data, AI) by technicky umožnily mnohem efektivnější plánování zdrojů, než jakého byl schopen Gosplan v 70. letech. 

Závěr:

Pokud byl SSSR „prvním pokusem“, pak lekce z jeho rozpadu pro rok 2025 zní: Sociální spravedlnost nelze oddělit od politické svobody a technologické suverenity. Bez demokratické kontroly technologií a ekonomiky hrozí, že se společnost neposune k osvobození, ale k nové formě digitálního nevolnictví pod nadvládou algoritmu a renty. Šuldova kritika Putina jako produktu kapitalistické restaurace do tohoto rámce zapadá – ukazuje, že nacionalismus a autoritářství jsou často jen nástroje k ochraně majetku úzké elity.

A Maria to ví, proto může mít historický optimismus a slavit.

PS. Si Ťin-pching prohlašuje, že USA by v konfliktu na Tchaj-wanu utrpěly drtivou porážku a tvrdí, že žádná síla na světě nemůže zastavit znovusjednocení. Varuje, že do roku 2030 nebude existovat žádná mapa zobrazující Tchaj-wan ovládaný USA, a opakuje tak postoj Číny, že nikdy neprohrává války.

Zdroj x