Pavel vsází na lidovce

 Do hry by prý mohli vstoupit lidovečtí poslanci, kterých je ale „jen“ 16 a pouze jejich hlasy k podpoře jednobarevné vlády hnutí ANO s 80 poslanci nestačí. Bylo by potřeba minimálně pěti dalších poslanců.

Podle informací serveru PL se na rozšiřování spekulací o možném lidoveckém příklonu k hnutí ANO nepodílejí pouze někteří zákulisní hráči a lidé, kteří mají k politice blízko, ale dokonce i někteří činitelé KDU-ČSL. 

„Tohle se šíří už týdny, dokonce přímo od Hladíka (končícího ministra životního prostředí za KDU-ČSL, pozn. red.), který to vykládá s tím, že má poslanecký klub v kapse. Do jaké míry něco takového bere vážně Babiš, těžko říct, spíš bych tipoval, že to pro něj není přijatelné, ale může těm spekulacím nechávat volnou cestu, aby tak tvořil tlak na SPD a Motoristy. Jinak si těžko představit, že by to realizoval. Navíc právě Petr Hladík byl jedním z Babišových největších lidoveckých terčů v posledních letech, považuje lidoveckého ministra životního prostředí za zločince,“ sdělil nám pod podmínkou anonymity jeden z představitelů končící Fialovy koalice.

Zatímco historicky patrně největší parlamentní delegace Tomia Okamury jedná už druhý den se slovenskými politickými špičkami, které oceňují návrat česko-slovenských vztahů do dříve běžného, těsného, přátelského módu, budoucí česká opozice už kupuje lístky na vlak a chce se do Bratislavy vydat na vlastní pěst. Profesor Petr Drulák pro pl upozorňuje, že takové jednání může být srovnatelné i s vlastizradou. Důvod vysvětluje. Jde o Benešovy dekrety.

Cesta a jednání české budoucí opozice bude totiž podle profesora Druláka mít pikantní přídech. „Deklarují, že se tam jedou sejít také se slovenskou opozicí, což je dnes především Progresivní Slovensko, které se před několika týdny pokoušelo zpochybnit Benešovy dekrety. Docela by mě zajímalo, jestli ta parta bývalé pětikoalice, která se do Bratislavy vydává, chce se slovenskými progresivci jednat také o Benešových dekretech. V té chvíli se dostávají do velmi nebezpečného, téměř bych řekl vlastizrádného jednání,“ je přesvědčen.

Zamýšlí se dále nad tím, že v Česku i na Slovensku jsou velmi podobné opoziční skupiny, které si notují a často v tématech, na která má výrazná část občanů obou zemí odlišný názor. Týká se to i různých dřívějších případů, kdy čeští a slovenští politici tzv. žalovali v Bruselu na své země a vládní činitele. S tím se podle Druláka nic dělat nedá.

„Je třeba si položit otázku, ke komu směřuje primární loajalita politika. Zda směřuje k národu nebo směřuje k nějakým centrům a silám, které národní nejsou. V tomto případě to můžeme zjednodušit na Brusel. Komu se cítí odpovědní? Svému národu, nebo bruselským institucím? Progresivní Slovensko je jednoznačné a cítí svou odpovědnost vůči liberální globalizované Evropě, kterou představuje Brusel. Větší část Fialovy pětikoalice je na tom podobně, takže když se sejdou, atmosféra bude konstruktivní, hřejivá a budou spolu přemýšlet, jakým způsobem čelit ‚těm strašným populistům‘, tedy lidem, kteří se cítí zavázáni svému národu a ne Bruselu. Je to jednoznačné, ti lidé mají jiné loajality,“ dodává Petr Drulák.