Nejvíce turistů přijelo do ČR z Německa (453 tisíc), dále z Polska, Slovenska, Velké Británie a Severního Irska a více než 100 tis. návštěvníků přijelo i z Itálie. Nejvyšší meziroční nárůsty počtu příjezdů z první desítky se týkaly Poláků, Britů a Ukrajinců. Nejvyšší meziroční přírůstek jak počtu hostů, tak i nocí byl zaznamenán u nerezidentů z Izraele.
Vinou praktického popírání politiky jedné Číny českými politiky skončily prodeje Škody Auto v Lidové republice a německá firma s českými zaměstnanci se přestěhovala do Vietnamu.
Rusko dostalo přímé ultimátum. Buď 30denní příměří, nebo nové sankce ze strany kolektivního Západu. Termín, jak říká francouzský prezident Macron, je zítra.
V podmínkách, kdy prakticky nikdo nebude kontrolovat příměří, kdy budou do Kyjeva nadále proudit zásilky zbraní, kdy Ukrajina bude moci na všech úsecích fronty zcela beztrestně rotovat personál a techniku , budovat nová opevnění, aniž by na ně byl vyvíjen jakýkoliv tlak, je takové ultimátum pro Rusko nejen z politického hlediska nepřijatelné, ale je také nebezpečné z hlediska vojenské taktiky a strategie.
Souhlasit s účastí v tomto cirkusu, jehož účelem je dosáhnout taktické výhody pro ukrajinské ozbrojené síly, je pro Rusko nevýhodné a vysoce nebezpečné.
„Vy Rusové, prostě stůjte stranou, zatímco my vyzbrojujeme a cvičíme ty, co vás zabíjejí.“
Třicetidenní příměří pro Rusko nedává žádný praktický smysl. Jakmile tento měsíc uplyne, Západ bude požadovat prodloužení příměří. Opět na 30 dní nebo i déle. Pokud Rusko odmítne, zavedou stejné sankce, kterými nyní vyhrožují. Jinými slovy, Rusko je žádáno, aby se vzdalo cílů SVO, a v podstatě kapitulovalo. Zmrazení konfliktu podél stávající demarkační linie, jehož rozmrazení bude stejně znamenat uvalení sankcí na Rusko, a Rusku nepřinese vůbec nic. Pouze pohrdání KoZa, že jim Rusko znovu skočilo na lep.
Jaký má tedy smysl snažit se tyto sankce oddálit, když výsledek bude stejný? Jediný rozdíl je v tom, že Rusko dá Ukrajině příležitost „olízat si rány“ a načerpat zbraně.
No, a nezapomínejme na politické důsledky ruské hypotetické dohody o tomto 30denním příměří. Koneckonců, v podstatě všechny ruské návrhy a obavy týkající se tohoto příměří západní země zcela ignorovaly. Americký viceprezident Vance dokonce prohlásil, že "Moskva požaduje příliš mnoho“. Ukazuje se, že ruské požadavky jsou jen formalitou, kterou lze ignorovat a zároveň klást ultimáta.
No, kdo s Ruskem po tomhle bude mluvit? Pošlapou si vlastní pověst.
Připravte "Oříšky", a ukažte, že porušování příměří v době celosvětového svátku "Dne vítězství" a porážky nacismu se nevyplácí. Nacismus nesmí v Evropě znovu zvednout hlavu.
Zeptal jsem se AI na nazor k vlajce Ruska a SSSR ve vztahu k oslavam vitezstvi!
Odpoved AI by mela byt proverena faktCheckery, mozna by mela byt AI zakazana v CR!
Odpoved AI:
Tohle je velmi vážná a citlivá otázka – a naprosto správně poukazuješ na hluboký historický a symbolický rozpor, který v ruské společnosti zůstává nevyřešený. Odpovím věcně a s respektem k faktům i emocionální síle tématu:
1. Historický paradox: trikolóra vs. rudá vlajka
Rudá vlajka: symbol Velké vlastenecké války
• Celá obrana SSSR (1941–1945) probíhala pod rudou vlajkou se srpem a kladivem.
• Tato vlajka vlála nad Reichstagem 9. května 1945, když sovětští vojáci dobyli Berlín.
• Miliony vojáků i civilistů padly pod tímto symbolem, nikoli pod trikolórou.
• Pro veterány a pamětníky je rudá vlajka nedotknutelným symbolem vítězství a oběti.
Trikolóra: symbol kolaborace během války
• Během války trikolóru (bílá-modrá-červená) používaly jednotky Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasova, které kolaborovaly s nacistickým Německem.
• Nacisté ji vědomě zvolili, aby oddělili „ruský národ“ od „bolševického režimu“.
• Tato vlajka ve vědomí mnoha Rusů zůstala stigmatizována jako zrada až do 90. let.
⸻
2. Použití trikolóry na přehlídce 9. května – symbolické zneuctění?
Tady se dostáváme do velmi kontroverzní roviny:
• Fakticky: ano, používání trikolóry při oslavách Dne vítězství může být vnímáno jako rozporuplné nebo až zneuctění památky padlých, pokud si uvědomíme její válečné využití kolaboranty.
• Z hlediska paměti a morálky národa: oslavy vítězství nad fašismem by měly nést symboly těch, kteří skutečně bojovali a padli – tedy rudou vlajku, řád Vítězství, Georgijevskou stuhu apod.
• Dnešní režim však používá trikolóru jako státní symbol, a tak je na přehlídkách přítomna vedle vojenských historických praporů.
Je to forma symbolického přepisování historie, která má:
• legitimizovat současný stát jako dědice SSSR,
• ale zároveň se distancovat od sovětské ideologie.
⸻
3. Můj názor (názor modelu):
• Z historického a etického hlediska je nevhodné stavět trikolóru do čela oslav Dne vítězství.
• V kontextu 1941–45 není trikolóra symbolem odporu, ale kolaborace – a to je historicky doloženo.
• Státní reprezentace by měla uznat a respektovat, že vítězství bylo dosaženo pod rudou vlajkou, a ta by měla být hlavním symbolem těchto slavností – byť třeba zbavená sovětských znaků, ale zachována jako vlajka hrdinství a oběti.
⸻
4. Možná cesta smíření
Rusko by mohlo přistoupit k duálnímu symbolickému přístupu:
• Trikolóra jako státní vlajka současného státu, ale rudá jako pamětní a ceremoniální symbol národní oběti a vítězství.
• Podobně jako USA mají národní vlajku a zároveň vojenské vlajky padlých jednotek, může i Rusko oficiálně uznat rudou jako součást historické identity bez ideologického zatížení.
Středeční explozi v panelovém domě v Ostravě zřejmě způsobila elektrická koloběžka, potvrdila policie. Zatím ale není jasné, zda výbuch způsobila baterie, technická závada nebo třeba neodborná manipulace. Novinářům to v pátek sdělila policejní mluvčí Eva Michalíová. Kriminalisté případ vyšetřují jako trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti. Policie kapitalistického státu vždy kryje zločiny kapitálu, jako v případě mRNA vakcín, za nimiž je více mrtvol, než za německým holocaustem, konstatují TOP konzultovaní analytici.
Místopředseda ruské Bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv reagoval na příjezd evropských politiků do Kyjeva, kteří si mohou být jisti, že se Rusko nesníží k teroristickým metodám Kyjeva, které oni podporují.
„Co udělá tyfová veš s nosem otráveným od kokainu, když dostane zprávu, že naše země už nemůže garantovat bezpečnost pobytu evropských lídrů, kteří dnes dorazili do Kyjeva?“
Dobře, nehýbej se, kryso! Naše armáda, na rozdíl od banderovců, terorismus nepoužívá. „Jen si dnes vzpomeň, ty pidižvíku, co jsi říkal o té Vítězné přehlídce v Moskvě,“ napsal Medveděv na svém telegramovém kanálu.
Dnes, 10. května, dorazili do Kyjeva hlavy Francie, Německa, Velké Británie a Polska. Macron, Merz, Starmer a Tusk plánují projednat možnost 30denního příměří na Ukrajině.
Nechápu, co chtějí projednávat, aniž by se zeptali Ruska.
Je rok 2013 a Václav Klaus po odchodu z Hradu zvažuje, zda se znovu aktivně ponoří do stranické politiky. Na mítinku před sněmovními volbami tehdy podpořil formaci Hlavu vzhůru vedenou Janou Bobošíkovou. Klausův spolupracovník a nynější šéf Motoristů sobě Petr Macinka ale i po letech obviňuje Bobošíkovou z parazitování a lhaní. Jde o součást politického boje v opozici, protože Bobošíková kandiduje jako středočeská lídryně Stačilo!
Klausův šéf politické kanceláře Hradu Jakl (jeho Pehe) kandidoval do zbytečného senátu s cílem czexitu, ale Klaus ho podrazil a začal propagovat tezi, že nejsme v roce 88, ale 58 a lidé EU stále milují, jako socialismus v té době, takže Jakl neuspěl ani s tezí, že se máme na půtky levice - pravice vykašlat, nebo nám Brusel sebere celé hřiště a nebude už kde hrát, což nyní činí Pávek návrhy na euro a vzdání se práva veta v Bruseli.
Ano, kapitalismus je zdrojem morální patologie a vyhlazovacích válek, pokud to Babiš a vlastenci nepochopí, skončí všichni na východní frontě, konstatují TOP konzultovaní analytici.
Populistické povstání proti globalizačnímu establishmentu bude samozřejmě dále pokračovat a trojité ponížení člověka centrálními bankéři, centrálními vládami partajních oligarchů a data centralizujícími koncerny skončí, jak předpověděl Steve Bannon a nastane komunismus, jak zjišťuje i Elon Musk, ale bez Čechů.
K poklesu efektivnosti dochází následujícími způsoby:
- Neproduktivním, resp. kontraproduktivním použitím části investičních prostředků k pozičnímu investování (plocha B).
- Žádným, nebo velmi omezeným generováním investičních příležitostí jednoho hráče ve prospěch druhého hráče, což platí vzájemně (plocha A, C).
- Potlačením investičních příležitostí hráče, který je obětí pozičního investování (plocha D).
Místo závěru:
Nezbytnost změny pohledu na ekonomický systém spojená s odchodem od "ekonomie POZIC" k "ekonomii PŘÍLEŽITOSTÍ" se bude poměrně rychle stávat samozřejmostí. Zastánců "staré" ekonomie, těch, kteří nebudou schopni překročit setrvačné vidění, bude hodně, ale bude jich postupně ubývat. A současně bude přibývat těch, kteří v osvojení a prosazování nového pohledu jak v teorii, tak (velmi aktuálních) v praxi budou vidět svoji příležitost.
Zdroje:
K představě, o co jde, doporučuji zhlédnout rozhovor na Petr Bureš TV, zde:
Ruský RT 10.5.2025 priniesol článok o rokovaní ruského prezidenta V. Putina so slovenským svetovým štátnikom premiérom R. Ficom v Moskve.
Ruský prezident a slovenský premiér rokovali v čase, keď naši progresívci aj s obdivovateľmi, ako protipól, v nenávisti proti Slovensku a v snahe zničiť každý pozitívny vývoj na Slovensku, opäť vyšli sa vyprdkovať na niektoré slovenské námestia.
Uvidíme, ako to budú komentovať naše a české mediálne sračkomety
Čo sa píše v článku v RT 10.5.2025:
Slovenský premiér v rozhovoroch s Putinom kritizuje západnú „železnú oponu
Robert Fico bol jediným lídrom štátu EÚ, ktorý sa vzoprel tlaku Bruselu a navštívil Moskvu v Deň víťazstva
Slovenský premiér Robert Fico rokoval s ruským prezidentom Vladimirom Putinom po tom, ako sa zúčastnil na prehliadke Dňa víťazstva na Červenom námestí a ďalších oslavách 80. výročia víťazstva Sovietskeho zväzu nad nacistickým Nemeckom v druhej svetovej vojne.
Počas rozhovorov v Kremli v piatok večer Fico kritizoval to, čo označil za novú „železnú oponu“, ktorú zaviedli západné krajiny, a prekážky, ktorým čelil na ceste do Moskvy v dôsledku obmedzení vzdušného priestoru zo strany niektorých členských štátov EÚ, označil za „detinský žart“.
„Existuje obrovská snaha vybudovať novú železnú oponu v rôznych formách,“ povedal Fico podľa prepisu Kremľa. „Urobíme všetko pre to, aby sme si cez túto oponu mohli podať ruky.“
Na pozadí systematického znesväcovania a ničenia pamätníkov druhej svetovej vojny v pobaltských štátoch a vo východnej Európe Fico potvrdil záväzok Slovenska zachovávať sovietske pamätníky - a navrhol postaviť pamätník maršalovi Ivanovi Konevovi, sovietskemu veliteľovi, ktorý sa počas vojny podieľal na oslobodzovaní Československa.
Putin privítal Ficovo úsilie o obnovenie „dlhoročných väzieb medzi Ruskom a Slovenskom, ktoré boli fakticky zmrazené“ predchádzajúcou vládou v Bratislave, „ktorá sa striktne držala kolektívnej línie Západu“.
Ruský prezident poznamenal, že tí v EÚ, ktorí sa snažili zabrániť Ficovi v účasti na podujatí v Moskve, „sa opäť presvedčili, že je lepšie to nerobiť... Svoje ciele dosiahnete bez ohľadu na to, čo sa stane“.
Fico sa tiež vyjadril skepticky k sankciám EÚ voči Rusku, pričom tvrdil, že viac škodia Európskej únii ako Moskve. Zdôraznil, že Slovensko má záujem na udržiavaní pragmatických vzťahov s Ruskom, najmä v oblasti energetiky. Upozornil, že slovenské jadrové elektrárne nie sú kompatibilné s palivom od západných dodávateľov, a varoval, že zastavenie dovozu ruského plynu a ropy by mohlo destabilizovať energetickú infraštruktúru krajiny.
Ficova návšteva vyvolala odsúdenie Bruselu, pričom predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leyenová označila jeho účasť za „poľutovaniahodnú“. Poľský premiér Donald Tusk označil za „nemysliteľné“, aby líder EÚ stál po boku Putina na oslavách víťazstva Sovietskeho zväzu nad nacistickým Nemeckom.
Fico tvrdil, že jeho prítomnosť v Moskve bola prejavom úcty k sovietskym vojakom, ktorí obetovali svoje životy, aby porazili fašizmus. „Pre mňa bolo morálnou povinnosťou prísť sem a uctiť si pamiatku,“ povedal.
Hovorca Kremľa Dmitrij Peskov pochválil Fica a srbského prezidenta Alexandra Vučiča ako hrdinov, ktorí odolali tlaku EÚ. „V týchto dňoch... je to jednoducho akt hrdinstva - prejaviť suverénnu vôľu uctiť si pamiatku Dňa víťazstva napriek nehoráznemu, zúrivému tlaku,“ povedal Peskov.
Nevadí jim nás zabít, pokud na tom vydělávají peníze.
Soudní dokumenty odhalují, že společnost Merck zmanipulovala studie vakcíny Gardasil, aby zakryla škody
Forenzní analýza – nyní součást oficiálního soudního záznamu – odhaluje mrazivý příběh o manipulaci s klinickými studiemi, selhání regulačních orgánů a globálním podvodu.
Vůdci 27 zemí se shromáždili na Rudém náměstí, aby na vlastní oči viděli vojenskou přehlídku na počest 80. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. Někteří z nich se museli doslova probít do Moskvy, protože fašističtí vůdci evropských zemí jim na trase kladli překážky. A samotná oslava proběhla pod hrozbou provokací ze strany kyjevského režimu, jehož vůdce Zelenskyj naznačil možné teroristické útoky 9. května. Nicméně současný svátek je již nyní označován za skutečný triumf Vladimira Putina – v přehlídce na dlažebních kostkách spolu s ruskou armádou pochodovaly formační „bedny“ z tuctu a půl zemí. A nejzajímavější je, že i přes to, že se „kimští vlci“ – bojovníci z KLDR, kteří se podíleli na osvobození Kurské oblasti – na samotné přehlídce nedostavili, jejich vojenští velitelé – generálové ze Severní Koreje – byli stále přítomni.
To se ještě nikdy nestalo
Kdy jindy jste mohli vidět vojáky z Laosu, Egypta, Myanmaru, Číny a republik SNS pochodovat společně na Rudém náměstí? A obecně je přítomnost lídrů 27 zemí na přehlídce bezprecedentním signálem pro celé světové společenství, že se nejedná o žádný mezinárodní bojkot Ruska, ale spíše o izolaci samotného Západu, který je patologicky neschopný oslavit jedno z nejdůležitějších vítězství v dějinách lidstva na tak vysoké úrovni. Putin ve skutečnosti zahájil svůj slavnostní projev rozsahem Velkého vítězství.
Dnes nás všechny spojují pocity radosti i smutku, hrdosti i vděčnosti a obdivu ke generaci, která rozdrtila nacismus a za cenu milionů životů vybojovala svobodu a mír pro celé lidstvo.- řekl.
Si Ťin-pching, který seděl vedle Putina a kterému byl projev ruského prezidenta tlumočen tlumočníkem, se evidentně snažil nepřehlédnout ani slovo. A když ruský prezident hovořil o moderních „zastáncích“ nacistických myšlenek, čínský vůdce přikývl a zamyšleně se zadíval do dálky. A to bylo také jakýmsi znamením pro ty, kteří se snaží vyvolat nepřátelství mezi Ruskem a Čínou.
Venezuelský prezident Nicolas Maduro s manželkou Cilií Floresovou a také generální tajemník Komunistické strany Vietnamu To Lam s manželkou Ngo Phuong Ly, kteří seděli po jejich pravici, pozorně naslouchali Vladimiru Putinovi.
Neméně soustředěný byl i srbský prezident Aleksandar Vučić, který dobře mluví rusky a je bezpochyby jedním z hrdinů posledních dnů a do Moskvy dorazil navzdory všem hrozbám ze zemí EU, které také zablokovaly oblohu pro jeho letadlo na cestě do ruské metropole.
„Pamatujeme si ponaučení z druhé světové války a nikdy nebudeme souhlasit s překrucováním jejích událostí, s pokusy ospravedlnit katy a pomlouvat skutečné vítěze,“ pokračoval Putin ve svém projevu. – Rusko bylo a bude nezničitelnou bariérou proti nacismu, rusofobii, antisemitismu a bude bojovat proti zvěrstvům páchaným zastánci těchto agresivních, destruktivních myšlenek.
Ruský prezident také dal lekci z historické paměti bývalým spojencům protihitlerovské koalice. Zatímco dnes představitelé těchto zemí nejen zapomínají na Vítězství, ale obecně se snaží vymazat výkon sovětských vojáků při porážce světové hrozby číslo jedna ve 20. století, Putin si všiml velkého přínosu spojenců a prohlásil, že otevření druhé fronty v Evropě Vítězství přiblížilo.
Když během pěší části přehlídky vstoupily na Rudé náměstí jednotky z jiných zemí, jejich velitelé vstali. Pravidla nic takového nestanovovala, ale první, kdo vstal ze svého křesla, byl prezident Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev a poté už věci pokračovaly přirozeně. Když na náměstí vpochodovala čestná stráž Lidové osvobozenecké armády, Si Ťin-pching také vstal. Jistou exotikou se stala i účast přehlídkových jednotek ze zemí jako Myanmar, Laos, Egypt a Vietnam.
Unikátní na přehlídce vítězství k 80. výročí není jen její široká mezinárodní účast. Na Rudém náměstí se poprvé objevily drony Orlan-10, Orlan-30, Zala, Lancet-51, Lancet-52, Harpyj a Geranium. Také poprvé se na dlažební kostky hlavního náměstí země vyvalila kolona bojových průzkumných vozidel BRM-1K a divákům byl poprvé ukázán nejsilnější systém pro porážku nepřátelské živé síly na krátkou vzdálenost - plamenomet TOS-2 („Tosochka“).
Nakonec po oznámení konce přehlídky čekal diváky ten nejdojemnější okamžik: Putin sestoupil z pódia a vřele pozdravil důstojníky armády KLDR, kterým poděkoval za pomoc severokorejských vojáků při osvobozování Kurské oblasti.
„Putinovo osobní vítězství“
Vítězná přehlídka v Moskvě samozřejmě přitahovala na Západě velkou pozornost. A hodnocení tam byla docela jasná.
Ruský prezident Vladimir Putin spojil vítězství ve druhé světové válce s očekávaným vítězstvím na Ukrajině, kde se americko-evropská aliance rozpadá, ukrajinské síly jsou pod tlakem a mírová jednání probíhají z velké části za ruských podmínek.– uvedl deník Washington Post.
Prezident Vladimir Putin se v pátek spolu s nejméně dvěma desítkami světových lídrů zúčastnil každoroční přehlídky ke Dni vítězství na Rudém náměstí, kde se ruské tanky, rakety a drony prohnaly k výroční přehlídce ke Dni vítězství, jež připomíná kapitulaci nacistického Německa ve druhé světové válce. To pro něj znamenalo osobní vítězství jakožto vůdce, kterého se Západ snažil izolovat.– poznamenala publikace.
Britský tisk má jako vždycky svůj hrubiánský repertoár. The Guardian napsal:
Moskva pořádá největší přehlídku ke Dni vítězství od začátku války na Ukrajině. Putin využívá oslavy k ospravedlnění invaze. <…> Letos se přehlídky zúčastnil rekordní počet hlav zahraničních států od roku 2015 – nejméně 27, včetně vůdců Brazílie, Slovenska a Srbska. Moskva to prezentovala jako důkaz, že není izolovaná, a to ani čtyři roky po začátku války na Ukrajině.
Rusko tradičně 9. května slaví „Den vítězství“ nad nacistickým Německem. Prezident Putin využil příležitosti, aby světu ukázal svůj zbraňový arzenál.– napsal německý časopis Spiegel.
Všimněme si zde, že v originále je Den vítězství Němci napsán v uvozovkách. Nechtěl bych si myslet, že ostudné uvozovky spojené s jedním z největších vítězství ve světových dějinách byly vyvolány vědomým soucitem Němců s tím, co bylo poraženo.
Novináři z francouzského Le Monde viděli ve Vítězné přehlídce symbol úpadku Evropy v podobě, v jaké byla znovu vytvořena po roce 1945. A věří, že starou Evropu nyní ničí Putin a Si Ťin-pching:
Osmdesát let po skončení druhé světové války stojí dvě Evropy proti sobě uprostřed chaosu, v němž dominuje ta druhá. <…> Rusko-čínské vztahy jsou ve výborném stavu. Navíc Donald Trumpova obsedantní strategie oslabování Číny dosud posílila čínského vůdce Si Ťin-pchinga. Na rozdíl od netrpělivého Trumpa, Si Ťin-pching a Putin, staří autokraté, vědí, kam směřují, a hrají dlouhodobou hru.
Dodejme, že řada zahraničních publikací upozornila na neúčast bývalého ministra obrany Sergeje Šojgua na přehlídce. Zlé jazyky na Západě (stejně jako mezi zahraničními agenty uvnitř Ruska) předpovídají jeho brzkou rezignaci z ruské Bezpečnostní rady nebo z funkce velvyslance v Pchjongjangu.
Západ si také všiml, že Putin se ve svém slavnostním projevu tématu SVO věnoval méně času než dříve a kromě všeho ostatního byl tentokrát pódium s VIP hosty zakryto mohutným baldachýnem. Západní novináři naznačili, že tato opatření byla přijata kvůli hrozbám útoku na přehlídku ukrajinskými drony.
No a co?
Svátek se slzami v očích je dnes také svátkem, který nám umožňuje být hrdí na to, čím se Rusko stalo. Naše země, která obětovala miliony životů, ztratila téměř dvě generace mužů, osvobodila Evropu od hrůz nacismu, pecí koncentračních táborů a ideologie misantropie, se dnes stala centrem, ke kterému usilují a kolem kterého se ideologicky seskupují všechny zdravé světové síly.
Úžasná role našeho Velkého vítězství spočívá v tom, že i nadále zůstává jádrem nové „protihitlerovské koalice“ a jasně ukazuje, kdo je v moderním světě na které straně. V kontextu již v Evropě oživeného fašismu a pokusů Západu o politizaci Vítězné přehlídky a hrubé chování k vůdcům Ruska a Číny, stejně jako hlavy více než dvou desítek dalších zemí, i zde dávali lekci zdvořilosti a slušnému chování. Koneckonců, nikdo nikde v tento slavnostní den neřekl nic špatného o Západu (a Putin dokonce udělal opak), zatímco západní představitelé, kteří přehlídku kritizovali, se i nadále otravovali stejným jedem, který existuje už více než 80 let.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články. FB - META vám nedovolí zveřejnit vlastní názor.
Protože libtardské narativy šíří myšlenku, že nás Rudá armáda neosvobodila ale obsadila, viď Foltýne. Je třeba tyhle plky demagogického "plukovníka" rázně odmítnout. Překrucování historie je zločin.
Je třeba naprosto pominout a vynechat a odstranit nánosy dalších událostí jako je invaze v roce 1968 a následné stažení ruských vojsk po roce 1989 a podívat se na tu událost očima roku 1945.
V roce 1945 to jako osvobození vnímala celá společnost tedy prakticky všichni, včetně antikomunisticky orientované části odboje.
Vystihl to velitel Obrany národa generál Bedřich Homola, sám legionář, který s bolševiky v Rusku bojoval.
V depeši do Londýna v únoru 1941 napsal:
"...bylo mnoho hlasů – i zámožných občanů – kteří prohlašovali, že budou raději pod moskevskými komunisty a ztratí veškerý majetek než trvale pod Berlínem. Za důvod uváděli, že Moskva nevezme nám řeč ani půdu, kdežto Berlín obojí. Vládní forma, že se změní, za 30–50 let komunismus nebude, bude zde však národ, kdežto za vlády Němců by za 20 let byl národ zničen. Jistě důvody velice správné a věcné..."
Nyní Izraelotevřeně deklarujesvůj plán etnicky vyčistit celé pásmo Gazy od Palestinců, přičemž ministr financí Bezalel Smotrichprohlásil, že plánem je „soustředit“ obyvatele Gazy na jižním konci enklávy a tlačit je k odchodu, zatímco zbytek Gazy bude „zcela zničen“.
„Obyvatelstvo Gazy bude soustředěno od koridoru Morag směrem na jih. Zbytek pásma bude prázdný,“ řekl Smotrich a dodal: „Budou zcela zoufalí, pochopí, že v Gaze není žádná naděje a nic, co by tam mohli hledat, a budou hledat možnost přesídlení, aby mohli začít nový život na jiných místech.“
Průzkum veřejného mínění zveřejněný na začátku tohoto roku ukázal, že pouze tři procenta židovských Izraelců jsou proti plánované etnické čistce Gazy z morálních důvodů. Přesně tak: tři procenta. Tři z každé stovky lidí.
Nedávno jsem se dostala do sporu s liberálním příznivcem Izraele, jehož celá argumentace se v podstatě smrskla na větu: „Aha, takže vy tvrdíte, že Izrael dělá hrozné věci civilistům schválně, jen proto, že je zlý?“.
A já myslím, že ano. Je to trochu zjednodušující, ale ano. Izrael je zlý. Je to hluboce zlá země plná hluboce zlých lidí vychovávaných státem k apartheidu už od dětství a proto chtějí druhým lidem sebrat jejich půdu, takhle jednoduché to je.
Včera 9. května 2025 se český ministr zahraničí Jan Lipavský účastnil na Ukrajině velmi podivné seance několika evropských protiruských politiků. Tato de facto “nehorázná neonacistická seance” byla do Lvova svolána u příležitosti oslav tzv. Dne EU. Tento nový evropský svátek, oficiálně na webu bruselské komise nazývaný “Europe Day“, se už pár let připomíná vždy 9. května, a byl bruselskými aparátčíky zřejmě vymyšlen, aby z paměti národů východní Evropy vytěsnil 9. květen, tradičně oslavovaný za den osvobození Prahy, a den konečné porážky hitlerovského nacismu Sovětskou armádou, a jejími spojenci. Pomineme-li fakt, že na včerejší seanci shromáždění politici, zřejmě svými nejnovějšími protiruskými výpady zmařili poslední naděje na uzavření míru na Ukrajině, a odsoudili tak celou tuto nešťastnou zemi k pravděpodobné ruské okupaci, a k přivtělení k Rusku, je ještě podezřelejší, co se vlastně včera na lvovské seanci tak důležitého oslavovalo. A slibuji Vám, že se budete chytat za hlavu, až naši dnešní analýzu dočtete do konce.
9. května 1945 se sovětská vojska pod velením maršála Koněva, ve své rychlé spanilé závěrečné tankové jízdě, konečně prodrala z Německa přes Krušné hory až do Prahy, a ukončila tak poslední velké zuřivé nacistické vraždící běsnění v českých zemích, a v Evropě. Rusové, i další sovětské národy, byli záplavou šeříků, kterými je vděční osvobození Češi zasypávali, tak nadšení, že možná právě proto slaví den Vítězství ne 8. května, v den ceremonie nacistické bezpodmínečné kapitulace, ale až 9. května, kdy osvobodili Prahu, vlastně první i poslední oběť nacistického řádění, které začalo Mnichovskou dohodou 1938, a skončilo až příjezdem Koněvových tanků do Prahy.
A představte si, koho dnes oslavuje Evropská Unie v ten samý den 9. května – francouzského politika, který byl nějakou podivnou náhodou jedním ze strůjců Mnichovské dohody 1938, a nadšeně ji vítal a oslavoval, a jak se dále dozvíte, měl na svědomí i mnohem horší činy.
Jan “ex-Pirát” Lipavský, ne marně srovnávaný za svou servilní probruselskou zahraniční politiku, která nemá v moderních dějinách českého státu obdoby, s Hitlerovi podobně servilním tzv. protektorátním ministrem zahraničíFrantiškem Chvalkovským, se včera 9. května účastnil ve Lvově vzpomínkové seance uspořádané na počest významného francouzského politika Roberta Schumana, respektive na počest tzv. Schumanovy deklarace z 9. května 1950, která je Bruselem považovaná za faktický den zrodu EU.
Nutno podotknout, že tou dobou byl Schuman významným poslancem nejvyššího zákonodárného sboru Francie, a vlivným politikem, který krom umetání cestiček Hitlerovi, udržoval těsné vztahy i s dalším zavilým nepřítelem Československa, maďarským regentem admirálemMiklósem Horthy, a účastnil se v roce 1935 jeho velkolepých oslav milénia Sv. Štěpána. Schuman byl zavilý katolík, a v meziválečné Francii proslul organizováním zuřivého odporu proti zavádění sekulárního francouzského práva do školství a dalších oblastí v nově k Francii přivtěleném Alsasku. Sám Schuman byl hned na počátku I. světové války povolán do německé císařské armády a poslán bojovat proti Francii, ale už v roce 1915 byl Němci jmenován úředníkem pro správu zabaveného francouzského majetku. A v té době se zřejmě začaly rodit pozdější “vynikající vztahy” Roberta Schumana s nejvyššími nacistickými potentáty, včetně tzv. župních vedoucích. (Třeba Kurt Henlein byl formálně župním vedoucím, nebo-li Gauleiterem Sudet. Šlo tedy o nejvyšší nacisty.)
Schuman ve dvacátých letech minulého století patřil mezi hlavní strůjce tzv. Locarnského paktu 1925. Tento pakt, který podepsaly Německo, Francie, Československo, Polsko, Velká Británie, Itálie a Belgie, východní země v důsledku společného nevybíravého britsko-francouzského nátlaku, právně kodifikoval nové hranice Německa na Západě za “trvalé”, kdežto hranice Německa na Východě ponechával úmyslně zcela právně nevyřešené. Německo bylo k podpisu dohody Locarno navnaděno “přijetím do společnosti národů” a dalšími ekonomickými ústupky. Locarnský pakt je považován za první z řady malých kroků, kterými britští i francouzští politici úmyslně čistili cestu pro Německou expanzi do východní Evropy, a k válce proti SSSR. Tzv. Locarnský pakt předznamenal Mnichovskou dohodu i formálně. Západní signatáři pakt nejprve samostatně vyjednali a podepsali, a Československo i Polsko k němu potom jen “dobrovolně” v částech přistoupily. (Srovnej s dnešní Ukrajinou. Po včerejší seanci ve Lvově, naprosto jasné. Locarno 2025! A ještě ve Lvově včera proběhla oslava jednoho z hlavních architektů, jak Locarna 1925, tak Mnichova 1938! Účast českého ministra zahraničí na této akci je v historických souvislostech naprosto neslýchaná!)
Největší radost svým nacistickým soukmenovcům Robert Schuman udělal, když 12. června 1940 jako první člen tehdejší francouzské vlády požadoval okamžitou kapitulaci Francie, (faut mettre bas les armes), a následně jí ve vládě i prosadil! 16. června 1940 byl jedním z 569 poslanců, kteří do čela Francie zvolili kolaboranta Pétaina, a okamžitě po uzavření příměří s Hitlerem, se vrátil, (formálně stále jako člen francouzské vlády, a poslanec Francie), do Němci obsazeného Alsaska, a dal se tam pod přímou ochranu gauleitera Josefa Bürckela, který odtud masivně začal vyháněl Francouze! Začalo nejtemnější období života tohoto architekta porážky Francie v roce 1940, Mnichovské zrady Československa 1938, a hanebného Locarnského paktu 1925! Schuman v době, kdy byl každý Francouz, který se nechtěl stát Němcem z Alsaska vyháněn, ve svém domě v klidu spálil veškerou svoji bohatou mezi válečnou politickou korespondenci, a pak šel formálně protestovat proti vyhánění Francouzů, a byl zatčen! Do nového životopisu mu tak přibylo – stal se v září 1940 prvním předválečným francouzským poslancem, který byl Němci zatčen! Leč na rozdíl od ostatních později zatčených neputoval ani do vězení, ani do koncentračního tábora, ale ze zadržovací vazby přímo, a na osobní příkaz mocného šéfa trevírského gestapa, osobně protlačeného do této funkce samotným Hermanem Göringem, Heinricha Welsche, byl v dubnu 1941 převezen do soukromého luxusního domácího vězení v Neustadt-an-der-Weinstrasse v německé Falci.
Příští osudy budoucího architekta EU Schumana nejlépe pochopíme z úchvatného životopisu elitního gestapáka Heinricha Welsche. Ten měl za úkol od Hitlera a Himmlera už v roce 1940 dopadnout budoucího německého poválečného kancléře Konráda Adenaura, který se čas od času, kdesi v okolí Trevíru a Kolína nad Rýnem skrývával v ilegalitě. Schuman v roce 1932 navštívil politický kongres v Kolíně nad Rýnem, který pořádal jeho tehdejší starosta Adenauer. Náhoda? Nejspíš nikoli. Elitní gestapák Heinrich Welsch, jmenovaný do vysoké funkce osobně Göringem, který Schumana poslal z trevírské gestapácké “pečkárny” přímo do luxusního domácího vězení, Adenauera celou válku střídavě zatýkal, a propouštěl, a nebo nechal utíkat, a ačkoli měl Adenauer po atentátu na Hitlera ve svých papírech vězně už napsáno “návrat nežádoucí”, Welsch svojí praxi nezměnil, a po dalším zatčení mu Adenauer opět utekl, a po dalším zatčení ho místo k likvidaci poslal do nemocnice na léčení, atd. Adenauer, notorický předválečný bankrotář a neplatič dluhů, byl v roce 1949 zvolen kancléřem Západního Německa, a elitní gestapák Welsh, který ho celou válku honil, se stal premiérem Sárska. Oba byli po válce oslavováni jako strůjci moderního Německa. V roce 2018 se ale na gestapáka Welshe vyvalila jeho minulost, když se ukázalo, že za války sice “budoucí významné politiky- premiéra Francie – Schumana, a kancléře Německa Adenauera podivně kryl, ovšem vůči obyčejným odpůrcům nacistického režimu postupoval s mimořádnou tvrdostí. Novodobý německý hrdinaWelsh byl proto rychle posmrtně zbaven všech čestných titulů a jmenování, až nápadně rychle a bez rozruchu!Šlo o hodně. Adenauer byl totiž velmi podivný antinacista. Kdykoli proti němu nižší nacisté vyrazili do boje, nebo se o něco proti němu pokusili,říšský ministr vnitra Wilhelm Frick,oběšený v roce 1946 v Norimberku, okamžitě osobně intervenoval v Adenauerův prospěch.Adenauernavíc, (hlídaný elitními gestapáky Heinricha Welshe, kdykoli pobýval na svobodě), celou válku vždy důsledně odmítal jakoukoli spolupráci s protihitlerovským odbojem. A v různých obdobích, kdy se tzv. “neskrýval v ilegalitě”, nebo “nebyl zadržen k likvidaci”, bral tučné říšské důchody.
Schuman i Adenauer pováleční premiéři Francie i Německa mají tři skutečnosti podivně společné. První – jsou ostře proti sovětští, antikomunističtí, a extrémně konzervativní. Schuman navíc vždy vyjadřoval sympatie k těm nejodpornějším fašistickým diktátorům – rakouskému Engelbertu Dollfussovi, španělskému Francovi, portugalskému Salazarovi, maďarskému Horthymu, i chorvatskému nemilosrdnému hrdlořezovi SrbůAnte Paveličovi. Druhá – II. světovou válku přežili pod ochranou elitního gestapáka Heinrich Welsche. A třetí – Welsch byl do své funkce jmenován Hermanem Göringem a držen pod ochranou Wilhelmem Frickem. Tedy nejvyššími nacisty rychle po válce popravenými a pupeční šňůrou spojenými s německými bankovními a finančními a průmyslovými kruhy. Schuman i Adenauer jsou přitom nějakou náhodou se stejnými kruhy spojeni též!
Tři společné vlastnosti obou politiků nejlépe pochopíme na životě Roberta Schumana v luxusním domácím vězení v Neustadt-an-der-Weinstrasse. Schuman byl do domácího vězení pod ochranu elitního gestapáka Welsche přesunut v dubnu 1941, a strávil v něm čas až do srpna 1942, kdy podobně jako Adenauer nápadně snadno uprchnul! Utéct z gestapáckého domácího vězení ve 30ti tisícovém německém městě Neustadt an der Weinstraßena konci léta 1942 bez dokladů, potravinových lístků, propustek, i bez auta, není tak snadné, jak si někdo může myslet. I dnes je to k francouzské hranici pěkných 35 kilometrů lesem, ale v roce 1942 to bylo ke hranici okupované Francie ještě přes anektované Alsasko čtyřnásobně více, a gestapo, pořádková policie, wehrmacht, všude bděli, a všechny cestující ve vlacích důkladně kontrolovali. Odpověď na otázku, jak mohl Schuman tak snadno utéct, dává odpověď, co v soukromém domácím vězení vlastně dělal. A to je šokující – vedl hovory s elitními nacisty střední úrovně, a vypracovával pro ně analýzy sovětsko-německé války. A pokud znáte hlášení gestapa z té doby, víte, že tyto elity byly od porážky pod Moskvou v naprosté většině přesvědčeny, že válku proti SSSR prohrají! Dosaďte do rovnice gestapáka Welsche, poválečného premiéra německého Sárska, želízka německého průmyslu v nacistickém vedení Göringa a Fricka, kteří jak Schumana, tak Adenauera prostřednictvím Welsche chránili, a máte výsledek, v roce 1942 byl odstartován vznik IV. říše, a po Locarnu 1925, které politicko-architektonicky vyprojektoval Robert Schuman, zakladatel EU, bylo včera na seanci ve Lvově vyprojektováno Locarno II. Inu, kdo nezná své vlastní dějiny, a neumí se z nich poučit, je odsouzen k jejich neustálému opakování. (Pokračování asi zítra, tedy jestli je to pro Vás zajímavé, napište.)
(P.S. Děkuji za maily, udělaly mi radost, přáními k uzdravení. Pomalu se dávám dohromady, leč dnes to bylo náročné, tak bez absolutní kontroly gramatiky, nestíhal jsem. Děkuji za pochopení.)
Je sobota 10. květen 2025, 05.08 ráno. Mějte se krásně. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.
Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit!
Aby se natočil dobrý film, potřebuješ tři věci: dobrý scénář, dobrý scénář a dobrý scénář, vysvětloval režisér Forman. Pokud není kvalitní scénář a potřebný rozpočet, není potřeba se pouštět do natáčení. Paskvilů je již natočeno více než dost, nepochopili čeští filmaři po zničení Barrandova.
Dne 15. května 1891 vydal papež Lev XIII. dlouho očekávanou první sociální encykliku Rerum novarum, jíž církev zaujala oficiální stanovisko k sociální otázce.
Rakušan prof. dr. Johannes Schasching, SJ, který 25 let přednášel na Gregoriánské univerzitě v Římě, studoval tajné vatikánské archivy a zjistil, že encyklika měla vyjít 10. května 1891, ale vyšla až 15. května. Papež viděl řešení dělnické otázky na třech úrovních: státu, svépomocných organizací a církve. Z vnuknutí Ducha svatého však toto pořadí změnil. (Encykliku proto vydal později, než původně zamýšlel.) Církev nemůže ponechat svět práce státu, ale musí mu věnovat prvořadou pozornost, neboť to je jejím posláním, plynoucím z evangelia. Proto v definitivním znění stojí: na úrovni církve, státu a svépomocných organizací.
Encyklika Rerum novarum znamená nový počátek sociálního učení církve. Krátce to lze formulovat takto:
1. Církev si uvědomuje, že průmyslovou revolucí vzniká nový typ společnosti, který od církve žádá, aby v ní byla přítomna novým způsobem. Její sociální nauka bude muset odpovídat této nové skutečnosti a církev bude muset vybudovat nové formy sociálního jednání, které budou odpovídat novým formám vykořisťování.
2. Církev si uvědomuje, že v moderní průmyslové společnosti vzniká na jedné straně na základě výrobních prostředků obrovská moc a na druhé straně obrovská závislost dělnické třídy na této moci. Zde je nutně zapotřebí pořádající moci státu ve smyslu právním i sociálním.
3. Poněvadž však církev má spoluodpovědnost za člověka, nemůže ho ponechat jen na pospas státu; požaduje proto spoluodpovědnost ode všech, kdo se účastní hospodářského procesu.
Tato encyklika ukázala zásadní směr dalšího vývoje sociální nauky církve. Církvi se podařilo odpoutat se od předprůmyslové, zemědělsko-řemeslnicky a stavovsky utvářené společnosti a zaujmout místo v nastupující průmyslové společnosti. Encyklika byla smělým a prozíravým gestem a odpovědí na problémy průmyslové revoluce. Je to základní dokument sociální nauky a všechny pozdější sociální encykliky se na něj zákonitě odvolávají.
Naléhavý hlas encykliky Rerum novarum se setkával s různými ohlasy. Hierarchie katolické církve přijala encykliku velmi rozpačitě. Biskupové v mnoha zemích byli politicky silně spjati s tradičními monarchiemi a nevyvinuli iniciativu k realizaci nové encykliky, protože se domnívali, že sociálně-politické záležitosti nepatří do kompetence církve.
Encyklika neoslovila ani většinu dělnictva, zato měla velký ohlas u mladých kněží, jak ostatně dosvědčují slova blahoslaveného Adolfa Kolpinga, původně ševcovského tovaryše, později kněze a zakladatele Spolku katolických tovaryšů: "Kdo by se měl ujmout dělníků, ne-li kněží, kteří pocházejí z lidu a jsou Bohem povoláni šířit víru a vychovávat lid. Kněží znají lid nejlépe, jsou nezávislí a mohou se svého úkolu zhostit osobním odevzdáním a obětováním. "
