Stránky

Pages

Pages

úterý 26. prosince 2017

Monotonoteistické bláboly, celibát a mnišství už jednou západní Evropu zničily, varují historikové

V krátkosti si shrňme příčiny pádu západořímské říše - neschopnost postavit dostatečně silnou a kvalitní armádu, velké vnitřní rozpory a časté nepokoje, praktické zničení dvou společenských vrstev, neschopnost spolupráce s východořímskou říší a odmítání pronikání federátů do běžného života. 
Hlavní pak byl stále větší počet lidí vyřazujících se ze společnosti. A nebyli to jen boháči (senátoři, pětkrát bohatší, než na počátku císařství), kteří si užívali bohatství na svých velkostatcích a z nichž pak vznikali feudálové temného středověku. Mnoho lidí od služby říši odlákalo také křesťanství (judaistické sektářství - pavlismus) a jím podporované kláštery a instituce poustevníků. 

Klášterní hnutí sice pocházelo z Egypta, ale do západní říše bylo importováno velice brzy (roku 341). O popularizaci tohoto hnutí se pak postaralo několik "církevních Otců" jako sv. Martin z Toursu, Jan Cassianus nebo později svatý Benedikt na jehož řeholi se později v Břevnovském klášteře navázali i Vojtěchem pokřesťanštění vládcové Čechů. Mnišská instituce se pomalu stávala velmi úctyhodnou institucí hodnou následování, což ale stát trpící nedostatkem lidí na všechno moc nemohlo těšit. 

Z dlouhodobého hlediska byl pro říši nevýhodný i život v celibátu, spojený tehdy nejen s mnišskou kariérou, neboť prvotřídní kazatelé jako svatý Augustin ho hlásali jako všeobecný ideál s tím, že ženy nemají duši, neboť kdyby ji měly, mohly by se dostat do Ráje a to by pak nebyl ráj, jak se usnášely dlouhá staletí koncily, brutálně regulující životy a sexualitu Evropanů. Život v celibátu pak vedl k dalšímu rozdělování společnosti, což sice vláda věděla, ale bohužel nezakročila proti tomu, neboť v ní už byly exponenti pavlismu. 

Dalším faktorem přičiňujícím se na pádu říše tak byla příliš těsná spolupráce s katolickou církví. Stát totiž na popud církve obracel pohany na křesťanskou víru, ale prováděl to tak horlivě a tvrdě, že si pohany zcela odcizil. A nevěřících bylo v říši ještě pořád víc než dost... 

Rozkladně působily i konflikty uvnitř samotného křesťanství-pavlismu. Ty se týkaly snad všeho možného - celibátu, dědičného hříchu, božství Ježíše, podstaty Ducha svatého... To pak silně kontrastovalo s přáním císařů, aby silná církev pomohla státu impérium znovu sjednotit. Navíc křesťanští Otcové došli k tomu názoru, že kacíře a pohany je třeba dovést do Božího stáda násilím pro jejich Dobro! A tak se říše stále více rozpolcovala. Rovněž postoje pohanů a pavlistů se příliš lišily a míra tolerance byla u pavlistů příliš malá, což se později plně projevilo v temném středověku. 

Velcí teologové, muži kteří by dříve sloužili státu, nyní prohlašovali, že sloužit říši v armádě nebo v práci je škodlivé. To byl dost archaický postoj snadno pochopitelný v dobách císařů, kteří křesťany pronásledovali, ale ne teď, když se říše pokřesťanštila. 

Rovněž římští biskupové-papežové jeden za druhým prohlašovali, že pracovat pro vládu je škodlivé pro duši. Svatý Martin z Toursu pak odmítl nastoupit na vojnu, neboť se už cítil vojákem Kristovým. Když se tyto názory rozšířily po říši, museli ještě snížit síly, které impériu zůstaly na obranu. To pak podlehlo barbarům a pro nás po něm zůstalo jen pár pokroucených slovíček, idejí a překvapivě trvanlivých staveb, které pojí římský beton. 

Příčinou tvrdosti římského betonu je velmi vzácný minerál toberomorit hlinitý, který lze připravit jen se značnými obtížemi. Tento minerál vznikal při míchání sopečného popela a jeho působení se posilovalo teplem vznikajícím při schnutí betonu. Toberomorit se pak prorostl strukturou betonu a vytvořil v něm zpevňující mřížku. 

Mořská voda pak rozpustila vulkanické krystaly i vyvřelé sklo a nahradila jej minerálem s názvem phillipsit a zmíněným toberomoritem, což je v podstatě dokonalé brnění proti mořské vodě. Dnešní beton pak žádnou reakci s vodou po vytvrdnutí neprodělává a pouze je degradován. Římský beton byl degradován také, ale degradace vedla naopak k jeho zpevnění! 

Toto zjištění z končícího roku 2017 může změnit náhled na fungování betonu a jeho užití ve specializovaných stavbách. Sopečný popel je totiž poměrně hojným materiálem a jeho spotřeba je ve srovnání s moderním cementem jen desetinová, přičemž při přípravě navíc není nutno vyvinout teplotu 1450 stupňů, ale jen 900, což přináší významné úspory topiv a paliv. Nezapomeňme také, že regenerující se beton, to je sen každého stavbaře. Zkrátka další zkoumání římských materiálů může významně obohatit stavebnictví i v 21.století.

Již dnes zvlášť v Severní Americe probíhají experimenty s užíváním něčeho, čemu se říká energeticky modefikovaný cement. Jde v podstatě o lehce vylepšený římský beton, který využívá kalifornský sopečný materiál a portlandský cement a dosahuje pevnosti stejné jako klasický beton při delší trvanlivosti a lepších enviromentálních podmínkách. 
Lidstvo se tak po dvou tisíciletích vrací ke kořenům, ovšem ambice po světovládě koalice Izrusa (zjudaizovaní Chazaři a protestanti prodchnutí freemasonismem) může tento návrat, konsolidaci a následnou expanzi lidstva do blízkého i vzdáleného vesmíru náhle předčasně ukončit. Jak se budou naše osudy dále vyvvíjet záleží na nás, my rozhodneme: Důmysl, ať už jakýkoliv, řídí vše prostřednictvím všeho, vzkazuje nám přes propast času řecký filosof Hérakleitos, který stál u úsvitu evropské civilizace. O ženu a její děti se musí postarat celá svobodná, komunistická, lidská společnost, dodává český biolog Bohuslav Brouk. 

Související články:





Žádné komentáře:

Okomentovat