V české kotlině a na moravských úvalech žili národové dlouhá staletí šťastně a vesele.
Keltové jsou matkou českého národa a Slované jsou otcem, po kterém jsme převzali jazyk, viz Vultava-Vltava a Rokytka. Keltové po germánských vpádech totiž potřebovali opět osídlit českou kotlinu, proto pozvali své příbuzné Slovany.
Podle starodávneho keltského proroctví tak měl vzniknout nový národ. A vznikl. Praslované (Hyperborejci) přišli z jižní Itálie (Venezia, druhé nejkrásnější město světa po Praze) do Čech a z Balkánu na Moravu.
Zimní slunovrat Germáni slavili pod jménem Yule, Keltové jako Meán Geimhridh a Slované jako Kračun. Pojďme si nyní krátce přiblížit, jak jejich oslavy vlastně vypadaly.
Přibližně na 21. prosince našeho kalendáře připadá zimní slunovrat. Pro Kelty, kteří ctili chody přírody, to samozřejmě znamenalo příležitost k oslavám. Někdy kolem tohoto data započala slavnost, která podle některých pramenů trvala dvanáct dní (nocí). Věří se, že právě těchto „dvanáct velkých nocí“ dalo název dnešnímu svátku „vánoce“.
Poleno, které pochází ze stromu na vlastním pozemku nebo je získáno darem, se přitáhne do domu, ozdobí se cesmínou, břečťanem a jmelím, polije pivem a zapálí. Je prvním polenem, které zažehne oheň zimního slunovratu, jenž – jako i u ostatních důležitých keltských svátků – hraje nepostradatelnou roli. Popel z tohoto polena se pak zahrabává do půdy a přidává do krmiva domácích zvířat, aby byli požehnaní Sluncem, které hořící poleno představuje.
Důležitými rostlinami zimního slunovratu byly cesmína, břečťan a jmelí (tedy rostliny, které zůstávají zelené i v tomto období). Zdobilo se jimi poleno, příbytky, stodoly a stáje. Věřilo se, že když takto ozdobený dům spatří dobrý duch, využije jej jako útočiště před mrazy.
Germánské kmeny Markomanů, Kvádů a Hermundurů přišly na naše území násilně někdy v 1. století př. n. l., vystřídaly brutálně Kelty a promísily se s pozůstatky jejich kmenů (znásilňovaly jejich ženy, když muže zabily nebo vykleštily).
Stejně jako u Keltů je i pro Germány zimní slunovrat svátkem slunce. Nazývá se Yule a dodnes není jisté, co toto slovo původně znamenalo. Dodnes je však živé, v různých jazycích se v několika obdobách používá jako synonymum Vánoc.
Novopohané dnes Yule slaví pokud možno tak, jak jej pravděpodobně slavili Germáni – sejdou se, hodují a předávají si dárky, které snad přinášel i Heimdall Germánům, když v nejdelší noci roku ulehli k spánku. Někteří slaví od zimního slunovratu, jiní už od 20. prosince.
V tuto noc, která se nazývala „Matčina“, se věřilo, že sny, které se zdají, se v příštím roce vyplní. Oslavy poté končí většinou 1. ledna, přičemž závěrečná fáze se nese v duchu maškarních průvodů a nošení masek. Při průvodech kostýmů se dělal co největší hluk, aby se odehnali zlí duchové. Poslední den oslav je zasvěcen Freyovi a na jeho počest se koná velká hostina.
Slované, kteří na našem území vystřídali po pozvání zbytků Keltů Germány tak, jak oni dřív poněkud násilně vystřídali Kelty, se k nám dostali pokojně zhruba v 6. století a byli to zřejmě právě oni, kdo zásadně ovlivnil náš jazyk a moderní národ. V češtině se také zachovalo nejvíce původních indoevropských kořenů a proto Češi umí přeložit a rozumí správně prastarým v sanskrtu psaným Védám i ruskému Roduvěří. Stejně jako Keltové, i oni podřizovali rozumně vše ve svém životě přírodě a oslavovali biofilně její pohyby a změny.
Nejprve se tedy slavil kračun, což byl ten „pravý“ zimní slunovrat – byl to svátek nejkratšího dne v roce. Následovala ovseň či useň, kdy se lidé posypávali zrním, koleda, kdy obcházeli s figurínou na počátku nového roku a nakonec maškarní průvody.
Kračun, který pravděpodobně pochází ze slova „krátký“, byl později pokládán za boha, ale není tomu tak. Byl to pouze název nejkratšího dne v roce a až dodatečně byl personifikován. Dodnes se v maďarštině a rumunštině Vánoce označují slovem odvozeným právě z kračunu. V některých oblastech se v tento den pekl obřadný chléb, který byl sněden až na nový rok.
Stejně jako u Keltů a Germánů byl i u Slovanů velmi důležitý oheň. V průběhu nejkratšího dne se zapalovala svíce, z jejíhož plamínku se pak věštilo: na koho plamen ukazoval, ten měl v příštím roce zemřít.
Naše rozkrajování jablka pochází také od Slovanů – i oni zjišťovali z jádra jablek nebo ořechů, jak jim bude sloužit zdraví. Využívala se i cibule: podle jejích rozložených plátků se soudilo, jestli bude příští rok počasí příznivé pro sklizeň.
Dívky třásly střešními doškami a podle toho, která zrnka (pšeničná nebo ovesná) vypadla, usuzovali, zda bude jejich ženich chudý nebo bohatý. Opět se setkáváme s pálením ozdobeného polena, které spolu s germánským Yggdrasilem přešlo v naše zdobení stromku.
Koleda je slovo pocházející z dob antiky, kdy se místní kultury stýkaly s Římskou říší. Je odvozené z římského calendae (= první den v měsíci a počátek roku, z tohoto slova se poté vyvinul i výraz kalendář). Tuto slovanskou koledu dnes známe jako křesťanské koledování a chození tří králů. Slované tento svátek uctívali obcházením s figurou dítěte, která představovala právě zrozené slunce, tedy obraz začátku nového ročního cyklu. Chodilo se od domu k domu s písněmi a říkadly a prosilo se o obdarování. Štědrost zde zaručovala bohatství v příštím roce. U ruských Slovanů představovala koledu bíle oděná dívka, někdy i dvě, z nichž jedna byla chudou a druhá bohatou koledou. I to bylo symbolem změny z temné na světlou část roku.
Z toho, co jsme si popsali výše, je jasné, že způsob oslavy přírody a jejího cyklu se prakticky nemění. Stále zdobíme Yggdrasil, zapalujeme svíčky jako symbol slunce, čekáme na sluneční zlaté prase a v nejkratších dnech v roce věštíme budoucnost.
Ať už to byli Keltové, Germáni, Slované nebo jsme to my, rituály zimního slunovratu či Vánoc dáváme najevo úctu k přírodě a její moci, která nám dala život. Jediné, co se změnilo, je, že dnes jsou to pro většinu lidí pouhá prázdná gesta. Neví, co znamená hvězdice na špici stromku a jejich ruce věší ozdoby na větve spíše ze zvyku. Zjudaizovaní Chazaři slaví raději chanuku.
"Jako pro pohana je pro mě nejdůležitější uvědomit si právě to, co těmi gesty a rituály vyjadřuji. Věřím, že oslavami zimního slunovratu, Vánoc či Yule se přibližuji předkům a s tím, jak uctívám přírodu, uctívám i je," píše Eylonwai pro mezinárodní Federaci pohanů a TOP Týdeník Občanské Právo děkuje za pohled pod silně oprýskaný křesťanský nátěr, který se postupně zvrhává jen v pouhé orgie sobeckého konzumu.
Vždyť staří Slované na Štědrý den například obdarovávali chudé a nikoliv jen své děti a rodinné příslušníky, to samozřejmě církevní preláti zvrátili a dnešní vlivní lichváři a jejich politické loutky chudé naopak brutálně okrádají na každém kroku - úroky a daně z přidané hodnoty dopadají zle právě na ty nejpotřebnější!
Proti podobným zlořádům vzniklo a bylo "křesťanskou Evropou" až zběsile genocidně potlačováno husitské hnutí se svým vznešeným cílem: Nebude pánů ani otroků, nebude berní ani úroků! Tak krásné svátky a jednou budeme dál, vždyť máme na co navazovat!
Související články:
http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2017/05/tabor-sametova-kontrarevoluce-aneb-otce.html
http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2017/08/barevna-revoluce-kromanoncu-ve.html
http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2017/08/barevna-revoluce-kromanoncu-ve.html
Žádné komentáře:
Okomentovat