Československo se rozpadnout nemuselo a referendem se legitimně nerozpadlo, takže trvá!

Nepamatuji si, že by jakýkoli politik, kdy přiznal vlastní chybu. Václav Klaus byl jednoznačně ovlivněn vlastním ekonomickým viděním světa, kterému podřídil ve svém politickém rozhodování mnohé. Slováci nebyli o neoliberální cestě jednoznačně přesvědčeni, podle českých neoliberálů by byli bývali brzdou nastoupené české ekonomické cesty…

Po volbách 1992 vítězná česká politická reprezentace o udržení společného státu se Slováky již tak neusilovala, chtěla především rychle rozhodnout. Referendum neproběhlo, což považuji za velkou chybu a selhání tehdejších politických elit. Podle našich historického bádání, ale i podle sociologických výzkumů veřejného mínění by k rozpadu/rozdělení státu, pokud by došlo k lidovému hlasování, nedošlo, říká historik Miroslav Vaněk, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Charakteristická je v tomto ohledu jeho americkým kolegou Jamesem Krapfem objevená, dnes téměř zcela neznámá historie Občanských fór na Slovensku. 

Málokdo ví, že v četných městech na Slovensku vznikla spontánně Občanská fóra stejně jako v Čechách, protože se o bratislavské organizace Verejnost proti násiliu buď mimo Bratislavu nevědělo, anebo se usuzovalo, podle prohlášení VPN, že na rozdíl od Občanského fóra, otevřeného všem, je VPN elitářskou organizací intelektuálních a kulturních pracovníků.

Existence Občanských fór na Slovensku se pak stala zdrojem konfliktu, protože Bratislava si začala osobovat hegemonii nad vývojem ve slovenských městech a vadilo ji, že ji Občanská fóra v těchto městech pomíjela a obracela se přímo k Praze. Pražské Občanské fórum bylo ovšem pražsky posedlé jen samo sebou a nezajímal ho v podstatě ani český venkov, natož nějaké Slovensko. Velmi rádo připustilo pražské Občanské fórum bratislavské Verejnosti proti násiliu, ať si Občanská fóra na Slovensku klidně zlikviduje. Neobešlo se to bez konfliktů, ale nakonec byla všechna Občanská fóra na Slovensku zlikvidována do června 1990. 

Veškeré občanské hnutí na Slovensku tak bylo podřízeno Bratislavě a jeho vazby na Česko pominuly. Kdyby k tomuto nedošlo, argumentuje James Krapf, nedošlo by zřejmě ani k rozdělení Československa, které provedli Klaus a Mečiar proti vůli většiny československých občanů.

Revoluce začínají romantickými posvátnými, morálními demokratickými úmysly. Pak podle Krapfa následuje komediální etapa, kdy se argumentuje, že "všichni jsme vlastně tak nějak bratři a musíme se dohodnout". To vede k frustraci, a tak revoluci posléze ukradnou malé zájmové skupiny a přizpůsobí si ji vlastním zájmům. To se stalo v další etapě, kdy z Občanského fóra Václav Klaus vytvořil svou stranu ODS a z Verejnosti proti násiliu Vladimír Mečiar dal dohromady HZDS. 

V říjnu 1990 byl Václav Klaus zvolen do vedení Občanského fóra. Hned poté z Občanského fóra vyloučil levicové organizace Levou alternativu a Obrodu, i když pro to naprosto neměl žádné pravomoci. Jenže jako obvykle, u Klause bylo drzé čelo lepší než poplužní dvůr. Na námitky, že Klaus vyloučením Levé alternativy a Obrody z Občanského fóra porušil jeho stanovy, Klaus arogantně odpověděl, že námitka je "irelevantní".

A tak to bylo se vším. Klaus a Mečiar proti vůli národa rozdělili republiku, proti vůli občanů zavedli volební systém, s nímž většina národa nesouhlasila, a z České republiky a Slovenska si udělali vlastní pašalíky s omezenou mírou demokracie, kdy se volby konaly pouze jednou za čtyři roky. 

Teprve až po Klausově a Mečiarově pádu koncem devadesátých let byla demokracie v České republice a na Slovensku trochu více rozšířena, argumentuje Krapf, ale k tak velké míře přímé demokracie, jakou chtěla zavést československá demokratická revoluce v listopadu 1989, se český politický systém nikdy nevrátil.

Není divu, že tolik lidí v Česku i na Slovensku dnes zastává názor, že "něžná revoluce" z roku 1989 byla fraška.

Nebyla to fraška, revoluce byla lidem podle amerického historika James Krapfa ukradena. Bývá to tak zřejmě vždycky, podotýkají BL a TOP analytici dodávají, že tisíciletý geopolitický boj Moře s Pevninou už je prostě takový a bez libertariánského socialismu, demarchie v Eurasii a komunismu ve světě se zřejmě nic podstatného nezmění a lidstvo v bojích o hegemonii koalice Izrusa vyhyne.

Deklarace nezávislosti

My, lid Československé republiky, který byl nelegitimně a nelegálně obejit při rozbíjení naší vlasti, nyní v čase ohrožení samotné existence evropských národů, jejich kultury, svébytnosti, jazykové a historické integrity, plně obnovujeme touto ústavní smlouvou československého lidu Československou republiku (ČSR) na základě Dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše s tím, že iniciace násilí vůči občanům ČSR je trestná a kontrakty uzavřené dle dobrých mravů a v dobré víře jsou vynutitelné jak v korunách československých, tak výměnou produktů a pracovními kredity.
Své představitele a veřejné činitele vybíráme demokraticky losem na Lidovým sněmem ČSR stanovenou dobu a v rozpočtovém rámci určeným rovněž tímto nejvyšším orgánem veřejné moci. Vrchní velitele Stráže obrany státu volíme a odvoláváme přímo.
Vyzýváme představitele samozvaných tzv. nástupnických republik, aby respektovali vůli československého lidu a integrovali se do ČSR prostřednictvím ústavních smluv.