Stalo se to, co se stalo v minulosti už mnohokrát. Výrazná postava v politice z politiky odchází. Což je aktuální případ Martina Schulze, sesazeného předsedy SPD a největšího probruselského křiklouna, o kterém se teď v Německu ještě chvíli mluvit bude. Že prý, kdo s čím zachází, tím taky schází. Je to trošku i o něčem jiném. Povaha člověka se mění spolu s jeho rostoucím sebevědomím, které pak ztrácí smysl pro realitu a blouznivec už žije pouze ve svém snu. Tím snem byl pro Martina Schulze stát se německým kancléřem a předem Angele Merkelové svého času deklaroval, že se tak jednou stane. To vše v době, kdy Schulz jako osoba svým voličům připadal, coby svěží vítr v politice.
Vítr se ale přeměnil ve vichr, ovšem který smetl právě Schulze. Vše, co říkal a sliboval, byly jen plané řeči. A pak to dostával od svých oponentů jaksepatří „sežrat“. Najednou to pro ně byl znovu chlápek s vřelým vztahem k alkoholu, nevzdělanec bez maturity a nechť jde zase raději kopat do míče, když mu to kdysi, jako fotbalistovi, docela šlo. Strana SPD ho proto odkopla a Martin Schulz, ten zavilý kritik všeho nebruselského, je minulostí.
Vítr se ale přeměnil ve vichr, ovšem který smetl právě Schulze. Vše, co říkal a sliboval, byly jen plané řeči. A pak to dostával od svých oponentů jaksepatří „sežrat“. Najednou to pro ně byl znovu chlápek s vřelým vztahem k alkoholu, nevzdělanec bez maturity a nechť jde zase raději kopat do míče, když mu to kdysi, jako fotbalistovi, docela šlo. Strana SPD ho proto odkopla a Martin Schulz, ten zavilý kritik všeho nebruselského, je minulostí, píše ucho.
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat