Jste bývalý zlatník-klenotník a díky "bratru Kalouskovi" i usměvavý, spokojený rentiér, kterému i Babiš závidí, tak proč děláte novinařinu, takovou špínu a hnůj?
Když začneme od Adama, tak možná i proto, že když mi byli čtyři roky a já slavil narozeniny s krásným čokoládovým dortem upečeným tatínkem, tak mi k nim přijeli popřát tankisté, maminka plakala, měla strach, že nebude chleba, natož máslo a mléko a my všichni umřeme jako Karafiátovi broučci - nikoliv tedy mrazem v srpnu, ale hladem někdy v září, kdy "košíky jsou vrchovaté, vy na květy však vzpomínáte, jak rozpukly a zrůžověly a vyletěly první včely".
Marně jsem jí vyděšené vysvětloval, že tak zle nebude, že nás přeci mají rádi - obchody byly prázdné, lidé si dělali zásoby, jak se říká "křečkovali a keťasili". Z vrčení letadel a tanků měla máma panickou hrůzu, neboť jak jsem se později dozvěděl, její maminku zabili sousedé Němci a umírala jí v náručí.
No a po tátovi zlatníkovi, který si prošel zemědělskou i uhelnou "brigádou", cestou z práce na mostě zase stříleli jiní sousedé Rusové, tak jsem se snažil pochopit, co se to kolem mě děje - jednou dortík, svíčky, dárky, pohoda a druhý den tanky! Prostě geopolitika.
Číst, psát a počítat jsem se naučil v pěti letech, začal jsem dostávat kapesné a v šesti maminka slavnostně obdržela od paní učitelky kartičku Máte doma malého čtenáře, začal jsem tedy chodit do knihovny a tím vlastně začala moje tragédie - knihy by měli pálit státní hasiči, lidé by měli koukat jen na telestěny a brát relaxační drogy, papír krásně hoří při 451 stupních.
No a když už jsem uměl počítat a měl kapesné, za které jsem si u usměvavé paní ve voňavém krámku kupoval pytlík pěti lízátek za korunu československou - to byla tehdy sakra tvrdá měna, tak mě doslova šokovalo, když mi ta usměvavá paní šoupla do igelitového sáčku, místo papírového, lízátka jenom čtyři! Přitom časem mělo být vše zdarma a každému dle jeho potřeb.
To jste se asi spletla paní prodavačko, říkám a ona že ne, že lízátko je dnes už za 25 haléřů! Jak to, když produktivita práce roste pod vedením moudré strany, vlády a celé Národní fronty, ptám se dětinsky přemoudřele neznaje dobrodiní inflace - četl jsem jen pokrokové noviny.
To já nevím, já jen musím prodávat co mi pošlou na objednávku a za cenu, kterou mi určí i s marží ze které žiju, vysvětlovala svému oblíbenému zákazníkovi laskavá cukrářka. A v prodejně Junák přejmenované na Pionýr to bylo podobné, milované knihy o Lesní moudrosti také podražily!
Můj svět se měnil a já s ním, dál jsem sice stál u pomníčků obětí Pražského povstání a kladl zájmy lidí pěti kontinentů nad své vlastní, ale začal jsem hledat pravdu. Psát tehdy raději ne, jen slohy ve škole ze kterých jsem měl jedničky a malovat a zpívat a skládat první básně pod pseudonymem Milan Lukeš. Žil jsem si prostě jako Hyperborejec.
Doba je hektická, prý se zase blíží válka, která za pár minut může vyhladit nejen Čechy, Středoevropany, ale i všechny ostatní, takže se po válce U kalicha asi nesejdeme, můžete proto poněkud zrychlit?
Všeliký spěch toliko pro hovado je dobré, ale že jste to vy... Kdybych mohl lidstvo vyhladit, udělal bych to bez mrknutí oka. Žmolek z prdele statného dřevorubce má větší cenu, než celá současná česká inteligence, takže žádná škoda.
Po studiích jsem začal dělat a opravovat šperky a dozvěděl se esoterická tajemství, že Vesmír je šperkem božím a podobně, zakázky chodily z celé Prahy a poloviny Středních Čech - Příbram, Benešov, Mělník... Poznával jsem vlast přes to nejcennější, co lidé měli a věřili, že jim to spravím a diamanty nevyměním za zirkony. Cha, cha!
To ale skončilo, vypukla privatizace, kolegové začali podnikat, otevírat krámky s dílnami a nedbali na má hloupá varování o bezpečnostních rizicích, většinou byli později přepadeni, oloupeni, zbiti i zabiti.
Mě jen hodní překabátění soudruzi vyhodili pro ztrátu důvěry na hodinu z práce, podali trestní oznámení a já o sobě začal číst v svobodném tisku a dokonce dal první rozhovor, myslím že tehdy ještě Hájkovu Reflexu a začal psát.
Kam, slyšela jsem že jste ultra, ultrakomunista, neostalinista a horší než Kojzar, tak asi do Dialogu?
Budete se divit, psal jsem pro Literární noviny, od kterých mám ještě schovaný honorář, Lidové noviny, Zemědělské noviny, Mladou frontu, Ekonom, Euro, Tvar a pak jsem byl redaktorem "Pochybného Práva", když Rudé ukradl lidu, podobně jako byla ukradena Mladá fronta, to vše i s předplatitelským kmenem, který měl miliony abonentů - to se privatizátorům a poslušným redaktorům presstitutům dobře žilo.
Mě vyhodili, kolegu také, myl vagóny, já dělal exekuce a psal sice dál, ale jen soupisy zabaveného majetku někdy s nožem na krku. Poslední akce byla jistí bratři Helbigové, ale zabavená auta jsme museli na příkaz vrátit - prý chyba v písmenku a tak jsem s tím sekl a vedl Jistoty, periodikum DŽJ. Kolegy soudní vykonavatele nakonec také zprivatizovali.
Tak jsem se dostal k politice a pak do Haló novin, které za Vykoukala nebyly ještě sportovním, ale politicko-ekonomickým celostátním levicovým deníkem, kde pracovali lidé jako například místopředseda Státní plánovací komise vyhozený Láďou Dlouhým a ten raději také buřičsky psal, než aby poslušně seděl v "gentlemansky" nabídnuté vrátnici.
Když se však soudruzi zbavili příliš rovnostářského docenta Grebeníčka, začali se sociáldemokratizovat a stranu i noviny, rádio a začínající internetovou televizi převzal JUDr. Filip s Vostrou, začalo to jít ostře z kopce, straně začali docházet peníze na rozvoj - i když poslancům, zastupitelům, "Tupé" a jemu osobně vůbec ne a tak jsem po vzájemné dohodě odešel a stal se šéfredaktorem Pražského zpravodaje a pak vydavatelem, vždyť je nečestné snažit se být bohatší, než druzí lidé a kdo ztratí čest, usiluje už jen o funkce a peníze, za které si chce koupit lásku. Tu si však za peníze nekoupí, jen drogu jménem sex, která bez lásky vyprazdňuje duši.
Vy jste idealistický poeta?
Jde o to, co slovem idealistický myslíte, jestli člověka s ideály nebo náboženského monoteistického blouznivce. Ale pokud bych se měl na vaše přání po dlouhém sebepoznávání definovat a to je prý to nejtěžší, jak poznal už Sokrates v interpretaci ovšem Platóna, jehož dialogy jsou dle Nietzscheho dětinským monologem, takže kdo ví, jak to bylo, tak nejsem jaký nejsem - nájemný putinovský mediální vrah a šiřitel fake news.
Vůbec vám nerozumím! Asi trpíte duševní poruchou a skončíte jako "šílený Béda" doživotně v ústavu jako slintající blb...
Ano i tím mi jeden člověk nedávno vyhrožoval, nejdříve trubkou pěkně zezadu do hlavy a zbytek života "slintající blb". Jiní mě chtějí udusit igelitovým sáčkem, podobným tomu, do kterého jsem si v dětství kupoval lízátka na dřevěné špejličce. Vidíte, kruh se pomalu uzavírá a vy máte tak krásné oči.
Nechte toho sexismu, nebo vás udám za pokus o znásilnění a budu slavná mezi lesbama v Mee too!
Oči
krásnější než studánky
i než nebe
chrpy
z kterých zebe!
Chcípni zmrde!
Zbaveni vášně žití
strachu a naděje
vzdáváme bohu díky
ať kdokoliv to je
za to že vždy čeká
věčná smrt na člověka
a sebedelší řeka i Rokytka
do moře dospěje
Zbaveni vášně žití
strachu a naděje
vzdáváme bohu díky
ať kdokoliv to je
za to že vždy čeká
věčná smrt na člověka
a sebedelší řeka i Rokytka
do moře dospěje
FOTO: Jana Lukešová
Počítač byl hacknut zřejmě agenty a místo Rokytky bylo chvíli foto Lukešové, všem postiženým fake news se redakce omlouvá!
Související články:
http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2018/02/policie-dostala-sanci-ukazat-zda-zijeme.html
http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2018/02/stvanice-ct-reportera-mikule-na-obeti-z.html
http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2018/02/po-pivu-z-budvaru-bych-asi-nezkolaboval.html
http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2017/12/proc-nas-samicky-po-detumescenci-varlat.html
Žádné komentáře:
Okomentovat