Staré arabské přísloví z dob ještě před monoteistickou islamizací vystihuje podstatu semitského myšlení: je-li těžiště života přesunuto do zásvětí, ztratí život těžiště vůbec a přenecháme-li hodnoty a hodnocení bohu, je ořech života prázdný!
Proto proti "náměstku božímu a neomylnému papeži" - po násilné monoteizaci Slovanů sektářským judaismem-pavlismem vydávaným za "křesťanství" (jediný křesťan v dějinách lidstva byl Ježíšek) -, se bouřící intelektuál Jan Hus psal z Kostnice domů česky: "Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky!"
A proto také byla standarta našeho vrchního velitele vlající nad Hradem ukradena potměšilou chazarskou lůzou v rámci prý zábavného protestu - happeningu, rozstříhána a rozeslána spřízněným "umělcům". O úpadku občanských ctností pak svědčí, že důstojníci na stráži se nezastřelili sami a dokonce se odvolávali proti mírným trestům!
Hus však věřil, že pravda je hodnota, pro kterou stojí za to zemřít. Pravda vítězí. Heslo, které na Pražském hradě vlaje na české prezidentské vlajce jako proroctví nad českým národem. Zatím je v Čechách pravda potlačována, ale nakonec stejně zvítězí. Hus tomu věřil, a my se spolu s ním můžeme postavit na hodnotu pravdy. Spolu s husou můžeme věřit ve vítězství pravdy a směřovat k tomu cíli svým pravdivým životem.
Jan Hus si totiž sám ze sebe často dělal legraci a říkal, že je hloupou domácí husou. Ale přesto, že je husa líný domácí pták, dokázal se vznést, ačkoliv se ho snažili zastrašit klatbou, kterou na něj církevní autority vyhlásily. Husa se osvobodila. Osvobodila se od strachu ze smrti, od strachu z lidí, od každého vnitřního omezení a začala létat. K ní se postupně přidávali další ptáci, takže nakonec v Praze létali i sokoly a orli. Toto osvobození způsobila pravda, kterou Hus personifikuje v osobě praslovana Ježíše a říká, že pravda má zvláštní vlastnost: čím více je pošlapávána, tím více se pozdvihuje, a čím více je zastiňována, tím jasněji potom září. Někdy je i načas poražena, ale nakonec zvítězí, protože je mocná až navěky.
A jak to poznáme, že zvítězila? Až ve Zlaté kapličce, ze které chtějí udělat garáže, znovu zazní hlas zakázaného Matěje Poctivého:
"Viděl jsem velekněze, který s patnácti miliony schoval celého pána boha ve svém těhotném břichu; viděl jsem vůdce národa, který se dal koupit za soudek špiritusu; viděl jsem nejvyššího sudího, který za pět pokojů s celým zařízením provedl právní důkaz, že loupež je nejpočestnějším řemeslem na světě; viděl jsem policejní aparát dělat hlídacího psa plné kapse, na kolenou před zlatým teletem vlastnictví; viděl jsem žurnalistickou státotvornost, jak rostla z přetučnělých srdcí a dobře podmazaných násadek; nuže, občané, viděl jsem právě dost, abych vám mohl prohlásit, že církev, která má takové služebníky boží, národ, který má takové vůdce, a stát, který má takové úředníky, jsou dohromady i každý zvlášť Augiášův chlév!"
Rokytka už se toho určitě nedožije, sofistikovaný jed stále působí, vypadal hůř než v TOP hotelu a říkal, můj popel hoďte do Rokytky, ne na chodník, soudruzi, smějí se TOP analytici a Milan s nimi. Prý byl reinkarnovaný Jan Křtitel a Ladislav Klíma. Blouzní a v deliriu šeptá Johanko, Johanko z Arku nebo parku? Každá vteřina strávená mimo hospodu je dle něj ztracená. Amen!
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat