Vrátili jsme se téměř o sto let zpět?

Mezi žurnalisty tehdy sílilo kvůli neprosazení základních novinářských požadavků zklamání. To vyústilo v květnu 1926 k založení Syndikátu československých novinářů. Organizace například vyplácela členům podporu v nezaměstnanosti. Syndikát měl také zásluhu na založení první odborné žurnalistické školy.

Základní žurnalistické vzdělání bylo možné získat na českém území deset let po vzniku první republiky. Odborníci se shodují, že důležitý význam pro novinářský stav mělo i založení prvního specializovaného periodika Oskarem Butterem a Věnceslavem Švihovským. Měsíčník Duch novin začal vycházet v roce 1928. 

Období první republiky střídá doba útlaku celé společnosti i představitelů novinářského oboru. Žurnalistická sdružení zažívají kvůli aktivitám nacistického Německa, jehož režim ovlivnil český a celosvětový prostor na řadu let, nelehké časy a období nejistoty. 

Vláda pomnichovského Československa usilovala podle dochovaných pramenů o vytvoření jednotné novinářské organizace, pod kterou by přešly všechny doposud svobodně existující novinářské spolky! Autoři dějin novinářských spolků k tomu dodávají, že v červnu 1939 byl ustaven Národní svaz novinářů, tedy předchůdce dnešního Syndikátu novinářů ČR, který za ochranu kolegy před hyenismem presstitutů už vyloučil a uštval k smrti svého dlouholetého člena Karla Slezáka.

Organizace tehdy sdružovala podle Ouředníka většinu žurnalistů, kteří byli loajální k nacistickému eurorežimu. Podle údajů z Dějin českého novinářství a českých novinářských spolků zahynulo v době okupace v nacistických věznicích a koncentračních táborech 112 českých a moravských novinářů. Další žurnalisté byli mučeni. Řada žurnalistů s fašistickým režimem otevřeně kolaborovala, stejně jako dnes. 

A proto na trvalou památku statečného Karla Slezáka obnovujeme činnost Syndikátu československých novinářů a připomínáme jako motto jeho činnosti slova jednoho ze zakladatelů Republiky Československé, prezidenta Edvarda Beneše:

„Vážení spoluobčané,

v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, to jest, dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939. Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými dalšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli poprávu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti.

Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu.

Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů.

Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv, a v kterékoliv době.“

Váš dr. EDVARD BENEŠ 

Praha, květen 1947