Okamura s referendem bude vyřazen ze systému všemi prostředky, je to pochopitelné, do období vlády Miloše Zemana lze totiž datovat vznik ekonomické síly Agrofertu, který za velmi neprůhledných a podezřelých okolností opanoval manažersky akciovou společnost UNIPETROL, a. s. tím i její byznys, exkluzivitu na odbyt, i zásadní podniky Lovochemii a Chemopetrol.
To vše se dělo za účinné pomoci vlády, zejména ministerstva průmyslu a obchodu a tehdejšího ministra vnitra a pozdějšího premiéra Grosse. Prostě a jednoduše Andreje Babiše si vytvořili sociální demokraté sami, konstatuje zkušený insider Karel Machovec pro DR.
Jak ODS, tak ČSSD se postupně měnily v klientelistické a vnitřně nedemokratické strany. To bylo spojeno se vznikem tak zvaných kmotrovských struktur neboli vnitrostranických oligarchií – partiček hochů, co spolu mluví.
Spolu s působením velkých finančních skupin v zázemí jednotlivých politických stran tak vznikl klientelistický systém vzájemně spolupracujících bratrstev, a to i napříč politickým a ideovým spektrem. Zejména na regionální úrovni pod heslem „Regionální politika je jiná, musíme řešit reálné místní problémy" se tak vytvořily místní „zájmové mafie“.
To postupně vedlo k úpadku a v podstatě k vyřazení vnitrostranické demokracie, ostrakizaci a eliminaci nositelů odlišných názorů a jejich vyřazování z podílu na rozhodování a z diskuse zejména pomocí různých hlasovacích filtrů a klíčů na okresní nebo krajské úrovni. Celostranické hlasování o nedemokraticky sestavených kandidátkách opravdu není výrazem demokracie.
Váha rozhodování se postupně od členské základny a místních organizací přenášela na jiné, méně reprezentativní úrovně. Dalším, neméně závažným důsledkem této praxe je vytváření informačních monopolů a především vznik tak zvaného „mnohobročnictví“ neboli kumulace funkcí do rukou „hochů, co spolu mluví“.
To vyvolalo personální implozi a zúžení počtu použitelných lidí, odrazení schopných, kteří nechtěli absolvovat tyto „demokratické vnitrostranické procesy“, jež spíše než demokracii začaly připomínat zasvěcovací rituály místních „mafií“. Dále to vedlo k velmi formalistickému a nekompetentnímu výkonu funkcí a v neposlední řadě i k vytvoření „měkkého“ konkurenčního prostředí uvnitř strany.
Vytvořila se vrstva „profesionálních“ funkcionářů, kteří nebyli nuceni skládat účty a obhajovat svoje konání v otevřené politické soutěži odbornosti nebo charakteru. Místo toho jim totiž stačilo pouze stát se členy té „správné party“.
Obsazování funkcí je navíc pod vlivem neprůhledných finančních a vlivových struktur, ať už na regionální nebo celostátní úrovni. Svázání strany s těmito strukturami vede k tomu, že vzniklé skandály se nevyšetřují, mlží se o nich.
Tato personální politika vynáší do čela nezajímavé, leč poslušné typy, které v mnoha případech nejsou schopni formulovat jakýkoli názor, ale ani odvyprávět programové postuláty ČSSD. To je také hlavním důvodem tak zvané rozplizlosti a nejednoznačnosti strany a následného odklonu voličů.
Důsledkem formalistického přístupu vedení strany na všech úrovních, především k vnitrostranické demokracii, je vzrůstající pasivita členské základny, která se dlouhodobě cítí být vyřazena z rozhodovacích procesů.
V současné době probíhá nejen zásadní boj o budoucí charakter ČSSD, ale také, aniž bych to chtěl jakkoli zveličovat, o charakter budoucí politické soutěže a o kvalitu demokracie v České republice vůbec. Zde už nejde o klasické pravolevé ideové schéma, tedy jenom střet mezi levicí a pravicí, ale o střet se stranami, které nejsou reprezentantkami myšlenek a programů, nýbrž pouze svých vlastních byznysových zájmů. Z toho důvodu potřebují formovat společnost hlavně ke svému prospěchu.
V takovém prostředí již nebudou vznikat myšlenkové nebo programové koalice, ale tak zvané distribuční koalice za účelem dobývání renty. Jejich hlavním cílem bude obsazení a vysávání veřejných rozpočtů. Veřejné blaho, veřejný zájem se, v lepším případě, stanou pouze vedlejšími produkty jejich politiky.
Jinými slovy ČSSD je zatím asi jedinou relevantní politickou silou na levici, která tomu může do budoucna zabránit. Je jedinou levicovou stranou, která může fúzi Agrofertu, anebo jiných obdobných uskupení, s Českou republikou, v níž Česká republika nemusí být majoritním držitelem akcií, zabránit.
"Z tohoto hlediska je o to smutnější, že ani historický volební neúspěch, nevedl k zásadní a hlubší sebereflexi minulých chyb a poctivé snaze o jejich nápravu. Pozorováno zvenku se snaha o nápravu stavu opět překlopila do boje o funkce a z toho plynoucí prebendy. A pro voliče nemůže být nic méně atraktivního než ´nová´ politika hlásaná starými osvědčenými tvářemi," varuje závěrem Machovec.
KSČM se pod vedením loutky lobistky Mrencové V. Filipa natolik sociáldemokratizovala, že za pár funkcí v dozorčích radách pro řídnoucí hlouček předsedovi věrných aparátčíků, Babišovi s Hamáčkem podrží kabinet a po nás potopa.
Uvidíme, co na to vlastenci napříč spektrem a zda, když už i Žantovský, Šichtářová, Kohout atd. uvažují o referendu o czexitu za čtyři roky, něco během této doby podniknou, podotýkají TOP konzultovaní politologové.
Žádné komentáře:
Okomentovat