Nezávislost a svoboda žurnalistů lhát a vraždit?

V posledních týdnech, zejména v souvislosti s vraždou slovenského novináře a s inauguračním projevem prezidenta Zemana, se roztrhl pytel s prohlášeními na obranu nezávislé práce novinářů. Svoboda a nezávislost žurnalistů byla požadována ve vystoupeních herců, samotných novinářů, ale i na demonstracích.

Nějak mi ale uniká definice novinářské nezávislosti, která je v posledních dnech tolik skloňována. Opravdu se týká všech? Před několika lety jsme byli svědky toho, že Andrej Babiš koupil MF Dnes a Lidové noviny. Někteří novináři tehdy z redakcí obou novin odešli okamžitě a někteří po několika měsících s tím, že se pokusili založit nezávislá média. Demonstrujeme tedy za svobodu a nezávislost i pro novináře z MF Dnes a Lidových novin? Ale vždyť je to jejich volba, pracovat v tiskové divizi Agrofertu. Nebo opravdu demonstrujeme i za svobodné konspirování Marka Přibila, který dostává úkoly přímo od Andreje Babiše?

Nechci obhajovat inaugurační projev prezidenta, ale i mě štve, když se redaktoři Respektu považují za svědomí národa a vrchol nezávislé žurnalistiky a přitom jejich platy jsou dotovány třeba i z peněz získaných prodejem hornických bytů. A nechme si zdát o tom, že by někdy kriticky referovali o svém majiteli. Vlastně, oni přeci nemají se Zdeňkem Bakalou nic společného, média vlastní přeci jeho manželka a ne on. Demonstrujeme tedy i za svobodu slavné věty šéfredaktora, který k osobě Zdeňka Bakaly napsal: „Nechválili jsme jej, když jsme mohli, nebudeme jej kritizovat nyní.“ Aha.

Jak je to tedy se svobodou a nezávislostí žurnalistů? Není to tak trochu i jejich volba, chtějí-li být opravdu svobodní a nezávislí, nebo volí životní jistoty u některého z oligarchů? A naopak, je přeci naše volba, volba čtenářů, která média a které novináře čteme, kupujeme a které ne. Samozřejmě, trochu se z toho vymyká Česká televize a Český rozhlas, na které musíme přispívat, i když nechceme, ale to je jiná kapitola. Ale závěrem, neblázněme tolik se svobodou a nezávislostí novinářů, když ti závislí a nesvobodní se v této situaci ocitli v naprosté většině z vlastní vůle (a také trochu možná z vůle manželky, dětí na studiích, hypotéky či dalších finančních závazků, životních jistot atp.), podotýká NP.

Však se podívejme, co jsou korporátní presstituti schopni napsat pro splátku hypotéky o poctivém kolegovi z nezávislého občanského sektoru:

Vynalézavost Milana Rokytky, který po přehnané konzumaci alkoholu zkolaboval na oslavách znovuzvolení Miloše Zemana, nezná mezí. Za jeho dočasnou indispozici podle něj totiž nemůže bujaré „juchání“, ale novináři, kteří mu hodili něco do pití a tím způsobili jeho zdravotní potíže.

Rokytka se k celé situaci, která vyvolala rvačku s novináři, přesněji řečeno bití novinářů agresivními zemanovci, nedokáže postavit jako chlap a uznat, že prostě přebral. Místo toho vyslal do světa neskutečný vzkaz. „Nájemní mediální vrazi se mě zřejmě pokusili otrávit,“ tvrdí.

Namyšlený novinář, který si myslí, že jedním ze svých článků pomohl porazit v prezidentských volbách Jiřího Drahoše, je přesvědčen, že na jeho osobu byl spáchán „atentát“. „Nemohu vyloučit, že mi někdo vhodil do nápoje ze msty nějaký sofistikovaný jed, po kterém jsem zkolaboval a nebýt zásahu několika kolegů, kteří nebyli hyenističtí a zavolali záchrannou službu, nemusel jsem již být živ a vlastizrádné pražské kavárně dále na obtíž,“ napsal, zřejmě ještě v rauši, Rokytka na internet.

Zároveň poděkoval rváčům, kteří napadli například štáb Seznam Zprávy a jejich redaktorku Pavlínu Kosovou, že mu pomohli, a vyzývá policii, aby přítomné novináře stíhala za neposkytnutí povinné pomoci.

Jak se zdá absurdita, kterou zosobňuje osoba Miloše Zemana, se pozvolna rozšířila i mezi jeho stoupence a mezi jejich „zbraně“ se zařadili i konspirační teorie s lehkým náznakem paranoie.

Související články:

https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2018/02/stiznost-na-neobjektivitu-ve-vysilani-ct.html