Již nyní se vytvářejí základy mocenské skladby příštího vládnoucího establishmentu v Bruselu. Mezi Paříží a Berlínem se staví mocenské schéma, na jehož čele by měl stanout s nejvyšší pravděpodobností evropský vyjednavač, francouzský republikán Michel Barnier, jenž má nyní na starosti odchod Velké Británie z „klubu vyvolených“. Kritika, která se v těchto dnech snáší na hlavu předsedy Junckera, jenž nehodlá znovu kandidovat, se týká zejména neprůhlednosti celé operace.
Mezi evropskými poslanci se již nyní ozývají hlasy, že nenechají z těchto důvodů novou komisi projít. Komise původně dokonce uváděla, že procedura jmenování generálního sekretáře se uskutečnila mezi více kandidáty. Nic takového se ale patrně nedělo, neměla trvat déle než „tři minuty“. „Jaký je rozdíl mezi Martinem Selmayrem a Bohem?“ zní otázka, kterou cituje ve svém textu vlivný francouzský novinář a bruselský zpravodaj Jean Quatremer z listu Libération. Odpověď je jasná: „Bůh ví, že není Martin Selmayr!“ Vtip, jenž měl vyslovit v kuloárech bývalý německý ministr financí Wolfgang Schäuble, vypovídá o úloze, kterou v bruselských kuloárech sekretář Selmayr hraje.
Mnohými jsou jeho metody popisovány jako tvrdé, brutální, dokonce i tyranské. „Hodně se toho přehání o mé brutalitě,“ říká v rozhovoru pro Libération dotyčný. „Brutalita ale je integrální součástí tohoto domu! Komise není žádná škola Montessori!“ říká Selmayr s úsměvem, který mrazí. Jasné, že již dnes vzniká cosi, co není naprosto pod kontrolou ani lidu, natož voličů. Říká se tomu vítězství demokracie? Sotva píše pro PL top analytik Josef Brož.
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat