Koronavirus je výbornou záminkou, jak vylepšit rozpočty nemocných podniků. Hlubší zadlužení státní pokladny přenese problémy upadajících gigantů z jejich akcionářů na české daňové poplatníky, respektive na jejich děti a vnoučata. Takovýto státní dluh je loupež – a loupež je zločin!
Politická vůle je odvozena od vůle nás, voličů. Každý z nás se teď samozřejmě v myšlenkách upíná k návratu do okamžiku před koronavirovou krizí. Když ale vichřice strhne dům, který stál na písku, je nesmysl vystavět jej na stejných mělkých základech. Při veletoči, který zažíváme, máme jedinečnou příležitost postavit náš dům znovu, tentokrát na skále – tedy bez zbytečné regulace, bez nahrávek na smeč křehkým nadnárodním gigantům, bez podupávání malých, životaschopných, bojujících českých živnostníků. Výborně to ilustruje předvelikonoční nedostatek droždí. Byla to právě regulace a nerovný přístup k jednotlivým firmám napříč Unií, co vedlo k zavření poslední drožďárny v České republice. Když jsme se dnes vrátili k pečení, nezbývá nám, než soutěžit o droždí z dovozu se zahraničními spotřebiteli, což se nutně projevuje jednak jeho nedostatkem, jednak vyššími cenami.
Budoucnost eura je ale špatná posledních dvacet let. Prvních deset let, do krize eurozóny, si to uvědomovali dobří ekonomové. Druhých deset let, po krizi, to viděli všichni ekonomové. A dnes si to možná uvědomí dokonce i samotní tvůrci eura v Bruselu. Každá krize neomylně odhalí slabá místa systému. Když začne pršet, zjistíme, kde máme děravou střechu. V době karantény zjistíme, co nefunguje v našich rodinách. A pandemická krize zvýrazní každý detail nefunkčního systému společné unijní měny. Lze proto očekávat, že pod vlivem koronakrize bude po vzoru brexitu docházet u některých států k pokusům o vyvolání euroexitu.
Válečnou rétoriku slyšíme od počátku koronavirové krize napříč celou Evropou. Titíž státníci, kteří ještě před rokem prohlašovali Unii za velkolepý projekt míru, dnes tvrdí, že jsme ve válce. Pokud to myslí vážně, pak velkolepý projekt míru zjevně selhal.
Samozřejmě, vlády rády utrácejí a nerady šetří. Koronavirus je výbornou záminkou, jak vylepšit rozpočty nemocných podniků. Hlubší zadlužení státní pokladny přenese problémy upadajících gigantů z jejich akcionářů na české daňové poplatníky, respektive na jejich děti a vnoučata. Takovýto státní dluh je loupež – a loupež je zločin. Dnešní dluh jsou zítřejší daně, stát proto živnostníkům a zaměstnancům nic nedává. Naopak, bere jim jejich vlastní peníze, které by měli dostat oni nebo jejich děti zítra, a dává jim je dnes. Moudrá vláda se kvůli podpoře potřebných nezadluží, protože má úspory na horší časy. My takové úspory nemáme.
A máme alespoň řešení, třeba vypovědět Lisabonskou smlouvu, jak navrhuje poslanec Klaus?
Zaprvé, Česká republika neměla nikdy Lisabonskou smlouvu ratifikovat. Zadruhé, odstoupení od Lisabonské smlouvy má v programu řadu let například SPD. Zatřetí, nerozumím tomu, proč místo právně zvláštního institutu vypovězení, které připomíná rozhodování chytré horákyně, nepožadovat rovnou vyhlášení referenda o czexitu. Tak důležitou otázku musí rozhodnout volič v referendu, právě volič je pak tím jediným suverénem, kdo může vyjednáváním vládu pověřit. Na polovičatá řešení a laciná gesta dnes není čas, říká ekonomka Hana Lipovský PL. Populistické povstání se rychle blíží!
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat