Poslaneckou sněmovnu čeká projednávání jednoho z nejdůležitějších zákonů roku – zákona o prověřování zahraničních investic. Navrhovaný zákon umožní zablokovat nežádoucí investice ze zemí mimo Evropskou unii, které by mohly představovat ohrožení bezpečnosti České republiky, včetně například investic do médií. Navrhovaný zákon ukazuje posun ve vnímání hrozeb a v povědomí o možném využití ekonomických nástrojů jako prostředků politického vlivu především autoritářskými režimy, jakými jsou dle Institutu pro politiku a společnost například Čína nebo Rusko.
FOTO: IPPS
Proč potřebuje Česká republika zákon o prověřování investic? Chrání bezpečnostní zájmy České republiky dostatečně? Proč by měl být zákon ve vztahu k investicím do médií přísnější? Neodradí možnost zablokování investice zahraniční investory, na tyto a další otázky odpovídá Milan Rokytka objektivně, nikoliv objektivisticky.
Privatizace je jen nástroj k podkopání ekonomické suverenity a zvýšení zisků prostřednictvím navyšování cen, konstatoval již před časem americký ekonom Paul Craig Roberts a sněmovní vyšetřovací komise k privatizaci OKD to plně potvrdila.
Komise podala trestní oznámení na bývalé ministry za ČSSD Bohuslava Sobotku a Milana Urbana a za ODA Vladimíra Dlouhého a Jiřího Skalického. Trestnímu oznámení čelí také podnikatelé Zdeněk Bakala a Viktor Koláček, kteří byli s OKD spojeni, i další lidé. Je to jeden z tragických výsledků privatizačního puče bez referenda a globalizace.
K přímému lidovému hlasování tak musí být dle ekonofyziků předkládána zcela zásadní veřejná rozhodnutí (úroveň daní, procento národního důchodu určené na investice, zdravotnictví, vzdělávaní atd.).
Racionální ekonomická kalkulace by proto měla být založena na aritmetice času, konkrétně pracovní doby. To napomáhá nejen sociální spravedlnosti, ale také technickému pokroku. Racionální ekonomická kalkulace bude reálně možná pouze v svobodné socialistické společnosti.
V kapitalistických tzv. smíšených tržních ekonomikách je totiž diskontní sazba určována náhodnými událostmi na peněžním trhu, které nemají nic společného s aktuálními možnostmi výroby.
V kapitalistických tzv. smíšených tržních ekonomikách je totiž diskontní sazba určována náhodnými událostmi na peněžním trhu, které nemají nic společného s aktuálními možnostmi výroby.
Sazba se řídí spekulativními pohyby mezinárodního kapitálu a nedemokratickými rozhodnutími monetárních institucí; je nestabilní a kolísá z měsíce na měsíc. Používání takové proměnné v ekonomickém rozhodování je neobhajitelné jak z hlediska ekonomické efektivity, tak z hlediska demokracie, konstatují TOP konzultovaní analytici.
"Vynaložili jsme velké úsilí, abychom ukázali, že společenská racionalita účtování na základě pracovní doby je nadřazena racionalitě trhu. A že neexistuje nutná souvislost mezi používáním rovnovážných tržních cen u spotřebního zboží (které navrhujeme jako jednu složku celkového systému plánování) a rozkladem socialistického vlastnictví tím, že podnikům bude poskytnuta neomezená autonomie.
´Refoma´ socialismu směrem k tržnímu hospodářství byla pro pracující třídu v postižených zemích bezprecedentní ekonomickou katastrofou!
V celosvětovém měřítku znamenala znovuobnovení nadvlády těch několika kapitalistických mocností, které vládly světu před rokem 1917.
Na politické úrovni vedla k vytvoření situace, v níž socialistické hnutí a organizovaná pracující třída byly prakticky donuceny vyklidit scénu. Když socialismus odešel, jaká naděje, kromě fašismu a socialismu, zůstává těm, co nic nemají?
Nic, pokud to nebude socialismus radikálnější, demokratičtější a rovnostářštější než cokoli, co zde bylo předtím, socialismus založený na jasných ekonomických a morálních zásadách, který se nevzdá své integrity ve prospěch demoralizujících mýtů trhu, dvěma slovy kybernetická demarchie" vysvětlují společenští vědci Paul Cockshott a Alvin Cottrell.
Investice jsou však podle našeho premiéra důležitější než vyrovnaný státní rozpočet. Babiš chce chybějící peníze, například 500 milionů korun na investice do škol kolem Prahy nebo sumy na opravu místních silnic a kulturních památek, řešit mimo jiné "lepším čerpáním peněz z evropských fondů", které však postupně vysychají a jsou navíc spojené s transferem a integrací wahábistů na naše území a pokutami, které si v koronakrizi nemůžeme dovolit.
Před Babišovou vládou tak místo amatérského suplování rozhodnutí lidu stojí dva velké úkoly v zahraniční politice: položit na stůl německé válečné reparace i s úroky a vypsat referendum o czexitu z kvapem se islamizující EU.
A tři velké úkoly v domácí politice: Ihned rozhodnutím vlády zvýšit minimální mzdu na 26 000 Kč, aby odpovídala produktivitě práce ve srovnání s německým sousedem, kde je okolo 40 000 Kč, pak svolat Lidové konstituční shromáždění a demokratizovat ekonomiku s objektivními Pracovními kredity.
Jinak "investice" do nesmyslů vycucaných z prstu jeho lokálními nohsledy budou opět malinvesticemi, jako ty do těžkého průmyslu za dob minulých. A to už si po téměř třiceti letech "kradnutí" a tunelování naší země shora nemůžeme dovolit, znamenalo by to zánik českého národa.
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat