Stále více Čechoslováků si s prohlubující se systémovou krizí uvědomuje, že spoluzakladatel republiky Milan Rastislav Štefánik měl pravdu, když napsal našim vojákům na italské frontě: Kdo máš čest v duši a slovanskou krev v žilách, pamatuj, že je tvou svatou povinností využít každou okolnost k oslabení těch, jimž dnes sloužíš!
Poslední události ve Škodě Auto to plně prokázaly i těm, kteří dosud za jidášský grošík německým a chazarským kromaňoncům posluhovali:
Dnešní deníky informují o nové strategii největší a z národohospodářského hlediska nejdůležitější české firmy, Škody auto z Mladé Boleslavi. Celá záležitost má dvě roviny a ani jedna není pro Čechy potěšující.
První rovina je ta, že Češi ani ve své nejdůležitější firmě nejsou ti, kdo rozhodují. Možná by nad tím někdo mohl mávnout rukou, že je to přece jedno, ale není. Český průmysl je v mnoha případech skutečně “montovnou” zahraničních firem. Montovnou v uvozovkách proto, že české pobočky velmi často vyrábějí ty produkty svých značek, které mají v rámci koncernů tu největší přidanou hodnotu a to zejména díky šikovnosti lidí, kteří je vyrábějí. Navštívil jsem řadu takových podniků v rámci svojí práce. Například firmu na autoskla, kde dělají nejsložitější autosklo světa pro prémiový supersport a která v době krize po roce 2008, kdy jiné pobočky firmy v západní Evropě zavíraly svoje brány, tak prostě seřízla náklady a naopak posílila svojí pozici v rámci koncernu. Nebo jinou firmu, která má v Čechách dvě pobočky, které jsou pro mateřský koncern tak důležité, že dva z pěti víceprezidentů tohoto amerického podniku jsou Češi. A mohl bych vám dát další a další takové příklady svědčící o umu, šikovnosti a důležitosti českých pracovníků všech úrovní. Takže montovna s přidanou hodnotou, ale pořád montovna, kde decision makeři jsou lidé ze západní Evropy, USA, Japonska atd. A to je právě ten zásadní problém. Velká část průmyslu, kterým se tak rádi chlubí naši politici, protože soukromý sektor, na rozdíl od našeho veřejného, funguje (právě proto, že ho neřídí politici a aktivisté), nám prostě neříká pane. Jsme totálně závislí na strategických rozhodnutích z cizích zemí! A tato rozhodnutí zcela logicky nemusí být v našem zájmu. A právě to se teď děje v mladoboleslavské Škodovce. Vždycky jsem v nadsázce říkal, že pokud by vedení VW zítra rozhodlo o stěhování Škody do Rumunska, tak s tím nic nenaděláme. A ono to tak vlastně je. Bylo by to celé z mnoha hledisek složité, ale kdyby Němci opravdu chtěli, tak bude Škodovka v Rumunsku a tečka. Dlouhodobě avizovaná “škatulata, hejbete se” ohledně výroby jednotlivých modelů, kdy například Superb by se měl montovat jinde než v českých Kvasinách, kde sídlí další český výrobní závod Škody, a kde se můžeme sice vztekat, ale není nám to nic platné, se teď přesunuly do roviny strategie celé firmy jako takové. Prostě v Německu padlo rozhodnutí a je vyřešeno. Úsměvné na tom je, že plno českých diskutujících na různých internetových fórech se k nové situaci postavilo velice “pružně”. Zatímco doteď tvrdili, že Češi by měli být VW vděční, že ze Škodovky neudělal další Dacii, tak teď naopak tvrdí, že by Češi měli být VW vděční, že Škoda mohla doteď fungovat jako úspěšná značka a teď, jako majitelé, mají plné právo z ní tu “Dacii” udělat. Ale to je spíš úsměvné a svědčí to o vlastnostech části našeho obyvatelstva. Už za dob Rakouska-Uherska se o tomto lokajství části Čechů hovořilo. Co ale není úsměvné, je to, že čeští politici svým dlouhodobým chováním ohrožují i tu pozici, kterou máme teď. Dlouhodobě upadající, zejména technické a učňovské, vzdělání nám za nějakou dobou vezme i tu pozici montovny s přidanou hodnotou. A díky absenci vzdělaných lidí se z nás stane prostě jen montovna, kde budou rozhodovat jiní a kde Češi už nebudou mít žádnou komparativní výhodu a tím pádem lepší vyjednávací pozici oproti právě těm Rumunům, nebo třeba Turkům. A důsledky budou bolestivé. Budeme ještě víc vydáni napospas decision makerům ze zahraničí.
Druhá rovina je pak komunikace přímo z koncernu VW. Tady si dovolím dát svou zkušenost člověka, který skoro 10 let vedl českou pobočku velké německé firmy. Nenechte se totiž zmást slovy o nějaké bezemoční koncernové strategii, kde jde čistě o racionální rozhodnutí a v konečném důsledku o zisk. Nakonec současná ziskovost Škody, která je VW managementu trnem v oku, na to jasně ukazuje. Největší problém Škodovky totiž je, že je z východní Evropy! Němci mají tendenci koukat na ostatní národy z patra. Částečně to považuji za oprávněné a vlastně tomu pocitu rozumím. Tak historicky úspěsný národ (a teď myslím zejména ekonomicky a kulturně), jako jsou Němci, si to možná může dovolit. Bohužel to ale má ty dopady, které z historie také známe. Ne, není to nic proti Němcům, mám mezi nimi spoustu přátel a je až s podivem, jak jsme si na úrovni národních mentalit podobní. Jenže díky tomu teď třeba v koncernu VW vidíme, co vidíme. Postavení VW a Audi, jako německých značek, je v německém koncernu logicky neotřesitelné. Seat, dlouhobě nejméně úspěšná značka koncernu, se pomalu, ale jistě mění na Cupru a má dostat důležitou roli, protože má vyrábět sportovně laděná auta (tedy auta s jakousi minimálně emočně, ale vlastně i technologicky přidanou hodnotou), která mají zacílit na náročnější zákazníky (a třeba nový Leon jde zcela jasně po krku Golfu, který je “vlajkovou lodí” VW v segmentu nižší střední třídy, které se právě podle Golfu řiká Golf třída, což ale zjevně nevadí). Zato Škodovka má prostě smůlu v tom, že i když je úspěšná a umí jak technicky, tak manažersky, tak vlastně i maržově a hlavně ziskově, tak její úspěch není žádoucí. A důvod je nasnadě - zatímco Španěle Němci akceptují jako národ patřící do západní Evropy, tak Češi jsou “balkánci”, kteří prostě na úspěch, zvlášt v konkurenci s Němci, nárok nemají. Západ se obecně na východoevropany kouká skrz prsty, protože jsme pro ně prostě chudí příbuzní. Nic je nezajímá, že těmi chudými příbuznými jsme se stali právě díky jejich špatným a vůči (z jejich pohledu) malému a nedůležitému národu sobeckým rozhodnutím..., píše Petr Polák na blogu v Babišově iDnes ukradené svazákům.
Zajímavá slůvka a větičky, ale ohledně civilizační vyspělosti Němců a dalších kromaňonců se autor hluboce mýlí, jak pochopil i velký evropský myslitel Friedrich Nietzsche:
"Němci nemluví, ale zvrací, Němci nemají ruce a nohy, ale hnáty, chtějí o všem rozhodovat a obávám se, že rozhodli i o mě a opět se mnou kompromitují - nejsem Germán ale ušlechtilý Slovan," napsal krátce před svou intelektuální smrtí a jeho prognózy se ukázaly stejně správné, jako předpovědi velkých válek v Evropě, kde parlamentarismus je jen pokyn stádu vybrat si z pěti, šesti povolených politických stran a hnutí vedených agresivními oligarchy. Kdo si nevybere, má proti sobě celé stádo.
Moderní bádání lingvistů už ale odhalilo roušku nad tím, proč se vlastně Nietzsche tak překvapivě přihlásil k svému Slovanství:
Ke konci paleolitu (starší doba kamenná - asi 2 milióny až 9. tisíc let př. n.l.) vyvinuly paleolitické kmeny vyspělé praktiky magické a kultovní. Jejich lovecko-sběračský životní styl byl snad po dobu miliónů let stále stejný a k výraznějšímu pokroku nedošlo. Tu najednou někdy v 10. tisíciletí př. n. l. se někde ve Středním Orientě vyskytla skupina lidí, kteří začali uvažovat jinak a zavedli zcela nový životní styl, zavedli celou řadu podstatných změn v chápání a využívání přírody.
Není sporu o tom, že nástup neolitu znamená v každém směru obrovský pokrok. Jenže k zakládání prvních výstavných civilizací docházelo až poté, když se vlády nad Neolitiky ujaly lovecké kmeny kromaňonské, které si veškeré hmotné i kulturní bohatství Neolitiků přivlastnily. Proto i dnešní historikové mají neolitickou kulturu za "chudou a zaostalou" a celý pokrok přisuzují vládnoucím Kromaňoncům, kdežto Neolitikové zůstali zcela neznámí a z dějin úplně vypadli.
Při pátrání po rodišti dávných Slovanů nevystačíme teritoriem střední Evropy, ani Krétou či Řeckem. Je třeba jít dále do Orientu, kde vodítkem mohou být nejstarší a dodnes platné místní názvy ve Středním Orientě, dané snad už na počátku neolitu usedlými zemědělci, kteří krajinu trvale obývali. Některé místní názvy v těch končinách pocházejí zajisté od vládnoucích kruhů, ale ty jsou pozdější a odvozené z pohanské mytologie. Kdežto názvy praslovanské jsou věcné a reálné, označují hory, skalnaté, lesnaté nebo zasněžené, řeky podle barvy vody nebo praktického užitku, viz Rokytka, říčka osázená vrbami: Jdeš-li k ženám, nezapomeň na pomlázku z vrbového proutí a poznatek, že žena je rodící polozvíře na němž je vše hádankou, což současné filosofky a SCUM feministky vytrvale ignorují, stejně jako Tacitův poznatek, že Germáni (kromaňonci) místo práce raději vše získávají mečem.
První masovější migrace neolitických Praslovanů z jejich ámudarské pravlasti směřovala směrem východním do úrodných povodí řek čínských, kde je neolit doložen už v 9. tisíciletí př.n.l. Zde se v průběhu pěti tisíciletí natolik rozmnožili, že celá Čína byla praslovanská.
Jenže tato vybudovaná a zásobená země přilákala ze střední Asie lovecké kmeny, aby se ve 4. tisíciletí př.n.l. jejich šamani stali čínskými císaři. Pod jejich vlivem byli domácí Praslované zotročeni, jazykově odnárodněni a jejich kultura značně zdeformována. Přesto v jednoslabičných slovech čínských vytušíme slovní kořeny praslovanské, např.: Z praslovanského "kunika" (sestava - písmo) do čín. "king" (písmo - kniha), z praslov. "themje" (témě - půda) do čín. "thján" (pole).
Výrazně zemědělský životní styl venkovského lidu zůstal v Číně dodnes, stejně jako lidové zvyky v průběhu roku: slavení zimního slunovratu ve formě Vánoc, jarní rovnodennosti Velikonocemi včetně malovaných vajec jako symbolů plodnosti. Pak jsou to stejné zemědělské nástroje a praktiky, řemesla, rodinné vztahy atd.
Ze samotné Číny pod tlakem císařů prchali Praslované směrem východním do Koreje, Vietnamu a Indočíny, kde se dodnes udrželo jejich slabičné písmo a četné jazykové prvky i praslovanský sociální světonázor.
"Stát je nejstudenější ze všech studených netvorů a tato lež mu leze z tlamy: Já stát, jsem národ! Lež, tvůrci to byli, kdo stvořili národy a jejich hodnoty, zatímco státy na ně jen chystají pasti. Bůh je mrtev a člověk, zvíře, které může slíbit, musí být překonán, Země bude zemí nadčlověka, který své sliby plní a nebude o moc smlouvat a kupčit s chátrou. Všem svým čtenářům dávám proto svěcení nové šlechty se vznešeným pohlavním vkusem!"
Nietzschova biologická ontologie tak nejen předjímá postmoderní relativismus pravdy, ale zároveň představuje řešení epistemologických paradoxů a antinomií současné vědy. Navíc nabízí východisko z postmoderní skepse, agnostických, destruktivních a nihilistických důsledků, k němuž se zdá ontologický a hodnotový relativismus neodvratně směřovat. Takže reparace a czexit!
Související články:
https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2019/06/nemci-nemohli-za-prvni-vlastne-ani-za.html
Žádné komentáře:
Okomentovat