V Praze nebylo desítky let nic podobného a troufám si říct, že v oblasti archeologických nálezů a egyptologie desítky let ani nebude. V Praze se ocitají materiály staré téměř pět tisíc let, navíc spojené s českou egyptologií. Slovo exkluzivní je v tomto případě na místě. Snahy sem tu výstavu dostat trvaly rovněž desetiletí, ještě jako děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jsem možnosti této výstavy projednával v Káhiře. Dalo by se říct, že teď mě to dohnalo v Národním muzeu. Je to mimořádný projekt, konfrontace návštěvníka s jedinečnými nálezy ze Staré říše a páté dynastie… špatně se k tomu něco dodává.
Mezinárodní výstavní projekty korona silně zasáhla. Dostat v době takovéto krize z Káhiry do Prahy předměty včetně doprovodu egyptských kurátorů, postavit tu výstavu za zavřenými dveřmi během jarní krize – a na konci srpna ji otevřít – neznám teď podobný velký případ, který by byl spojen s tak náročnou mezinárodní zápůjčkou. Už samotný výstavní projekt byl naprosto mimořádný a složitý, ať už jde o finance, pojištění, logistiku či organizaci, pracovaly na něm desítky lidí. V čase koronakrize to ale všechno bylo ještě složitější. Jde vlastně o mimořádný projekt na druhou. Že se to povedlo, je na hranici zázraku, říká vychloubačně náměstek generálního ředitel Národního muzea pro výstavnictví Michal Stehlík.
Mediálně je známý například panovník Raneferef a předměty spojené s ním nebo předměty související s hrobkou princezny Šeretnebtej. To jsou věci personifikovatelné s konkrétními členy panovnického rodu. Ale každý z těch předmětů má svůj vlastní příběh a ten je zároveň hodně spojený s námi, ve smyslu České republiky, někdejšího Československa a velkých jmen egyptologie od profesora Vernera po dnešní egyptology. Nesmím zapomenout také na kolegu Pavla Onderku, který je kurátorem této výstavy, dodává s intelektuálním narcisismem Stehlík.
Na to nejdůležitější tento historik - vystudovaný v temných pučistických devadesátkách, ovšem zapomněl, což mu ale nelze vyčítat, neboť neměl štěstí na dobré učitele a to už se nedožene, jak je vidět u jeho dalších info řečí o athénské demokracii.
Ano, jde o kletbu faraónů, kterou zažil i můj otec při prohlídce pyramid a návratu z Egypta v bolestech a nepomohla mu ani návštěva Delf, říká TOP předseda Rokytka. Nedlouho po té byl neznámými pachateli ukopán, upadl do kómatu a z Thomayerovy nemocnice byl přesunut mimo Prahu, kde zemřel a lékař mi řekl jen: Divím se, že to vůbec tak dlouho vydržel! Policie samozřejmě nic nevyšetřila a nezjistila ani, kdo volal sanitku, podobně jako při mém krvácení do mozku po úderech jedné pražské kavárenské ochranky.
V podstatě jde o to, že Hyperborejci po prohře s Kromaňonci byli v Egyptě zotročeni a měli šamanům sloužit pro vytvoření světlehnědé rasy poslušné svých pánů k čemuž byl zneužit i "spící prorok" Cayce, tehdy jeden z tzv. kněží, kteří zneužívali fyzicky ženy k obcování s nimi a rození hybridních dětí, aby do nich nalákali jemněhmotné duše z vyšší dimenze, ačkoliv Hyperborejci měli schopnost se množit pouhým pohledem z lásky, což se později promítlo do Mariánského kultu.
Vládci Egypta velmi doufali v posmrtný život, kněží uměli mrtvoly mumifikovat a památku králů králů a bohů bohů, jak si zdegenerovaní faraoni množící se v zájmu zachování rodinné moci se svými sestrami a sestřenicemi později říkali, chránit sofistikovanými jedy i verbálními kletbami děsícími ohlupované obyvatelstvo podobně jako dnes v EU: "Smrt svými perutěmi ubije toho, kdo naruší klid faraonův."
Nocebo efekt ovšem stále působí, takže lze očekávat náhlá úmrtí nejen mezi zloději památek a vykradači hrobů, kteří si dnes říkají archeologové, resp. egyptologové viz. lord Carnarvon, ale i mezi zvědavými návštěvníky, platícími ničím nekrytými korunami a tolerující jak zloděje, tak lupiče a vrahy lichváře. Inu, psům psí smrt, jak říkal Ruml.
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat