Petr Burda vystudoval žurnalistiku za dob reálného socialismu, podílel se na obrodném procesu, normalizaci i sametové revoluci, ale svobody slova se dočkal až pod mým vedením na Ostrůvku svobody v ulici Politických vězňů, jak říkal prvnímu politickému rádiu Haló Futura.
Mohl tam v "docházkové vzdálenosti" od místa bydliště ve Vodičkově ulici pomáhat tvořit program, vzpomíná na dlouholetého kolegu TOP předseda Milan Rokytka.
Nejraději měl seriál o Číně Jak se panda kamarádí s krtečkem, který nám později generální ředitel Špás zakázal a Jarda Tvrdík námět ukradl k nepovedenému animovanému filmu s premiérou na Pražském hradě, ale rád také propagoval Londýn s tričkami s Che Guevarou a zájezdy k Mrtvému moři.
Po ukončení vysílání se vrátil do Hortusu, kde však za své komentáře nedostával odměny k malinkému důchodu, neboť v Českém rozhlase a v Kanceláři prezidenta republiky soutěžili o nejnižší mzdy, protože práce zde byla prý považována za čest a privilegium, takže když jeho bydliště zrestituovala šlechtična, neměl na nájem.
Díky přátelům sice dostal místo v Domově seniorů, ale po mRNA injekci se spustila rakovina.
Naposledy jsem ho viděl na Ceně Arnošta Lustiga s milovanou Židovskou obcí, kde po sundání roušky bylo vidět díry po tracheomii, ale neztrácel humor a vysvětloval mi, že prostor pro otázku Aleně Vitáskové v Jazzové sekci mi nedal jen proto, aby viděl jak bude reagovat a zda si mě zastane, což udělala, takže mám dále spolupracovat s Institutem AV.
Vysvětlil mi, jak to bylo s VŘSR i důvody Velké vlastenecké války a těšil se na ambasádu, kam jsme dostávali pravidelně pozvánky, ale letos se jí už nedočkal.
Na poslední rozloučení do kaple svatého Václava nikdo z vedení komunistické strany, které poctivě celý život sloužil, nepřišel.
Čest jeho památce!
Žádné komentáře:
Okomentovat