Zástupné bojiště
Důsledky a následky tedy poneseme my, kteří ještě na světě jsme. Sice se nepodařilo úplně dokončit obklíčení Ruska Spojenými státy a Británií (jako křoví slouží zase NATO), ale Anglosasové byli blízko. Už jen málo scházelo, aby (rukama kyjevské popřevratové junty) zahájili útok na vzdornou Doněckou a Luhanskou republiku (respektive na ruský Krym) a na Ukrajině u ruských hranic rozmístili jaderné zbraně. Zloduch Putin smrtelné ohrožení své největší země světa nepřipustil – a vyrazil jako první. Dnes už se Američané a Britové svou přímou účastí ani netají. Je to válka o to lákavější, že do bitevního pole nemusejí posílat své vojáky, ale pouze řídí operace a dodávají k nim zbraně – a umírají „rukojmí“ jejich komedianta v prezidentském křesle.
Náš protektorát, jako vždycky, je ve svých „elitách“ s nimi v první linii. Protektorátní atmosféra zesílila natolik, že už (jako za toho německého) posílají do vězení za „schvalování“ (jen tentokrát nejde o atentát na Heydricha). Policie a prokurátoři pátrají po těch, kdo přinášejí svobodné zpravodajství (tzv. dezinformace) a „poslech nepřátelského vysílání“ je nejen zakázán, ale přímo znemožněn – jen to tentokrát není Londýn, ale Moskva. Ve dnech vzpomínek na konec Druhé světové války vyznamenávají ukrajinské nacisty (Banderovce) – i náš pan prezident dá nejvyšší vyznamenání jejich vůdci a v bruselském McDonaldu si již můžete dát i hamburger Bandera.
Kolikátý?
Nad Prahou přeletěly Gripeny osmého května, o osvobození Rudou armádou je mluvit zakázáno (snad se nenajde nešťastná učitelka, která by o tom promluvila ve škole a žáci ji natočili a práskli – pardon, to přece podle vládní vyhlášky už zase není práskačství). Zítra, května devátého, proběhne na Rudém náměstí v Moskvě tradiční vojenská přehlídka. Pouze se spekuluje, co na ní uvidíme – a hlavně, co řekne Vladimír Putin. V televizi uvidíme jen to, co nám vláda dovolí (my samozřejmě Putinův projev přineseme celý, protože jsme dezinformátoři).
Válka Západu proti Rusku na zástupném bojišti nabírá na síle. Není proto vůbec jisté, jestli v budoucnu budeme znát (či se přít) o nějaký konkrétní den, kdy válka skončila. Pokud přijdou ke slovu jaderné zbraně – což si naše „elity“ ve shodě se západními srdnatě přejí – nebude, kdo by se přel. A pokud ne?
Budeme chudí, hladoví v promrzlých bytech a bez peněz jásat, jak je ten svobodný, demokratický a prosperující Západ (na rozdíl od Putinova „nespravedlivě bohatého Ruska“) báječný. A vybíhat s modro-žlutými vlaječkami a mávátky do průvodů potvrzovat „ukrajinskou lež“. Kdo ne, bude to mít spočítáno – jako vždycky: Od dvousettisícové „demonstrace“ na Václaváku coby vyjádření „podpory Říši“ (po Heydrichově smrti), přes prvomájové průvody až ke „chvilklařským“ demonstracím tamtéž.
Tedy – všichni ne. Nepodvolení ještě stále vědí, že předchozí válka skončila v Praze 9. května. A budou si pamatovat i současné kolaboranty. Protože převraty v této zemi se periodicky opakují. Po tom příštím – bude-li ještě svět – dostane snad konečně i paměť své pravdivé místo.
Kolikátého to bude? Úplně jedno, říká Petr Hájek.
Vážení občané Ruska! Vážení veteráni! Soudruzi vojáci a námořníci, seržanti a předáci. Poddůstojníci a praporčíci. Soudruzi důstojníci, generálové a admirálové!
Blahopřeji vám ke Dni velkého vítězství!
Obrana vlasti, když se rozhodovalo o jejím osudu, byla vždy posvátná. S těmito city opravdového vlastenectví povstaly milice Minina a Požarského za vlast, zaútočily na pole Borodino, bojovaly s nepřítelem u Moskvy a Leningradu, Kyjeva a Minsku, Stalingradu a Kurska, Sevastopolu a Charkova.
Tak i dnes, v těchto dnech, bojujete za naše lidi na Donbasu. Pro bezpečnost naší vlasti - Ruska.
9. květen 1945 se navždy zapsal do světových dějin jako triumf našeho sjednoceného sovětského lidu, jeho jednoty a duchovní síly, jako bezpříkladný čin.
Den vítězství je blízký a drahý každému z nás. V Rusku neexistuje rodina, kterou by nezasáhla vlastenecká válka. Její paměť nikdy nevybledne. V tento den jdou v nekonečném proudu „Nesmrtelného pluku“ děti, vnuci a pravnuci hrdinů Velké vlastenecké války. Nesou fotografie svých příbuzných, padlých vojáků, kteří zůstali navždy mladí, i veteránů, kteří nás již opustili.
Jsme hrdí na nepokořenou, udatnou generaci vítězů, jsme hrdí, že jsme jejich dědici, a je naší povinností uchovávat památku těch, kteří rozdrtili nacismus, kteří nám odkázali bdělost, abychom byli ostražití a dělali vše pro to, aby se hrůza světové války neopakovala.
A proto, přes všechny neshody v mezinárodních vztazích, Rusko vždy prosazovalo vytvoření systému rovné a nedělitelné bezpečnosti, systému, který je životně důležitý pro celé světové společenství.
V prosinci loňského roku jsme navrhli uzavřít dohodu o bezpečnostních zárukách. Rusko vyzvalo Západ k upřímnému dialogu, k hledání rozumných, kompromisních řešení, k vzájemnému zohledňování zájmů toho druhého.
Všechno marné. Země NATO nás nechtěly slyšet, což znamená, že ve skutečnosti měly úplně jiné plány. A my jsme to viděli.
Otevřeně probíhaly přípravy na další trestnou operaci na Donbasu, na invazi do našich historických zemí, včetně Krymu. V Kyjevě oznámili možné pořízení jaderných zbraní.
Blok NATO zahájil aktivní operaci na získávání dalších území, které s námi sousedí.
Systematicky tak vznikla pro nás absolutně nepřijatelná hrozba, navíc přímo na našich hranicích. Vše nasvědčovalo tomu, že střet s neonacisty a banderovci, na které vsadily Spojené státy a jejich mladší partneři, bude nevyhnutelný.
Opakuji, viděli jsme, jak se rozvíjí vojenská infrastruktura, jak začaly na území Ukrajiny pracovat stovky zahraničních poradců a probíhaly pravidelné dodávky nejmodernějších zbraní ze zemí NATO. Nebezpečí rostlo každým dnem.
Rusko preventivně odmítlo agresi. Bylo to vynucené, včasné a jediné správné rozhodnutí. Rozhodnutí suverénní, silné, nezávislé země.
Spojené státy americké, zejména po rozpadu Sovětského svazu, začaly mluvit o své výjimečnosti. Tím ponižovaly nejen celý svět, ale především své satelity, které musejí předstírat, že nic z toho nevidí a vše pokorně polykají.
Ale my jsme jiná země. Rusko má jiný charakter. Nikdy se nevzdáme lásky k vlasti, víry a tradičních hodnot, zděděných po předcích, a přitom prokazujme úctu ke všem národům a kulturám.
Na Západě se tyto tisíce let staré hodnoty zjevně rozhodli zlikvidovat. Morální degradace se stala základem pro cynické falzifikáty dějin druhé světové války. Podněcovali rusofobii, chválili zrádce, znesvěcovali památky jejich obětí, vysmívali se odvaze těch, kteří zvítězili.
Američtí veteráni, kteří chtěli přijet na přehlídku do Moskvy, to měli fakticky zakázáno. Ale chci, aby věděli, že jsme hrdí na jejich činy, na jejich příspěvek ke společnému vítězství.
Ctíme všechny vojáky spojeneckých armád – Američany, Brity, Francouze – účastníky odboje, statečné vojáky a partyzány Číny – všechny, kteří porazili nacismus a militarismus.
Vážení soudruzi!
Dnes domobranci v Donbasu spolu s bojovníky ruské armády bojují s ??nepřítelem na vlastní půdě, kde bojovali bojovníci Svjatoslava a Vladimira Monomacha, vojáci Rumjanceva a Potěmkina, Suvorova a Brusilova, kde hrdinové Velké vlastenecké války - Nikolaj Vatutin, Sidor Kovpak a Ludmila Pavličenková bojovali na život a na smrt.
Nyní se obracím na naše ozbrojené síly a domobrance Donbasu. Bojujete za vlast, za její budoucnost, aby nikdo nezapomněl na poučení z Druhé světové války, aby na světě nebylo místo pro popravčí, katany a nacisty.
Dnes skláníme hlavy před skvělou památkou všech, jejichž životy vzala Velká vlastenecká válka, před památkou synů, dcer, otců, matek, dědů, manželů, manželek, bratrů, sester, příbuzných, přátel.
Skláníme se před památkou oděských mučedníků, kteří byli v květnu 2014 zaživa upáleni v Domě odborů. Před vzpomínkou na starce, ženy a děti z Donbasu, civilisty, kteří zemřeli barbarským ostřelováním neonacistů. Skláníme hlavy před našimi spolubojovníky, kteří zemřeli smrtí statečných ve spravedlivé bitvě – za Rusko.
Smrt každého z našich vojáků a důstojníků je zármutkem pro nás všechny a znamená nenahraditelnou ztrátu pro příbuzné a přátele. Stát, kraje, podniky, veřejné organizace udělají vše pro to, aby takovým rodinám poskytly péči a pomohly jim. Budeme poskytovat zvláštní podporu dětem zabitých a zraněných soudruhů. Prezidentský dekret o tom jsem dnes podepsal.
Zraněným vojákům a důstojníkům přeji brzké uzdravení. A děkuji lékařům, zdravotníkům, zdravotním sestrám, zdravotnickému personálu vojenských nemocnic za jejich obětavou práci. Klaníme se Vám k zemi za boj o každý život – často pod palbou, v první linii. Nešetříte se.
Vážení soudruzi!
Nyní zde, na Rudém náměstí, stojí bok po boku vojáci a důstojníci z mnoha oblastí naší rozsáhlé vlasti, včetně těch, kteří přijeli přímo z Donbasu, přímo z bojové zóny.
Pamatujeme si, jak se nepřátelé Ruska snažili proti nám využít bandy mezinárodních teroristů, snažili se zasít národnostní a náboženské nepřátelství, aby nás oslabili a rozštěpili zevnitř. Nic se nepodařilo.
Dnes naši bojovníci různých národností spolu bojují a kryjí se před kulkami a šrapnely jako bratři.
A to je síla Ruska, velká, nezničitelná síla našeho sjednoceného mnohonárodnostního lidu.
Dnes obhajujete to, za co bojovali vaši otcové a dědové, pradědové. Nejvyšším smyslem života pro ně vždy bylo blaho a bezpečí vlasti. A pro nás, jejich dědice, je oddanost vlasti hlavní hodnotou, spolehlivou podporou nezávislosti Ruska.
Ti, kteří během Velké vlastenecké války rozdrtili nacismus, nám ukázali příklad hrdinství všech dob.
To je generace vítězů a my k nim budeme vždy vzhlížet.
Sláva našim udatným ozbrojeným silám! Pro Rusko! Za vítězství!
Vladimir Vladimirovič Putin
Žádné komentáře:
Okomentovat