Pražské povstání začalo voláním rozhlasu o pomoc: Vraždí zde české lidi, ale dnes nacisty podporujeme!

 "Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby ihned přišlo do Českého rozhlasu,“ ozvalo se z éteru volání pomoc.

U rozhlasového mikrofonu byl tehdy hlasatel Zdeněk Mančal. „Nejhorší bylo, jak volal, že voláme četnictvo. A najednou se odmlčel,“ popsala před lety jeho dcera Dagmar Suchá.

„Maminka si myslela, že se mu něco stalo, že je třeba mrtvý. Tak pak se ozval znovu, to už ale máma byla na cestě sem, do rozhlasu, aby se zeptala, jak to tu opravdu je. Jenomže sem se zase nedostala,“ pokračovala dcera hlasatele Mančala.

Barikády kolem rozhlasu

V pražské Liboci poslouchal rozhlas zase tehdy čtrnáctiletý Emil Šneberg: „To rozhlas udělal už několikrát, ne jednou. Bylo to stále: voláme četnictvo, voláme vládní vojsko, jsme tady vražděni, přijďte.“

„Měli jsme souseda, který byl policista. Tak on jel k rozhlasu. My jsme k rozhlasu teda nešli, ale otec vojákem za první republiky, tak říkal, že budeme stavět barikády tady,“ doplnil Šneberg.

Zdroj irozhlas