Život nové společnosti byl zcela zbaven všech rizik a agrese, v čemž hlavní roli sehrál proces vymyšlený trojicí vynálezců - Bennetem, Trimaldim a Zacharovem. Betrizace lidí provedená podáváním speciálních enzymů od raného dětství je spolehlivě zbavila veškerých agresívních instinktů. Bohužel, vedlejším produktem této blahodárné změny je také extrémní zpohodlnění, naprostá neschopnost rozhodnout se a nechuť k jakémukoliv, byť sebemenšímu, riziku.
Betrizovaní lidé, kteří se ve vizi z počátku 60. let procházejí světem s elektronickými čtečkami knih ("opton"), se upřímně děsí všeho mimo svou pečlivě zarýglovanou sociální bublinu. Bregg, jenž v dospělosti kvůli nepřijatelným zdravotním rizikům už betrizován být nemůže, je pro ně tedy pramenem obdobného akutního pocitu ohrožení, jako by byl řekněme městským parkem se procházející speciálními enzymy neupravený hladový lev. To druhé se ovšem v pečlivě ošetřené a sanitizované budoucnosti rozhodně nikdy nemůže stát.
Veškerou práci, a zejména tu, která vyžaduje agresívní narušení tělesné integrity (jako chirurgické operace), vykonávají roboty a automaty. Vylepšení lidé v podstatě nepracují, většina věcí je zdarma, takže se po většinu svého volného času věnují rozvinutému zábavnímu průmyslu hojně využívajícímu hologramů. Realita, v níž žijí, je snovou virtuální realitou nabízející bezpečné vzrušení a romantický únik z šedi každodennosti.
Bregg si je dobře vědom nejlepších úmyslů tvůrců tohoto nového světa, uznává jeho četné přínosy, ale přes veškerou snahu začlenit se (která zahrnuje i adaptační terapii) se mu to plně nedaří. Trápí ho stále pochybnosti o společnosti, která svým způsobem ztratila schopnost čelit realitě - když i nezbytný chirurgův řez nožem, zachraňující život, je pro ni nepředstavitelnou, nelidskou agresí a zlem stejného řádu jako masové vraždy, a výzkumné lety do vesmíru považují betrizovaní v nejlepším případě za politováníhodnou nebezpečnou klukovinu, která je ani dost málo nezajímá a nepřitahuje.
Lem si v situaci relativního uvolnění poměrů po Stalinově smrti položil naléhavou otázku, zda dokonce i společenský a technický pokrok vedený těmi nejlepšími úmysly nemůže ve svých důsledcích vést ke společenské degeneraci. Ke stavu, kdy lidé, kteří už s reálným světem ztratili jakýkoliv formující kontakt - pracovní a dokonce i instinktivní - přestanou být schopni se v něm sami orientovat a přežít. Vše, co překračuje pečlivě sanitizovaný obzor betrizovanosti, považují hrdinové jednostejně za nepřijatelné riziko, ať už je to skutečně může ohrozit, nebo nikoliv. A na druhé straně skutečné nebezpečné, životy ohrožující agresi ani dost málo nerozumí, protože po chemické "amputaci" agresívních instinktů k mysli zlovolného agresívního člověka ztratili jakýkoliv přístup. Pokud se do něj i v dobré víře empaticky "vciťují", je jim taková snaha k ničemu, protože jejich vlastní mysl funguje naprosto odlišným způsobem. Jsou už tvory jiného druhu než on.
Lemův Návrat z hvězd nenabízí žádné řešení, východisko, ale ani fatální konec degenerované civilizace, která to přehnala s prosazováním pokroku. Vágní naději snad pěstují Breggovi kolegové připravující se na novou vesmírnou expedici s představou, že až se vrátí podruhé, svět na Zemi už mezitím bude zase více připomínat ten, který kdysi znali. Hlavní hrdina se však tohoto stébla nechytá.
Spisovatel Stanislaw Herman Lem zemřel 27. března 2006 v Krakově ve věku 84 let. Rok před smrtí v posledních rozhovorech vyjádřil obecný pesimismus ohledně technického pokroku, prohlásil, že "informační technologie" jen utápějí lidi v přívalu nekvalitních "informací", a označil skutečně inteligentní roboty za nevyrobitelné a zároveň nežádoucí.
Zdroj BL
Žádné komentáře:
Okomentovat