Převorství siónské - Prieuré de Sion - bývá označováno za jednu z nejstarších a nejvlivnějších tajných společností v Evropě. Na seznamu velmistrů této společnosti se objevují i jména Leonarda da Vinci a Jeana Cocteaua. Již samotná existence této společnosti přitom byla předmětem dohadů, díky čemuž jsou často terčem posměchu i tvrzení o jejích údajných aktivitách a samotné dopady činů převorství bývají zcela ignorovány. Postupně však vychází najevo, že věci nejsou ani zdaleka tak jednoduché.
Převorství siónské upoutalo poprvé pozornost anglicky hovořícího světa koncem roku 1982 díky knize The Holy Blood and Holy Grail (Svatá krev a svatý grál) autorů Michaela Baigenta, Richarda Leigha a Henryho Lincolna. V zemi, kde jmenovaná společnost vznikla, se nicméně o její existenci začalo veřejně hovořit už na počátku šedesátých let. Jedná se vlastně o pseudozednářský či rytířský řád s jistými politickými ambicemi a - podle všeho - i značnou zákulisní mocí. Kromě uvedené obecně znějící charakteristiky je nicméně obtížné Převorství siónské jakkoli dále konkrétněji zařadit - snad i vinou poněkud chimérické povahy celé jeho existence.
Základní prvek údajné moci Převorství siónského představuje tvrzení, podle něhož jsou jeho příslušníci (a od nepaměti byli) strážci jakéhosi obrovského tajemství - jednoho z těch, která by v případě vyzrazení otřásla samotnými základy církve i států. Převorství siónské, které je někdy označováno (kromě mnoha dalších jmen) rovněž jako Siónský řád či Řád Naší Panny Siónské, samo uvádí za okamžik svého zrodu první křížovou výpravu roku 1099. Tehdy se ale mělo jednat o pouhé oficiální vytvoření skupiny, jejíž samotná činnost spočívající ve střežení jakéhosi nebezpečného tajemství sahá do mnohem vzdálenější minulosti.
Příslušníci převorství rovněž tvrdí, že jejich organizace stála za vytvořením řádu templářů - tajemné organizace středověkých mnichů v rytířské zbroji provázaných temnou pověstí. Převorství i templáři zůstali podle těchto tvrzení jednou a toutéž organizací řízenou stejným velmistrem - až do rozkolu v roce 1188, od něhož se obě skupiny napříště ubíraly vlastními cestami. Převorství pokračovalo dál pod vedením velmistrů, mezi něž patřila řada nejslavnějších jmen historie lidské společnosti - nescházejí zde muži jako sir Issac Newton, Alessandro di Mariano Filipepi (známý jako Botticelli), Robert Fludd (anglický okultistický filozof) a samozřejmě Leonardo da Vinci, jež stál údajně v čele převorství posledních devět let svého života. Mezi muže řídící převorství v nedávné minulosti patřili Victor Hugo, Claude Debussy a rovněž herec, spisovatel, dramatik a filmař Jean Cocteau. Převorství přitahovalo v průběhu staletí pozornost i dalších osvícených osobností, mezi něž v průběhu staletí patřila nejen Johanka z Arku, ale i Nostradamus (Michel de Notre Dame) a dokonce i papež Jan XXIII.
Údajným cílem Převorství siónského je chránit potomky starobylé merovejské královské dynastie vládnoucí kdysi na území, které je dnes nazýváno Francií. Zmíněný rod zde panoval od 5. století až do zavraždění Dogoberta II. na konci 7. století.
Kritikové ovšem namítají, že Převorství siónské ve skutečnosti existuje teprve od padesátých let dvacátého století, přičemž se skládá z pouhé hrstky fantastů vydávajících mýty za skutečnost a nemajících jakoukoli skutečnou moc.
Cesta za hledáním pravdy o převorství se rozpadá do dvou částí. Na jedné straně stojí otázka existence Převorství siónského v současnosti či nedávné minulosti, zatímco na straně druhé zůstávají tvrzení jeho příslušníků týkající se minulosti. Celý problém je natolik složitý, že nic, co je s touto organizací spojeno, nelze jednoznačně rozhodnout.
Moderní převorství siónské není (jak tvrdí jeho kritikové) pouhým výplodem několika Francouzů poblouzněných monarchistickými fantaziemi. A podle některých autorů (Lynn Picknett a Clive Prince) nejsou pochybnosti, že Převorství siónské v současnosti existuje a údajně má své stoupence mezi mnoha kultivovanými a vlivnými anglicky hovořícími muži a ženami.
Otázka jeho historického původu ale představuje naprosto odlišný problém. Je třeba přiznat, že kritikové mají pravdu, pokud tvrdí, že první zmínka o něm v jakémkoli dokumentu pochází teprve z 25. června 1956. Podle francouzských zákonů se musí všechny spolky registrovat, což se paradoxně týká i takzvaně "tajných" společností. Podle tvrzení převorství z doby jeho registrace bylo jediným cílem zajistit "studium a vzájemnou pomoc mezi členy". Přes altruistický charakter podobného prohlášení se jedná současně o názorný příklad maximálně neutrálního vymezení činnosti. Převorství se ve skutečnosti přihlásilo k jedné jediné aktivitě, kterou mělo být vydávání časopisu nazývaného Circuit, který podle slov samotného převorství sloužil k šíření informací a obraně práv a svobod "bydlení za nízký nájem" (obdoba obecních bytů v některých zemích). V tomto prohlášení jsou jmenováni čtyři zástupci společnosti, mezi nimi i Pierre Plantard, který je současně i šéfredaktorem časopisu Circuit, sesterského top média.
Podle citací v knize Svatá krev a svatý grál představuje základní zdroj poznatků, týkajících se informací o Převorství siónském, soubor pouhých sedmi dokumentů záhadného původu uložených v pařížské Bibliothèque Nationale, které jsou jako celek známé pod názvem Dossiers secrets (doslova "tajná sbírka dokumentů"). Na první pohled se jedná o směsici historické genealogie a mnohem modernějších alegorických textů připisovaných jednak anonymním autorům, a jednak autorům s očividnými pseudonymy nebo využívajícími jména lidí, kteří nemají s celou záležitostí nic společného. Většina dokumentů se týká posedlosti převorství merovejským rodem a soustřeďuje se na tajemství spojené s Rennes-le-Château, zapadlé langedocké vesnice, jež představovala startovní bod výzkumů Baigenta, Leigha a Lincolna. První z tajných dokumentů tohoto souboru byl do knihovny uložen v roce 1964, v roce narození TOP předsedy, třebaže je datován k roku 1956. Poslední dokument je deponován k roku 1967.
Jak dokazují informace obsažené ve zmíněných tajných dokumentech, stojí představa o trvání dynastie po smrti krále Dagoberta II. (nemluvě o pokračování jejího nástupnického práva až do konce dvacátého století) na - přinejmenším - vratkých základech. V nejhorším případě lze vše rovnou označit za fikci.
V případě moderního Převorství siónského brání naplnění jejich cíle, spočívajícího v obnovení vlády Merovejců, neskonalé překážky. Kromě toho, že by problém představovala proměna republikánské Francie na monarchii, kterou tato země před více než stoletím odmítla, nemá právě merovejská dynastie (za předpokladu, že by se dokázala prokázat pravost jejich potomků) žádný nárok na trůn, neboť v době panování Merovejců ještě žádný francouzský národ ani stát neexistoval.
Ale co nám říkají fakta?
Francouzští autoři Marie-France Etchegoin, reportérka časopisu Nouvel Observateur, která má na starost vyšetřování a specializuje se na kriminální případy a Fréderic Lenoir, filozof a sociolog, badatel při Ľ École des hautes études en sciences sociales (Škola vysokých studií společenských věd) a vedoucí redakce Monde des religions, docházejí při svých pátráních k následujícím závěrům.
Pierre Plantard skutečně existoval. Zemřel v Paříži 3. února 2000. Údajně byl velmistrem Převorství siónského. Jedna z listin Tajných dokumentů - Les Dossiers Secrets - nese označení "Číslo 4 lml - 249". Tyto spisy údajně obsahují ručně psaný seznam dvaceti šesti velmistrů Převorství siónského označovaných "Les nautoniers".
"Dossiers secrets" se skutečně v regálech Francouzské národní knihovny nacházejí a některé jsou zaregistrovány pod signaturou "4 lml - 249". Tyto spisy by měly být archivem Převorství siónského. Do Národní knihovny byly na několikrát uloženy v polovině 60. let 20. století neznámým členem řádu. Kromě seznamu členů Převorství tyto spisy a jejich dodatky obsahují genealogické stromy, jejichž linie spojuje Dagoberta II. s Plantardem, a také kopie listin abbé Saunièra. Tyto listiny se objevují ve formě kopie. Mají formu obyčejných strojopisů nebo fotokopií.
Ve skutečnosti se "anonymní dárce" sestával z ... trojice. Z Gérarda de Sède, samotného Pierra Plantarda a jistého Philippa de Cherisey, který byl básníkem a také talentovaným padělatelem. V roce 1979 se přiznal, že sám vyrobil pergameny, jež měl najít abbé Saunière, stejně jako mnoho dalších dokumentů.
Skutečnost, že tajné spisy jsou padělky, nutně neznamená, že Převorství siónské neexistuje. Nebo, že neexistovalo.
V období křižáckých výprav u Jeruzaléma skutečně existoval klášter Notre-Dame-de-Sion, avšak s tajnou společností neměl nic společného. Faktem je, že žádný historik se o existenci jakéhokoli Převorství siónském nezmiňuje. Nikdo také nepodává žádnou, ani sebemenší spojitost mezi templáři vyhlazenými v roce 1307 a Převorstvím siónským, které mělo přežít v ilegalitě, a nikdo také Převorství nedává do souvislosti s Rennes-le-Château.
Výše uvedení autoři pátrající po důkazech o založení Převorství siónského skutečně tyto důkazy našli. A nemuseli se nořit do starodávných archivů, ani do vyprávění křižáků či poutníků směřujících do Jeruzaléma, kteří se zmínkám o Převorství skutečně vyhýbali ... A to jednoduše proto, že tato instituce byla založena - 25. června 1956! Dnem, kdy Pierre Plantard její vznik ohlásil na obyčejné podprefektuře v Saint-Julien-en-Genevois, v departmentu horní Savojsko. Převorství siónské je podle zákona z roku 1901 obyčejným spolkem. Journal officiel z 20. července 1956 uvádí jeho cíle bez konkrétnějšího upřesnění: "Studium a vzájemná pomoc členů". Administrativu zajišťují čtyři osoby, z nichž jednou je Pierre Plantard, který se vůbec nejmenuje Pierre Plantard de Saint-Claire, ale krátce Pierre Plantard. Je průmyslovým návrhářem v jedné továrně na kamna v Annemasse.
Hlavní činnost jeho sdružení spočívá ve vydávání útlých novin Circuit prezentujících se jako "Informační bulletin hájící práva a svobody domácností v panelových domech".
Ve stanovách Převorství siónského z roku 1956 má Převorství také podtitul: "C.I.R.C.U.I.T." shodný se jménem bulletinu o panelových domech, tentokrát však znamená "Chevalerie d´Institution et de Règle Catholique Indépendante et Traditionaliste", tedy Nezávislé a tradiční rytířstvo katolické instituce a řehole! Podle stanov je cílem sdružení zřídit katolický řád, jež má v moderní podobě a při zachování tradičního charakteru obnovit starověké rytířstvo. Dále jsou uvedeny pravidla a organizační hierarchie Převorství siónského. Na vrcholu hierarchie se nachází "nautonier", stupeň používaný v anglosaském zednářství.
Zdroj int
Žádné komentáře:
Okomentovat