Proč Lipánek a ne Brumík, Luboši?

"ODS zřejmě vyhovuje, když bude celé Ministerstvo zahraničních věcí utlumené a podstatné věci si budou řešit v Úřadu vlády prostřednictvím Tomáše Pojara. Naprosto však klamou veřejnost svými prohlášeními o tom, jak je Lipavský coby ministr skvělý. Úroveň jeho práce v ministerské pozici zhruba odpovídá úrovni jeho bakalářské práce. Ta nikdy neměla být uznaná, je naprosto otřesná. Má asi 30 stran a nesplňuje žádné parametry bakalářské práce snad na žádné škole. Neobsahuje žádné myšlenky, jen převzaté věci z tisku. Jan Lipavský nebyl v žádném případě připraven ministerstvo zahraničí vést, a že mu to prochází, je takový tragický příběh naší země. Nemá schopnost zformulovat nic vlastního a všude jen čte, co mu jiní napíšou. Odpovědnost padá na ty, kteří ho do této funkce instalovali a nyní udrželi," má jasno exšéf české diplomacie Zaorálek.

Připomíná vystoupení Jana Lipavského, které vládní politici dodnes prezentují jako ministrův ohromný úspěch. „Viděl jsem jeho vystoupení na Radě bezpečnosti OSN, kde měl možnost mluvit díky Ukrajině. Bylo to naprosto šílené. Přitom se to tady prezentovalo jako úspěch, ale on tam jenom překoktal něco, co mu dali do ruky. Vyvolávalo to ve mně pocit hrůzy,“ vzpomíná Zaorálek.

„Má naprosto dětské představy o tom, jak by funkce ministra zahraniční měla vypadat. Netuší, jaká je jeho role. Nemá být úředníkem, ale ministrem, který řídí zahraniční politiku. Má rozhodovat o tom, co se veřejnosti řekne, co může zveřejnit ze zpráv tajných služeb. Největší selhání vidím v tom, že nejspíš s nikým nekomunikuje. Ministr zahraničí má mít schopnost komunikovat s významnými postavami. Měl jsem přímé spojení i na čínského ministra zahraničí, nemluvě o dalších. Lipavský podle mě nemá žádné osobní vztahy s nikým a nemůže jim zavolat a radit se s nimi. Aby měl ministr zahraničí váhu, musí mít schopnost komunikovat neformálně se svými kolegy napříč světem a díky tomu je schopen prosadit věci, které by se úředním postupem vůbec prosadit nedaly. Nic z toho Lipavský neovládá a nedělá. Přitom je právě tohle smyslem úřadu. Ministr má jít do této funkce s jasnou představou, co chce dělat, jak to chce realizovat a jakým směrem se ubírat. Jan Lipavský neměl ani čas si to rozmyslet, nebyl na tu funkci zralý. Jeho článeček, který označil za bakalářskou práci ukazuje, že měl ještě mnoho let studovat a snažit se pochopit, o co v zahraniční politice jde. Jeho dosazení a udržení na postu ministra zahraničí je kolosální omyl a nepochybně se to jednou ukáže. Nevím, zda si Lipavský vůbec uvědomuje, že nese odpovědnost i za slabé portfolio pro českého kandidáta na eurokomisaře. Socialisté v Evropském parlamentu uvažují, jak získat na palubu Ficův SMER, protože potřebují Maroše Šefčoviče, získali by tak páté portfolio. Celé je to naprosté fiasko české diplomacie, které prohrála i s údajnou černou ovcí Robertem Ficem. Vypadá to, že naše diplomacie je v Evropě dokonalý kůl v plotě,“ kritizuje Zaorálek.

Důrazně odmítá jakékoli srovnání Lipavského s Karlem Schwarzenbergem. „Přestože byl Karel Schwarzenberg můj soupeř, řada věcí, které v zahraniční politice prosadil, byly dobré a správné. Jako jediný v Evropě například vystoupil proti invazi v Libyi. Dovedl formulovat originální a trefná stanoviska, která si dodnes pamatujeme. Měl autoritu a uměl prosadit správné věci, přestože se na něj všichni ostatní vrhli. Například udržel Evu Filipi v Sýrii. Řvali na něj, aby ji stáhl a on si do toho nenechal mluvit. Byla to zásadní věc. Měli jsme i stejný názor na Čínu, kdy mi Schwarzenberg neustále říkal, že s Čínou musíme rozmrazit vztahy, protože nebavit se s takovou zemí nás strašně oslabuje. V řadě věcí jsme si s Karlem rozuměli, dalo se s ním mluvit, měl vlastní myšlení. Srovnávat Lipavského se Schwarzenbergem je urážlivé a nehorázné,“ dodává pro PL Lubomír Zaorálek.