Nejsem si celou touto záležitostí jistý. Jak ji číst a jak jí rozumět. Právě někde proběhla zpráva, že reprezentanti Francie a Velké Británie jednali nebo jednají, jak na tuto věc reagovat z hlediska vojenských strategií. Nepředpokládám také, že ve světě je tolik znalců jako u nás doma na všech možných seznamech a novinkách. Blbost česká je nekonečnější než kdekoliv jinde na světě. Ještě před několika týdny jsme si mezi sebou psali o tom, jak ruští vojáci vykrádají čipy z ledniček na ukrajinských skládkách a jak v KLDR už několik desetiletí Korejci umírají hlady. Najednou ty rakety, o kterých jsme si vyprávěli, že jsou určeny jen pro přehlídku na Rudém náměstí v Moskvě, mohou létat po světě rychlostí jedenáct machů. A Korejců je na hranicích Ruska a Ukrajiny nejdříve tisíc, potom dva tisíce, teď snad už deset tisíc. Bývalý kolega Vladimír Votápek se ausgerechnet v této chvíli odmlčel, prezident Pavel odletěl na dva týdny do jižního Pacifiku a jeho přítel po boku mlží.
Nevím, jakou zprávu přiveze pan prezident Pavel po svém mezipřistání v New Yorku, pokud ČT také něco netají, ale doporučoval bych, abychom se začetli do knihy O umění válečném starého čínského mistra Sun-c’, přeloženého krásně Oldřichem Králem do češtiny. Dozvěděli bychom se z ní mimo jiné, že jednou z příčin válečných proher je podceňování nepřítele.
Nevím, zda máme brát vážně všechna prohlášení dnes už i nejvyšších vojenských autorit RF, ale mohli bychom se připravit na to, že když to dobře dopadne a budeme přizváni k nějakému menšímu jednacímu stolečku, měli bychom znát odpověď i na tuto otázku. Pan MZV Lipavský se sice ze své krátké návštěvy na Ukrajině už vrátil, kde prý hovořil s panem prezidentem Zelenským celých patnáct minut. Tomu se nechce věřit, ale i ta minutáž o něčem vypovídá. Třeba i přitom šlo o nějakou naši budoucnost, říká Zdeněk Zbořil.
Žádné komentáře:
Okomentovat