Afrika a obnovitelné zdroje: Velké plány a ještě větší kapitálové potřeby!

Obnovitelné zdroje mají například v Africe ohromný potenciál, od solárů přes větrníky až po hydro. Jenom řeka Kongo má potenciál 100 GW, z toho 42 GW na vodopádech Inga nedaleko ústí, což je světový unikát. Jeho intenzivnější využití (dosud dvě menší vodní díla na Inze zajišťují asi 1 750 MW) by saturovalo potřebu elektřiny nejen v DR Kongo, která sice oplývá nerostným bohatstvím, ale zároveň patří mezi pětku nejchudších zemí na světě, kde jenom každý pátý obyvatel má doma elektřinu. Vodní díla by umožnila využít a zhodnotit zpracováním bohaté zdroje nerostů včetně řady kritických minerálů, ale hutě na tavení rud jsou energeticky velmi náročné procesy vyžadující ohromné příkony „pevného“ proudu. Jenže kapitálové náklady na výstavbu přehrad jsou obrovské – všechny součásti Ingy mají přibližnou cenovku v desítkách miliard dolarů, a to v jedné z velmi nestabilních zemí, jež navíc u investorů vyvolává velmi nedobré vzpomínky na minulost (projekty v 70.letech skončily špatně). Světová banka je opatrná, ale přece jen by kaskáda na řece Kongo představovala takový „game changer“, že znovu po letech vyjádřila zájem se na to podívat. 

Zimbabwe a Zambie se dělí o velkou přehradu Kariba, postavenou ještě v polovině 50. let za koloniální správy na řece Zambezi, akorát že vlivem dlouhotrvajícího sucha letos jela pouze na sedm procent instalované kapacity a nedostatek elektřiny uvrhl celou Zambii do krize.  

Zimbabwe má dost uhlí a velkou tepelnou elektrárnu postavenou hned na ložisku Hwange a obojí kvůli nedostatku elektřiny z Kariby s čínskou pomocí modernizovalo a rozšířilo. Hutě pojedou na elektřinu vyráběnou z uhlí ve vlastních energo provozech. Mozambik má novou hliníkárnu, druhou největší v Africe, která jede na proud z plynové elektrárny, a navíc má obrovská nová ložiska zemního plynu na severu země, jejichž využití vázne kvůli teroristickým útokům.  

Mimochodem, využívání nerostných zdrojů, zejména kritických minerálů, Evropskou unii velice zajímá, a chce s africkými státy navazovat strategická partnerství, aby se k nim dostala: Jozef Síkela to bude mít přímo v popisu práce. Zároveň však od roku 2027 chce EU zatěžovat dovoz, třeba zrovna toho mozambického hliníku, vyrovnávacími karbonovými cly, což je ve vztahu s opravdu chudými zeměmi poněkud nešikovné a Síkelovu práci to zcela jistě neulehčí. 

Zdroj h