Trestní odpovědnost za pochybení při správě cizího majetku v důsledku důvěry ve správnost odborné expertizy, část I.
Vždy je nutné zkoumat strukturu usnesení o zahájení trestního stíhání, které je ve sledovaných případech postaveno na konstatování, z čeho vyplývala povinnost stíhaného chovat se určitým způsobem, a pak je popsán skutek, o kterém je tvrzeno, že tímto jednáním se protiprávního jednání dopustila fyzická osoba. Porušení povinností při správě cizího majetku, ale někdy i jiný delikt, např. porušení pravidel hospodářského styku.
Mým cílem je upozornit na to, že i při nejlepší vůli a dokonce i přesvědčení, že mám „za zády“ expertní stanovisko, se jako osoba spravující něčí majetek mohu dostat do situace, kdy orgány činné v trestním řízení tvrdí, že jsem své povinnosti porušil, a to ačkoli já jednám bona fide a i ony zmíněné tvrdí bona fide. Problém je v tom, že jejich bona fide je silnější, protože mají pravomoc sdělovat obvinění z trestného činu, a tak nejméně v této fázi řízení vyhrávají. Uvedeme si ale případy, kdy i soudy řekly, že jednání nemuselo být zcela korektní. Sám jsem si vybral několik případů zastupitelů pro ukázku. Netýká se to samozřejmě jen těchto osob, ale kohokoli ve veřejné správě, striktně vzato kohokoli, kdo spravuje cizí majetek.
Správa cizího majetku
Konstrukce povinnosti správce cizího majetku souvisí s právní povahou správce. Nejobecněji je to člen voleného orgánu podle občanského zákoníku, kdy podle § 159 odst. 1 o. z. se člen voleného orgánu zavazuje, že bude svou funkci vykonávat s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí. Důležitá je druhá věta tohoto ustanovení, podle které se má za to, že jedná nedbale, kdo není péče řádného hospodáře schopen, ač to mohl zjistit při přijetí funkce a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Podotýkám, že se to týká voleného orgánu, tedy nikoli toho, kdo je jmenován nebo vstupuje do funkce na základě pracovní smlouvy. Od 90. let se v zásadě vycházelo z toho, že tzv. když dal Pánbůh úřad, dal i rozum. Tedy jednoduše řečeno, ten, kdo je zvolen, typicky zastupitel, nemusí vůbec ničemu rozumět, ale pokud ho politická vůle vynesla do funkce, nelze se podivovat nad tím, že bude rozhodovat scestně a špatně. Toto se významně změnilo ustanovením občanského zákoníku § 1411, které, jak se říká, prosvětluje i praxi v některých jiných oblastech. Současný náhled je tedy ten, že pokud někdo přijme jakoukoli funkci, očekává se od něj, že ji bude vykovávat s pečlivostí a kvalifikací a nemůže sám tvrdit, že ničemu nerozumí.
Podle § 1411 o. z. správce cizího majetku vykonává svou působnost a plní povinnosti s péčí řádného hospodáře. Zde se objevuje výraz péče řádného hospodáře, který jsme původně znali z obchodního zákoníku. Podotýkám, že k tomuto výrazu už se víceméně uchylují všichni, kdo analyzují postupy a chování někoho, kdo spravuje cizí majetek, ať podle § 1411 o. z. nebo v jiném kontextu. Pojem prostupuje právním prostředím a myslím, že do 15 let bude univerzálním.
Podle § 52 zák. o obchodních korporacích při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace. I zde platí to samé, co jsem již řekl shora. Laťka požadavku na to, jak se má správce chovat, zcela evidentně stoupá. Požaduje se nejen politická vůle toho, kdo danou osobu do funkce instaluje, ale také jistá intelektuální úroveň toho, kdo byl do funkce instalován.
Podle § 249 zák. práce, je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podotýkám, že zde byl asi před 10 lety spor mezi dvěma senáty Nejvyššího soudu o to, zda trestní odpovědnost za porušení povinnosti při správě cizího majetku lze aplikovat i v případě zaměstnance, který způsobí svému zaměstnavateli škodu, nebo je to kategorie, která se vztahuje jen na výše postavené pozice. Zvítězil názor senátu, podle kterého se to vztahuje na všechny zaměstnance, tedy i na ty nejposlednější.
Poněkud duplicitně, avšak velmi explicitně vyjádřena, existuje povinnost úředníka územně samosprávného celku, podle které tento musí postupovat svědomitě, řádně, podle svých sil, znalostí, schopností. Opět je to jakási platforma, podle které je-li zahajováno trestní stíhání, bude v něm vždy uvedeno, že „ačkoli měl uloženu povinnost podle zákona chovat se s péčí řádného hospodáře, pracovat svědomitě atd., způsobil škodu a porušil své povinnosti“. V případě zastupitelů obcí, a stejně u zastupitelů Hlavního města Prahy nebo vyšších územně samosprávných celků, je konstrukce poněkud složitější. Zákon ukládá obci, resp. územně samosprávnému celku, pečovat o svůj majetek. Je zde rovněž speciální úprava, co se má dělat při úplatném převodu majetku, jak se sjednává cena apod. Od toho se dále postupuje k tomu, že člen zastupitelstva skládá na začátku prvního zasedání přísahu a v ní na svou čest a svědomí přísahá, že bude vykonávat svou funkci svědomitě a v zájmu obce. V usneseních o zahájení trestního stíhání se pak v této souvislosti objevuje, že ačkoli se slibem zavázal, že bude svědomitě vykonávat svou funkci, tuto povinnost porušil. Na tomto základě je pak konstruována trestní odpovědnost za porušení povinnosti při správě cizího majetku, uvádí JUDr. Sokol.
Fiala chce přitom prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových prodávat další národní majetek, včetně zrekonstruovaného zámku Štiřín, kde místní chtějí Muzeum dětského holocaustu, to je skandální mafiánská praktika, shodují se TOP konzultovaní právníci.
Žádné komentáře:
Okomentovat