„Policejní prezident Martin Vondrášek řekl, že viník je jen jeden a ten je po smrti. Nesouhlasím. Viníků je více,“ upozorňuje maminka zastřelené studentky Šimůnkové a jmenuje, že pro „lháře“ Rakušana, Vondráška a Matějčka nebyly ani po roce od střelby vyvozeny žádné důsledky. „Stane se to znovu,“ obává se proto Šimůnková, jakou bude mít dle ní nepotrestání viníků masakru dohru. Problém vidí v celém našem systému.
Ani sněmovní vyšetřovací komise s rodiči obětí absolutně nekomunikuje. Novináři, kteří se o věc FF UK dlouhodobě zajímají, nejsou pouštěni na tiskové konference s vyvolenými presstituty!
Zítra uplyne rok ode dne, kdy skončil svět. Rok a naše děti nemají na budově FF pamětní desku se jmény a daty narození. Mají menhir, monolitní pískovec, pietní šutr.Něco mu chybí. Jména našich dětí tam nejsou. Bylo nám přislíbeno vedením fakulty, že nejpozději k 21. 12. 2024 jména našich dětí na kameni vytesána budou. X návrhů písma a zdobných kovových lístků nám dala k „výběru“ s časem, do kdy nejpozději musíme odeslat své návrhy. A nic... Zítra půjdeme zapálit svíčky ke kameni s QR kódem... Neuctivé, zraňující, bezmocné a frustrující. Člověk by pocítil skoro chuť vzít sprej a jméno mé Elišky tam napsat sám. To je zoufalé... Akademická obec... Hanba mi za ně je!
Vše, co jsem řekla v začátcích po tom šílenství, říkám i nadále. Můj názor je stále stejný. Berounský, Rákosník – byli dotázáni policií s informací o nebezpečném ozbrojeném studentovi. Berounský, Rákosník informovali vedení FF, ale nebylo to nikým a nijak vyhodnoceno! Kdyby stejnou informaci od PČR o hledání nebezpečného ozbrojeného studenta dostala má dcerka Eliška, ostatní studenti, utekli by! Nemohli, nikdo je totiž neinformoval. Má dcerka seděla bezstarostně v učebně. Krátce před začátkem přednášky mi volala, že se jen párkrát vyspíme a budou Vánoce. Volala mi v čase, kdy ta zrůda již byla v budově fakulty a policie také. Nic netušila, nic jsem netušila ani já. Být v tu dobu z jakéhokoliv důvodu v budově fakulty, zaslechnout policii dotazující se na studenta, který již může být přítomný v budově a může být ozbrojen, či kdybych já osobně byla dotázána policií k fotografii Kozáka, zda jsem ho neviděla, hodnotila bych to pouze jediným způsobem. Najít mou Elišku! Vzít mou Elišku z učebny co nejrychleji pryč a souběžně informovat všechny v budově. Způsobit poplach, cokoliv! Ale neudělat nic? Nechápu a nikdy nepochopím! Jak často se v budově FF stala taková situace, že nebyla adekvátně vyhodnocena? Jak často? Že na dotaz hledaného studenta, ozbrojeného studenta, je reakce taková, že neudělám nic? Nikdy nepochopím, nedává mi to žádný smysl!
Žádné komentáře:
Okomentovat