Sobectví králů a partajních oligarchů ničí křesťanství

 Jidášovi dědici

Když svatá Marie Magdaléna použila skvostnou mast, aby pomazala nohy našeho Pána, když je předtím omyla slzami a osušila svými vlasy, bylo zaseto první semínko nádhery budoucího uctívání Ježíše Krista. Když ďáblem svedený Jidáš se proti takovému úkonu vzbouřil s tím, že mast je příliš drahá, že by se měla raději prodat a peníze rozdat chudým, zasel také semínko: Semínko progresivistického postoje, který nenávidí slavnostní a bohatou bohoslužbu. Náš Pán hájil proti Jidášovi čin Máří Magdalény s tím, že chudé budeme mít vždycky mezi sebou, kdežto Boží přítomnost je jedinečná.

Postoj pokrokářů je právě takový: Naoko se staví proti světskému přepychu církve. Podle tohoto pojetí je Ježíšova Církev církví chudých, církví stvořenou pro chudé, a když projevuje okázalost a slavnostnost, chudé uráží.

Měla by být prý nejen chudá, ale také nešťastná; měla by se prezentovat v bídě. Proto by se náboženské stavby měly podobat nejubožejším příbytkům, aby se v nich chudí necítili nesví. Proto by v Božím domě neměla existovat okázalost, slavnostnost a používání vzácných předmětů.

V bohoslužbě by prý měla převládat chudoba. Církev by měla být také zbavena jakéhokoli zvláštního zacházení, poct nebo ochrany ze strany státu. Měla by být jako každá jiná světská instituce.

Myšlenka je jasná: Protože chudí nemají bohatství a pocty, neměl by je mít nikdo, ani Bůh. Je to rovnostářství ve své nejzrůdnější podobě - jde totiž dál než k požadavku rovnosti mezi chudými a bohatými, ale požaduje rovnost mezi člověkem a Bohem. Takové je v principu myšlení pokrokářů, které se nepřekvapivě shoduje s myšlením Jidáše Iškariotského.

Zdroj PP 

PS. Jidáš pak ukradl apoštolskou pokladnu, když Ježíš veřejně řekl, aby Židé dávali Bohu, co jest Boží a císaři, co jest císařovo s odvoláním na jeho podobiznu na mincích. Slovanský myslitel Friedrich Nietzsche proto napsal: Raději zůstaneme dlužni, než abychom platili mincí, která nenese náš obraz, to vyžaduje naše suverenita!