Jako první jsem měl v lednu 1990 odvahu říci, že tzv. sametová revoluce nebyla podle mého názoru žádná revoluce, ale vyjednané předání moci. Vyvolalo to bouři odporu i mezi mně nejbližšími: lidé tak moc a moc chtěli, aby to byla revoluce, vždyť přece na těch náměstích byli (po pracovní době) a těmi klíči přece zvonili, vzpomíná v nové knize na svůj televizní projev z 19. ledna 1990 tehdejší šéf Občanského fóra Petr Pithart.
Komunisté na brutální pokyn Čalfy zvolili jednomyslně prezidentem Havla, aby nás naštvali, jen pár jich nepřišlo do Federálního shromáždění, dočtete se.
Havel totiž sliboval sociálně ještě spravedlivější republiku, než byla ta socialistická, kde poslanci zasedali jen dvakrát do roka za náhradu mzdy a rozpuštění nejen Varšavské smlouvy, ale i NATO, takže se těšili na mírovou dividendu a vidíme, jak to dopadlo. Ministr Vacek nasadil svého koně do rozvědky, na generální štáb, do Brusele a nakonec s nenasytnou plukovnicí i na Hrad.
Číst brouka Pytlíka by bylo až komické, kdyby už nebyly miliony obětí, jeho základní teze je Ochota k oběti. Obětuje jako Abram i svého syna Izáka, který zřejmě nebyl jeho se starou Sárou, jen sebe ne...
Žádné komentáře:
Okomentovat