Nezapomenutelnou zkušeností se stala štědrovečerní večeře ve 4 hvězdičkovém hotelu Europäischer Hof. V něm nový (zřejmě rakousko-sicilský) management zaměnil německý a vybral na zimní sezónu evropský kolektiv. Ten umožnil seznámit se s problémy ve zdravotnictví, byrokracií a výhledech do budoucnosti v zemích pracovních migrantů EU, s jejich problémy, včetně jazykových a zvykových a také s cenou a hodnotou času, ne však s podrobnostmi menu. Tři a půl hodiny na večeři nestačilo. Vystresovaný personál se snažil udat desert již po rybí polévce, protože v kuchyni vládl jihoevropský chaos. Malé děti a někteří rodiče neměly trpělivost a odešly. Ti s přemírou trpělivosti kroutili bezradně hlavou. Zodpovědný personál propadl do neznáma, volání SOS nikdo neslyšel. Když jsem vstal a podíval se přicházející vedoucí restaurace do očí plných strachu, zmizela jako pára nad hrncem. Ředitel hotelu se rozhodl vše napravit ráno prosekem ke snídani, ne však peněžní kompenzací. Nechal mě ale vědět, že i on jedl krvavé jehněčí kotletky. Proto i já dám ještě o sobě vědět.
Střípky ovlivňuje i předběžné ukončení dlouholetého vztahu se společností AEGON. Ta administruje autorův zprivatizovaný důchodový nárok z Velké Británie z doby Margaret Thatcherové (1925-2013) tak, že konání společnosti by se mohlo stát kvalitním pokračováním Jay Fineman's knihy z roku 2010 s názvem Delay, Deny, Defend (Zdržovat, Zapírat, Bránit): Pojišťovna, které jste důvěřovali, odloží platbu nebo odmítne vyplatit část nebo celý váš nárok a agresivně se brání vyhrůžkami a tzv. radami žalobě, kterou jste nuceni podat, aby společnost dostála svému slibu. Důvod je jednoduchý: Čím méně pojišťovna vyplácí na pojistných událostech, tím více vydělává na zisku.
Zdržovat, odmítat, bránit je porušením důvěry. Zraňuje lidi, když jsou nejzranitelnější (například v důchodu, nebo jazykově ne na výši), a narušuje důvěru, kterou všichni vkládáme do pojištění, včetně důchodového nebo privatizovaného na základě klamu vlády. Zmiňuji se o vlastním příběhu, protože potvrzuje jeden z principů expanzivního hospodářského systému, který má přímou vazbu na diskutované důchodové reformy, připojištění a mýty, se kterými se v představitelné budoucnosti bude setkávat střední a mladá generace. Ta bude muset řešit výzvu, kterou představuje hlavní motivace pojišťoven: klamat lidi. Bez klamu není možný zisk.
Nabídnutá kompenzace za léta komunikace ve výši 350 GPB a zdanění zprivatizovaného důchodu formou emergency tax ve výši 56%, s možností komunikovat s HMRC, a poštovné za odeslání žádosti o ukončení vztahu ve výši 218 korun českých a doplatek k českému důchodu ve výši 16 korun českých mluví za sebe. Doufám, že v AEGON se někdo probudí, dostane rozum a nedojde k medializaci a řešení případu s pomocí soudu Velké Británie.
Jan Campbell
PS. Americký MetLife, který v ČR koupil britskou Avivu, postupuje obdobně, zřejmě je to trend, jenž končí střelbou na ředitele v Novém Jorku.
Hlavní výzvy pro zahraniční politiku
Výzvy jsou v podstatě stále stejné: 1) Ukrajina a Rusko, které potřebuje dosáhnout trvalé kvalitativní změny situace ve svůj prospěch, jinak hrozí katastrofa. 2) Evropská unie, protože hrozí, že se konfrontace mezi Ruskem a EU zintenzivní a role zlého se přesune z Washingtonu do Bruselu a ČR nebude schopna plnit závazky a sliby vůči NATO, USA a EK. 3) Posílení vazeb Ruska a Číny na východě a na jihu, které oslabí obchodní potenciál EU. 4) Donald Trump, jeho obrovské zdroje a nejasnost jeho motivů a záměrů, včetně možnosti náhle přerušit scénář hry s cílem dobít se nákladného řešení na úkor spojenců USA. Protože výsledky konání Trumpa budou známy později, rok 2025 bude velmi těžký, zajímavý a nebezpečný.
Pro podporu uvedené téze nabízím popis cesty galského kohouta-prezidenta Macrona, který nabídl sloupkař agentury Bloomberg Lionel Laurent: Emmanuel Macron ve Francii přešel od chůze po vodě k namočení – a možná se "nedožije" konce druhého funkčního období.
Příklad Francie, který platí i pro Německo a Českou republiku, lze shrnout do třísloví: Zbraně místo penzí.
O hloubce rozpočtové krize ve Francii svědčí deficit ve výši 6 % HDP. To je přesně třikrát více, než je úroveň stanovená v maastrichtských kritériích pro země EU. Veřejný dluh Francie v roce 2024 přitom přesáhl 3 biliony eur a činil 112 % HDP. Připomínám, že tento monstrózní deficit byl vypočítán pod podmínkou, že vláda v roce 2025 rehabilituje rozpočet o 60 miliard eur. Přičemž hlavním úkolem je snížení vládních výdajů o 40 miliard eur prostřednictvím všech ministerstev kromě ministerstva obrany. Není tomu podobně i v české kotlině?
Úspory ve státním systému sociálního a zdravotního pojištění měly činit 14,8 miliardy eur, další 4 miliardy eur byly navrženy na úsporu na valorizaci důchodů. Rozpočet ministerstva práce byl seškrtán o 2,3 miliardy eur a ministerstvo školství mělo snížit počet učitelů o 4 tisíce. Francouzské obce byly požádány, aby snížily náklady o 5 miliard eur. Zároveň měl francouzský vojenský rozpočet v roce 2025 vzrůst o více než 3 miliardy eur na 50,5 miliardy eur. Lidovým měřítkem byly příjmy ve výši 20 miliard eur z dočasného zvýšení daní z příjmů nejbohatších lidí ve Francii a také ze 440 největších korporací.
Není proto divu, že tento protisociální rozpočet vyvolal mezi Francouzi rozhořčení: 56 % bylo silně proti jeho přijetí. Barnierova vláda se ho pokusila zavést pomocí stejné procedury 49.3, tj. pomocí klamu. Ale 6. prosince, poprvé po 62 letech, poslanci schválili hlasování o nedůvěře vládě, ve které se sjednotila levice a národní konzervativci.
Prezident Macron, který během svého prvního roku v úřadu nebyl schopen rozpustit parlament, se ocitl v prolomeném dně s extrémně nízkou mírou důvěry pod 25 %. Průzkum provedený v předvečer hlasování o nedůvěře mediálním holdingem CNews ukázal, že 62 % Francouzů se domnívá, že prezident by měl rezignovat. Proto Macron jmenoval 13. prosince Françoise Bayroua, vůdce strany Demokratické hnutí (MoDem), novým premiérem, který se stal 6. premiérem jmenovaným Macronem od roku 2017, 4. předsedou kabinetu v roce 2024 a 2. premiérem po předčasných parlamentních volbách. Demokracie ve své plné kráse a rozkvětu!
73letý Bayrou je považován za centristu a za těžkou váhu. Byl ministrem školství (1993-1997) a spravedlnosti (2017), třikrát kandidoval na prezidenta (2002 - 6,8 %; 2007 - 18,6 %; 2012 - 9,13 %). Jeho strana MoDem má 33 křesel ze 164 získaných jako součást bloku Společně!
Vzdálenost mezi Macronovými ambicemi ohledně role Francie na světové scéně a skutečnými schopnostmi Francie je, jak v takových případech říkají Anglosasové, dramatická. Rok 2024 to zcela jasně dokázal tím, že ekonomická základna páté republiky nemůže odolat nejen politickému břemenu prezidentských ambicí, ale ani břemenu sociálních závazků a záruk, které jsou v rozporu se stárnutím francouzského národa a nízkou porodností. Přidám-li do počtu následky migrační politiky, která zvyšuje počet příjemců pomoci ve větší míře, než je počet pracujících daňových poplatníků, je každému s rozumem jasné, jaká je síla Francie a EU.
Protože již není možné vytvořit stabilní středolevou nebo středopravou vládu nejenom ve Francii, ale i v Německu a jinde a centristické síly jsou marginalizovány, extrémy se stávají hlavním proudem.
Na tomto pozadí Macronovy zahraničněpolitické iniciativy pod vedením Paříže vyvolávají již dnes ve Washingtonu ironii a neskrývané podráždění, včetně evropských spojenců Francie. Nevím, kam se řadí ČR. Vím ale, že ze systémové krize, do které se Pátá republika ponořila, není cesty ven. Ve výsledku to znamená, že Francie opět čeká na velké otřesy. Podobně tomu je v Německu. A jak víme z fialového a pavlovského projevu, česká kotlina je ve vatě.
Zdroj VV
Žádné komentáře:
Okomentovat