Profesorko Ingersolová. V článku "Od křesťanské rekonstrukce ke křesťanskému nacionalismu: Co média potřebují vědět o pětasedmdesátiletém úsilí o nastolení teokracie v USA" kritizujete, jak mediální pokrytí křesťanského nacionalismu často nedokáže pochopit jeho dlouhodobý vliv. Jaké změny byste doporučila novinářům, kteří se tomuto tématu věnují?
Profesorka Julie Ingersollová: Je zajímavé, jak to organizujete, protože tato otázka nás skutečně vrací k mnohem dřívějšímu dílu našeho rozhovoru o křesťanském nacionalismu – co to je a jak o něm přemýšlíme. Jedna z věcí, kterou média dělají – a dělají to i vědci, zejména ti, kteří svou práci nezakládají na historii a postrádají historický smysl pro vývoj – je systematické přejmenování této skupiny křesťanů, ať už je nazýváte jakkoli.
K důslednému přejmenování dochází přibližně každých 10 let. Asi po pěti nebo šesti letech tohoto cyklu reportéři říkají: Aha, no, teď jsou pryč. Pak, o několik let později, už nezmizeli. O několik let později se něco stane – často volby – a lidé je začnou znovu poznávat, ale pod novým jménem.
Toto přejmenování má některé výhody. Například mluvit o evangelikalismu – jak jsem o tomto hnutí mluvila – naznačuje, že je převážně protestantské. Nazývat to křesťanským nacionalismem dnes rozšiřuje způsob, jakým to vidíme, aby zahrnoval katolíky a charismatiky, což je užitečné. Problém s tímto přejmenováním je však v tom, že vymazává historickou trajektorii.
V důsledku toho si my, jako kultura, myslíme, že toto hnutí vzniklo z ničeho. Ve skutečnosti se někteří reportéři dokonce ptají: Kdo by si mohl myslet, že se to stane? Každý, kdo dává pozor, by měl vědět, že se to může stát, protože se o to pokouší nejméně 75 let – ve skutečnosti ještě déle.
Chybí nám dlouhodobý časový horizont, se kterým tito lidé pracují. Pokud je každých 10 let přejmenujeme, rozhodneme, že zmizeli, a nedokážeme spojit předchozí verzi s novou, která vznikne, špatně pochopíme hnutí. Kvůli tomuto mylnému pojetí času si myslíme, že se touto otázkou můžeme zabývat v rámci volebního cyklu. Lidé věří, že pokud se jim podaří po dva roky přežít Trumpovu administrativu, mohou v průběžných volbách všechno změnit.
Mohli bychom mít volby v polovině funkčního období – doufám, že ano – a mohli bychom být schopni změnit složení tří větví vlády způsobem, který by mohl věci zlepšit. Ale i kdyby se to stalo, tento pohyb nezmizí. Pracují na tom už dlouho a budou na tom pracovat i nadále.
Dvě stručné ilustrace tohoto dlouhodobého projektu:
Projekt 2025, který nyní slouží jako plán pro druhou Trumpovu administrativu, nevznikl z ničeho nic. Heritage Foundation začala rozvíjet tyto plány – pod širším názvem The Mandate for Leadership – a vstoupila do Reaganovy administrativy. Každé čtyři roky vydávají novou verzi. Nejnovější z nich je zdaleka nejkomplexnější. Začali pracovat hned na konci minulé Trumpovy administrativy, a když si ten dokument přečtete, úroveň detailů je ohromující. Jedná se o dosud nejucelenější verzi jejich strategie, ale není nová. Dělají to od konce 70. let.
Křesťanští rekonstrukcionisté v hnutí domácího vzdělávání vytvořili osnovy, které instruují rodiny, aby vytvořily dvousetletý plán pro rodinnou dynastii. Povzbuzují rodiny, které se věnují domácímu vzdělávání, aby si sedly ke kuchyňskému stolu a naplánovaly pro své potomky dvousetletý plán.
To není něco, co lze vyřešit za dva roky. Chtěla bych, aby si média uvědomila dlouhodobou povahu tohoto hnutí, protože jediný způsob, jak se s ním vypořádat, je také pracovat dlouhodobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat