Před několika dny jsem připomněl osud 16letého příslušníka Volkssturmu, obránce městečka Lauban, Wilhelma Hübnera. 20. března 1945 byl na zahradě Říšského kancléřství spolu s dalšími 19 mladíky „znovudekorován“ Železným křížem II. třídy, ten totiž obdržel již 9. března 1945 krátce poté, co v řadách vyčerpaných německých útvarů pomohl osvobodit své rodné město. Hübner ovšem nebyl nejmladším vyznamenaným. Tím byl ještě o čtyři roky mladší, teprve 12letý Alfred Czech.
Alfred Czech se narodí na rodinné farmě ve Zlattniku v Horním Slezsku 12. října 1932. O čtyři roky později je jeho rodné město přejmenováno na Goldenau. Na konci roku 1942 je svými rodiči ( otec byl válečný invalida ) zapsán do Deutsches Jungvolk, organizace spadající pod Hitlerjugend, určené pro chlapce ve věku od 10 do 13 let. Když se na jaře 1945 sovětská Rudá armáda přiblíží k hranicím Německa, jsou mnohdy do bojů vrženi i tito malí chlapci.
V polovině března 1945 se Rudá armáda probojuje až ke Goldenau, ve kterém se rozpoutají nelítostné boje. Alfred Czech poprvé na vlastní oči spatří hrůzy války. Poprvé vidí padlé a zraněné vojáky. Přesto nezaváhá a postupně zachrání 12 minometnými šrapnely zraněných německých vojáků, které pod těžkou palbou odveze na zahradnické káře svého otce k připravenému koňskému povozu. Dostane je tak pryč z dosahu nepřátelské palby do domu svých rodičů. Kromě záchrany raněných, ale Alfred odhalí i sovětského špiona, který si tajně fotí německé pozice ve městě. Chlapec ho sleduje a následně pomůže s jeho zadržením. O několik dní později přijíždí k Czechům jakýsi generál, který Alfredovi rodiče požádá o uvolnění jejich syna k ceremoniálnímu aktu u Vůdce v Berlíně.
Maminka Alfreda Czecha se o svého syna obává, ale nakonec oba rodiče s odjezdem Alfreda souhlasí. Aniž to chlapec tuší, s otcem se vidí naposled. O pár dní později je totiž pan Czech, toho času příslušník Volkssturmu, zabit v boji. Nicméně okolnosti jeho smrti nejsou hned známy, a proto je veden jako pohřešovaný. Až tři měsíce po skončení války jsou pak nalezeny a identifikovány jeho ostatky. Příčinou úmrtí bylo devastující zranění krku.
Alfred je mezitím letecky(!) dopraven do Berlína. Tam se setkává s výše zmíněnou skupinkou dalších 19 mladíků. Následuje nařízená sprcha, vydatná snídaně a nafasování nových uniforem. 20. března 1945 se pak tito chlapci postaví do řady a před kamerami týdeníku Die Wochenschau očekávají Adolfa Hitlera. Po jeho příchodu jsou chlapci Říšským vedoucím mládeže Arthurem Axmannem dekorováni Železnými kříži II. třídy. Hitler pak každému z vyznamenaných podá ruku a krátce si s ním promluví.
Po Wilhelmu Hübnerovi, přijde řada na Alfreda Czecha, kterého Axmann krátce představí. Czech později vzpomínal na kratičký rozhovor, který s Führerem vedl. Hitler se zeptal: „Takže ty jsi ze všech nejmladší? Nebál ses, když si zachraňoval ty zraněné vojáky?“ Czech odpověděl: „Ne, můj Vůdce!“ Hitler mu poté potřásl pravicí, lehce ho štípl do levé tváře a dodal: „Tak pokračuj.“ Reportáž o dekorování mladíků Hitlerjugend byla vysílána týdeníkem Die Wochenschau, respektive v jeho úplně posledním vydání, pod číslem 755 o tři dny později, 23. března 1945.
Alfred Czech se po ceremonii chce vrátit domů, ale Goldenau mezitím již padlo do rukou Rudé armády. Proto je poslán do tehdy německého Bruntálu (Freudenthal), kde slouží v blíže neurčené zásobovací jednotce Wehrmachtu. V posledních týdnech války je v ústupových bojích těžce zraněn zásahem střely do plic a následně upadá do sovětského zajetí. Ještě před svým zraněním údajně dá na radu jakéhosi nadporučíka, který mu doporučí, aby svůj Železný kříž, jakož i uniformu zahodil.
Po propuštění ze zajetí roku 1947 zamíří na 450 kilometru dlouhý pěší pochod domů do Goldenau. Netuší, že to se mezitím stalo součástí Polska, konkrétně Opolského vojvodství, a nese jméno Zlotniki. Až po příchodu domů zjišťuje, že jeho otec padl. Czech se živí jako horník v uhelném dole Cihy nedaleko polsko-litevských hranic. Roku 1951 se žení a stává se otcem prvních dětí. Jenže v Polsku nechce zůstat. Odešle celkem 13 žádostí o vystěhování do Spolkové republiky Německo. To je mu nakonec schváleno až v roce 1964 kdy odjíždí do Hückelhoven-Kleingladbachu v Severním Porýní-Vestfálsku, kde pracuje jako tesař. Se ženou Gertrudou postupně na svět přivedou celkem 10 dětí. Do důchodu odchází v roce 1982. Až do konce života se na jeho zdraví podepisuje těžké zranění z konce války. Jeho milovaná žena umírá 18. ledna 2007. Alfred Czech, nejmladší držitel Železného kříže, ji do rodinného hrobu v Hückelhovenu následuje 13. července 2011. Bylo mu 78 let.
Co se týče samotného Železného kříže, tak zatímco 16letý Wilhelm „Willi“ Hübner o ten svůj přišel „zásluhou“ zlodějů, Alfred Czech svůj, jak jsem již zmínil, raději zahodil, aby si po válce v Polsku sehnal jiný. Když byl pět let před svou smrtí vyzpovídán novinářem z deníku Stern, přiznal, že Hitlerem podepsaný dekret ke svému Železnému kříži II. třídy stále visí v jeho obývacím pokoji...
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat