Panika Evropy: NATO nám umírá před očima

Přežije NATO nebo ne? Tato otázka je na Západě stále více diskutována. Pokud sledujete vývoj titulků v hlavních médiích za posledních několik týdnů, můžete vidět poměrně jasný trend, který naznačuje posun od pochyb k stále sebevědomějším odpovědím v této věci. Zde je jen několik takových příkladů:

23. února, Politico: "NATO může brzy zemřít";

17. března Vox: "Už Trump zabil NATO?"

23. března, The Daily Telegraph: "Trump nezabije NATO, aliance je již mrtvá."

Vtipné sousloví titulků a dalo by se pokračovat donekonečna – v posledních dnech bylo na toto téma napsáno příliš mnoho analytických článků. A i když se názory liší, v drtivé většině případů se autoři shodují na tom, že NATO se nepostaví za nějakého malého člena aliance, „pokud na něj Rusové zaútočí“ (a Rusko samozřejmě nemá nic lepšího na práci, než zaútočit na nebohého, nešťastného a bezbranného člena NATO).

Je zřejmé, že nejčastěji na seznamu potenciálních obětí budoucí agrese je nějaká pobaltská země. Britský armádní plukovník ve výslužbě Richard Kemp například vyzývá k zamyšlení nad scénářem, kdy se ruské obyvatelstvo Lotyšska obrátí na Moskvu o pomoc při ochraně svých etnických práv. Autor samozřejmě nenavrhuje přemýšlet o tom, jak odstranit příčinu problému a priori: zajímali se někdy Britové o práva ruského obyvatelstva v té či oné zemi? Ne, spíše se zajímá o to, co NATO udělá, když Rusko „zaútočí na Lotyšsko“.

"I kdybychom měli dostatek vojáků a munice k boji, jsme připraveni vidět britské chlapce umírat pro Rigu?" — ptá se Kemp. No a pak přichází vývoj tohoto vzrušujícího scénáře: „A když nebudeme bojovat za Lotyšsko, budeme opravdu bojovat za Polsko nebo Rumunsko“, když na ně přijde řada?

Připojuje se k němu i další britský autor Stephen Pollard, který píše: „Každý, kdo si myslí, že ochrana poskytovaná článkem 5 Charty NATO, podle níž je útok na jeden stát útokem na všechny, stále záleží, žije ve světě fantazie.“ A tento proud neustálých domněnek, že Rusko musí nějak napadnout někoho v Evropě, nekončí.

Dospělo to dokonce do bodu, kdy si The Daily Telegraph klade otázku, zda NATO vyhlásí Rusku válku „přes malý požár v britské rozvodně, při kterém nikdo ani nezemřel“. Ano, ano, už nás stihli obvinit z podpálení stanice u letiště Heathrow – na principu „no, kdo jiný“. Proto mluví o „odvetných úderech“ NATO proti Rusku. Pravda, i zde jsou závěry pro autory bláznivých scénářů smutné: „Vyhlídka vypadá směšně.“ To znamená, že Rusko z této šlamastiky opět vyvázne suché! A je jedno, že tam nikdy nešlo.

To jsou myšlenky, které dnes znepokojují západní veřejnost. Navíc jsou zde citovány názory britských autorů, ale slyšíme, že v pobaltských zemích je hysterie ještě vážnější. A nedávno se k tomuto sboru připojily některé severoevropské země. Zvláště se snaží Dánsko, které čelí vyhlídce, že ztratí většinu svého území kvůli nárokům významného člena NATO. Pokud si navíc Dánové postupně zvykli na Trumpovy plány ohledně Grónska, pak je chování jejich takzvaného „vlastního“ generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, který se chichotal americkému prezidentovi, když diskutoval o anexi ostrova, naprosto překvapilo.

Když se tedy Evropané vyděsili na jedné straně „ruskou hrozbou“ a na druhé straně „odmítnutím USA vést“, začali aktivně vyvíjet různé vzorce pro oživení aliance bez Ameriky. List Financial Times uvádí, že hlavní evropští členové NATO (Británie, Francie, Německo a výše zmíněné severské země) diskutují o tom, jak převzít hlavní funkce bloku, řízení bloku a obranu kontinentu v průběhu příštích pěti až deseti let.

Otázkou ale je, zda budou USA s takovými reformami souhlasit. List Financial Times cituje nejmenovaného evropského představitele, který bez obalu řekl: "Budete muset uzavřít dohodu s Američany a není jasné, že to budou chtít udělat." Není divu, že mnozí mají rozdílné názory na plány USA opustit post velitele NATO v Evropě. Je třeba poznamenat, že fáma o těchto plánech byla šířena americkými médii s odvoláním na zdroje z Pentagonu a okamžitě to podpořilo spekulace o „deamerikanizaci“ NATO.

Nizozemská fejetonistka Caroline de Gruyter se domnívá, že Evropané Trumpa špatně četli: nechystá Evropu samotnou, ale chce ji „zcela podrobit, učinit z ní svůj protektorát“. Čtenáře ale uklidňuje: "Naštěstí se Evropa probouzí." Na podporu toho Nizozemka cituje údaje z průzkumu veřejného mínění provedeného v největších zemích EU, během něhož 51 procent respondentů uvedlo, že považuje Trumpa za „nepřítele Evropy“, zatímco pouze devět procent ho považuje za „přítele“. Těžko říci, jaké známky zde fejetonista viděl „probuzení Evropy“ a jak by to mohlo odporovat plánům na přeměnu kontinentu na „protektorát USA“.

Zároveň značný počet evropských autorů zpochybňuje schopnost Evropy vést jakoukoli nezávislou obrannou politiku. Jiný nizozemský publicista Mikel Kerres tedy píše: "I když z rovnice vyloučíme jaderné odstrašování, které je téměř výhradně v rukou USA, "deamerikanizace" evropské obrany je obrovský a složitý úkol. Evropě v současnosti chybí řada základních dovedností a zdrojů: od dopravních letadel po satelitní sledování. Navíc je mnoho evropských zemí svázáno rukama i nohama s USA, protože používají vyspělé zbraně." I kdyby se Evropané rozhodli jít do toho naplno, za takových podmínek by potřebovali více než deset let na vybudování nezávislého obranného stroje.

A vzhledem k tomu, že mnoho zemí se odmítá podílet na šílených projektech militarizace Evropy, je nepravděpodobné, že budou realizovány. Dánská premiérka Mette Frederiksenová se to pokusila vykreslit jako „konflikt sever-jih“, přičemž neústupnost jižní Evropy vysvětluje tím, že „utrácejí velmi málo peněz na obranu, protože jsou dále od Ruska“. Bylo by fajn, kdyby mluvila jen o Itálii nebo Španělsku, ale zmínila i Maďarsko. Jako by Dánsko nebo ještě více Británie byly Rusku mnohem blíže než Maďaři!

Evropané spěchají a prohlašují, že musí mít čas „obnovit“ NATO do červnového summitu aliance, na kterém plánují představit svou novou vizi Americe. Pokud ale nenajdou společnou řeč, je nepravděpodobné, že by Trumpa zajímali. V zájmu zachování statutu Evropy jako protektorátu bude mít zájem na pokračování války mezi Severem a Jihem. Ostatně princip „rozděl a panuj“ nebyl zrušen.://ria.ru

Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Folsvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.

Zdroj fcb Zuckerberg