Putin sloupl masky kabuki příměří

Pepe Escobar svým nezaměnitelným jazykem hodnotí jednání o příměří v ukrajinské válce: 

Putin nikdy neobětuje ruské požadavky na „nedělitelnost bezpečnosti“ vznesené vůči Washingtonu v prosinci 2021 – kdy se setkal s nulovou reakcí.

„Příměří“, které oznámil tým „Trump 2.0“ pod značkou Bombastično, by mělo být vnímáno jako laciné kabuki (druh japonského divadla – pozn. překl.) uvnitř levné matrjošky.

Když postupně sundáváme masky, poslední, která stojí uvnitř matrjošky, je mrňavý woke travesty tanečník: Minsk 3.

Nyní vodítko k programu „příměří“: Prezident Putin v uniformě teprve podruhé od začátku SVO, smrtelně vážný, na návštěvě frontové linie v Kursku.

Konečně vodítko ke skutečné operaci slupování masek: Putinova tisková konference po jeho setkání s Lukašenkem v Moskvě.

Zastavení palby? Samozřejmě. Podporujeme to. A pak, metodicky, diplomaticky, ruský prezident vytáhl Caravaggia a prošel naplno šerosvit amerického gambitu do každého geopolitického a vojenského detailu. Dokonalá rafinovaná dekonstrukce.

Konečný výsledek: míč je nyní zpět na straně Donalda Trumpa. Mimochodem, vůdce Impéria chaosu v procesu renovace právě „nemá karty“. 

Umění diplomatických nuancí

Tak funguje diplomacie na nejvyšší úrovni – něco mimo dosah amerických křupanů typu Rubio.

Putin byl natolik laskavý, že poděkoval „prezidentovi Spojených států, panu Trumpovi, za to, že věnuje tolik pozornosti řešení konfliktu“.

Koneckonců se zdá, že Američané jsou také zapojeni do „dosažení ušlechtilého poslání zastavit nepřátelství a ztráty lidských životů“.

Pak přešel do zabijácké koncovky: "Toto příměří by mělo vést k dlouhodobému míru a odstranit počáteční příčiny této krize."

Stejně jako u všech ruských klíčových imperativů – všeobecně známých minimálně od června 2024 – bude třeba je splnit. Koneckonců je to Rusko, kdo vyhrává válku na bojišti, nikoli USA, – již roztříštěné NATO - a mnohem méně Ukrajina.

Putin byl ohledně příměří neoblomný: "Jsme pro."

Ale existují nuance; opět se tomu říká diplomacie. Počínaje ověřováním – pravděpodobně jádrem Putinova uvažování:

„Těch 30 dní – jak budou využity? Aby se pokračovalo v nucené mobilizaci na Ukrajině? Aby se získalo více dodávek zbraní? Budou se cvičit nově mobilizované jednotky? Nebo se nic z toho nestane?

Jak budou vyřešeny otázky kontroly a ověřování? Jak můžeme zaručit, že se nic takového nestane? Jak bude organizována kontrola?

Doufám, že to každý se zdravým rozumem pochopí. To všechno jsou vážné problémy."

Ne: kolektivní EUrokracie, utápějící se v dementní rusofobii, nerozumí „zdravému rozumu“.

Putin se znovu diplomaticky oddal „potřebě spolupracovat s našimi americkými partnery. Možná si promluvím s prezidentem Trumpem."

Takže brzy bude další telefonát.

Trump ze své strany, věčně plující na oblacích nabubřelosti, už použil „páku“ na vyjednávání – ještě před podrobnou Putinovou odpovědí na divadlo o příměří.

Zpřísnil sankce na ruskou ropu, plyn a bankovnictví, a nechal tento týden vypršet výjimku z prodeje ruské ropy.

To v praxi znamená, že eurovazalové a další různí „spojenci“ již nemohou kupovat ruskou ropu, aniž by se vyhnuli americkým sankcím.

Ještě předtím složky kyjevského zločineckého gangu prosily o další sankce vůči Rusku jako součást „mírového“ plánu. Trump zjevně souhlasil, když znovu obešel základní diplomacii. Pouze ti, kteří mají IQ nižší než nula, mohou věřit, že Moskva podpoří příměří/mírový proces, když je sankcionována za pokus ukončit válku, kterou na bojišti skutečně vyhrává – od Donbasu po Kursk.

Sankce budou muset být jádrem případných americko-ruských jednání. Alespoň některé z těch tisíců budou muset jít hned od začátku. Totéž platí pro 300 miliard dolarů v ruském „zabaveném“ – tedy ukradeném majetku – většina z nich je zaparkovaná v Bruselu.

Anektuji, tedy jsem

Putinův šerosvitný obraz o příměří odhaluje, že nemá absolutně žádný zájem znepřátelit si notoricky vulkanického Trumpa nebo ohrozit možnost připravovaného uvolnění napětí mezi USA a Ruskem.

Pokud jde o Kyjev a EUro-čivavy, ty zůstávají na jídelním lístku, nikoli u stolu.

Jak se dalo předvídat, západní masmédia, jako vlna toxického odpadu dopadajícího na nedotčené pobřeží, spřádají story, že Putin řekl „Nět“ ke gambitu příměří jakožto předehru k blokování jakýchkoli jednání o něm.

Tyto exempláře by nepochopily význam „diplomacie“, i kdyby to byla kometa prorážející oblohu.

Pokud jde o to, že Britové prý „pomáhají“ Američanům a Ukrajincům vymýšlet příměří, to nedosahuje ani úrovně mizerného Monty Pythonského skeče.

Britské vládnoucí třídy, MI6, jejich média a think-tanky prostě nesnášejí jakákoli jednání. Jsou v přímé frontální válce s Ruskem, a jejich plán A uštědřit Moskvě „strategickou porážku“– zůstává stejný, a plán B nemají. Ruská rozvědka to dobře ví.

Jádrem věci je Černé moře. Analýza Vladimira Karaseva, jak vysvětlil pro TASS, je na místě: „Britové již vstoupili do města Oděsa, které považují za klíčové místo. Jejich speciální služby jsou tam silně zapojeny. Britové se netají svou touhou zřídit námořní základnu v Oděse.

Oděsa je součástí rozsáhlé nabídky ukrajinských zdrojů již v menu předané Britům v pochybné – a zcela nelegální – 100leté dohodě podepsané mezi Starmerem a propocenou mikinou v Kyjevě.

Podle riskantní dohody a jejího uzavření ve stínu poznámek pod čarou už Zelenskyj předal Britům všechny druhy kontroly nad nerosty, jadernými elektrárnami, podzemními zásobníky plynu, klíčovými přístavy (včetně Oděsy) a vodními elektrárnami.

V probíhající sázce o minerálech/vzácných zeminách v zemi 404 – nebo o tom, co z ní zbude – Britové krutě a přímo soutěží s Američany. (Ukrajina je v parodii na programátorský slang označována jako „země 404“- jde o jednu z chybových hlášek). CIA to evidentně ví. Celá tato věc brzy skončí velmi ošklivě.

V informovaných kruzích v Moskvě probíhá vážná diskuse o tom, že Putin v žádném případě nikdy neobětuje ruské požadavky na „nedělitelnost bezpečnosti“ vznesené Washingtonu v prosinci 2021 – tehdy se setkaly se s nulovou reakcí. NATO s tím samozřejmě nikdy nebude souhlasit. Konečné rozhodnutí bude muset přijít od amerického prezidenta. (Pepe Escobar pro Trumpa použil termín POTU.S - President of the U. S.)

A to nás nakonec přivádí k žalostné roli NATO, kterou graficky znázornil POTUS v Oválné pracovně, kde vesele rozvíjel svou snahu anektovat Kanadu a Grónsko – obě jsou součástí NATO – přímo před politováníhodným holandským jelimanem Tutti Frutti Ruttem, generálním tajemníkem NATO.

Tento amorfní plátek zatuchlého holandského sýra gouda nejenže nevydal ohledně anexí ani hlásku: před Trumpem se žulil jako mimino.

To bylo NATO plně odhalené: Jeho Master’s Voice vládne tak, jak chce, a ať se rozhodne jakkoli, dokonce i „bezpečnost“ a územní celistvost členských států může být v ohrožení. Vraťte se tedy ke hře na svém pískovišti. Kupředu k dalšímu telefonátu Putin-Trump.

Zdroj fcb Zuckerberg