Žádné války by nebyly, kdyby je moji synové nechtěli, řekla baronka Rothschildová

Buď zticha! Vytvoříme náš EU Wehrmacht, ať si to přejete nebo ne! 

+(Bílá kniha EU o obraně DLOUHÉ)

Autor: Phil Butler

Tlak Evropské unie na militarizaci vyvolává široký odpor veřejnosti, kdy občané navštěvují sociální sítě, aby odmítli její agresivní obrannou politiku a zpochybňovali její vedení.

Evropské vedení se zbláznilo. Všichni s úžasem sledujeme, jak se nepolapitelná Čtvrtá říše vynořuje ze zdánlivě mírumilovné konfederace států. Zajímavé je, že málokdo si uvědomuje, že Evropská komise inzeruje a šíří propagandu na sociálních sítích, aby prodala největší závody ve zbrojení v historii.

Válečné dluhopisy na LinkedIn

Dnes ráno jsem procházel obchodní síť LinkedIn a narazil na tento příspěvek z Evropského parlamentu (915 131 sledujících), který prodával novou rezoluci vyzývající k „naléhavé akci“ na ochranu kontinentu před „nejvážnější vojenskou hrozbou pro jeho územní celistvost od konce studené války“. Přímá citace z příspěvku, určená podnikatelům, věřitelům a investorům, zní:

"Usnesení přichází před zveřejněním příští týden plánů nastiňujících budoucnost evropské obrany, které podle poslanců musí zahrnovat "skutečně inovativní úsilí" a opatření "blízká těm, které byly přijaty v době války" zeměmi EU."

Váleční štváči v Evropském parlamentu nemohou myslet na nic jiného než na nové půjčky na investice do ziskových podniků, jako je vojensko-průmyslové monstrum.

Naneštěstí pro Führer Ursulu von der Leyenovou (viz rozhovor Sergeje Lavrova) jsou komentáře pod příspěvkem plné hněvu nad zvýšenými výdaji na boj s neviditelnými hrozbami a nutností řešit závažnější problémy EU. Zdá se, že ke kritice neschopných europoslanců se přidali IT specialisté z České republiky, konzultanti energetického stavebnictví ze Španělska, blockchainoví investoři z Bruselu, letečtí poradci z Itálie, šéfové výzkumných společností a celá řada pilných uživatelů LinkedInu. Podnikatelé zkrátka nejsou připraveni utratit další biliony za války. Můžeme však očekávat, že ti pitomci v Bruselu začnou brzy prodávat válečné dluhopisy na LinkedIn.

Síť X to slaví

Když se podíváme na platformu X Elona Muska, vidíme stejnou propagandu a reklamu zaměřenou na téměř milion předplatitelů. Komentáře tam jsou podobné těm na LinkedIn, až na to, že uživatelé „X“ jsou méně diplomatičtí. Jeden z komentářů zní: 

„Vy, Evropský parlament, jste v současnosti největší hrozbou v Evropě. Válečníci! 

Další uživatel, „X“, zveřejnil koláž zobrazující Ursulu von der Leyenovou ve vůdcovské uniformě při nacistickém pozdravu.

Pokud chcete sdílet, https://1url.cz/D1yW7

EU zákaz pro uživatele Facebooku*

Když přejdeme na Facebook*, zjistíme, že organizace propagující myšlenku vytvoření pochodujících bojovníků EU obdržela podobné komentáře. Reakce se pohybují od smějících se emotikonů až po komentáře nabízející modlitby za mír a promyšlené vedení. Uživatelé FB jsou pobouřeni, že usnesení neodráží vůli lidu, a občané EU chápou, že z Ruska se stal vhodný nepřítel pro finanční zisk. Můžete si přečíst komentáře, sledovat profily a uvědomit si, že pouze zvláštní zájmy a lidé s vymytým mozkem podporují novou nacistickou říši.

S mírem za rohem a stovkami tisíců životů, které mají být zachráněny, nemohou váleční štváči v Evropském parlamentu myslet na nic jiného než na další půjčky, aby investovali do ziskových strojů, jako je vojensko-průmyslové monstrum, které už jednou přivedlo lidstvo k smrti. 

Jeden uživatel Facebooku přirovnal Brusel k Babylonské věži, což mi přišlo mimořádně výstižné. Bohové Bruselu povstanou, aby si uzurpovali nebe a zemi svými vznešenými, liberálními a nemorálními hodnotami. To je samozřejmě vtip. Nejlépe to vyjádřil jeden Ital ve svém komentáři pro Evropský parlament: „Stydím se za vás.

Tady máte demokracii a vůli lidu a ráj, který Evropská unie slíbila miliardě lidí. Pokud to tito psychopati udrží, tučňáci v Antarktidě budou bohatší než střední třída na evropském kontinentu. Pokud budou lidé nadále vyjadřovat své názory na sociálních sítích tímto způsobem, očekávejte, že šéfové EU zakážou všechna sociální média a pouliční protesty.

*- v Rusku zakázán jako extremistická organizace

Phil Butler je politický komentátor a analytik, politolog a odborník na východní Evropu a autor nedávného bestselleru Putinovi pretoriáni a dalších knih.://aftershock.news

+ dlouhééé+

Bílá kniha EU o obraně: „Sladká zahrada“ militarismu

Náš přítel Prokhor Tebin si přečetl „Bílou knihu o evropské obranné připravenosti do roku 2030“, abychom nemuseli. Třemi slovy: Rusko je nepřítel, pojďme uzavřít řady, dej nám peníze.

Nemůžeme si nevšimnout, jak rychle Evropa přešla od uhlíkové neutrality k válce s Ruskem jako smyslem života. Věříme, že to skončí stejně jako minule: zprávami o snižování emisí a zvyšování obranyschopnosti každého podniku.

Vzhledem k tomu, že zvýšené výdaje na obranu budou prodány voličům jako zvýšení počtu pracovních míst, stane se to primární metrikou. A bojovat se bude o to, kde ten či onen tank vyrobit, i o to, kdo bude sedět na finančních tocích: nadnárodní orgány Evropské unie nebo jednotlivé země. Výkonové charakteristiky nebudou nikoho zajímat.

Ale přesto si přečtěte analýzu. Evropa musí být pečlivě sledována, protože, jak bylo správně poznamenáno, je extrémně nebezpečné podceňovat nepřítele.

                                                                              Fjodor Lukjanov

Prokhor Tebin

Bílá kniha EU o obraně: „Sladká zahrada“ militarismu

Evropská komise zveřejnila 19. března Bílou knihu o evropské obranné připravenosti do roku 2030. Pokusíme se zjistit, co Evropská unie plánuje, ne-li spiknutí, a co to znamená pro Rusko.

Předpoklady pro vypracování dokumentu

Nejprve je nutné ponořit dokument, o kterém uvažujeme, do obecného kontextu. Během několika posledních let EU aktivně buduje svou vlastní společnou strategickou kulturu. Důležitou součástí tohoto procesu je vypracování více vzájemně propojených strategických plánovacích dokumentů. Strategický kompas pro otázky bezpečnosti a obrany byl zveřejněn počátkem roku 2022. V roce 2024, během složení Evropské komise, představila Ursula von der Leyen Politické směrnice pro Evropskou komisi na léta 2024–2029. Dokument zařadil otázky obrany a bezpečnosti mezi priority Evropské komise. Cílem je vytvořit v rámci EU Evropskou obrannou unii a nadále poskytovat pomoc Ukrajině. Byl zřízen post evropského komisaře pro obranu a vesmír (významné je, že tento post, stejně jako klíčová pozice vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ve druhé von der Leyenově komisi, je obsazen představiteli pobaltských států) a bylo oznámeno, že během prvních sta dnů nového EK bude vypracována Bílá kniha o budoucnosti evropské obrany.

Evropská unie vidí akutní vnější hrozby a výzvy (o evropském hodnocení strategické situace si povíme o něco později), stejně jako své vlastní neméně akutní slabiny a nedokonalosti. Niinistöova zpráva o evropské civilní a vojenské připravenosti upozornila na potřebu „nového myšlení“ založeného na uznání zásadní role bezpečnosti a nutnosti plánovat nejhorší možné scénáře. Tato náhlá změna vnímání souvisí s řadou akutních krizí (Niinistö si všiml zejména pandemie COVID-19, změny klimatu a přirozeně konfliktu na Ukrajině). Zajištění připravenosti Evropské unie musí být založeno na celovládním přístupu, aktivním zapojení společnosti, posílení role Evropské unie a součinnosti po linii EU-NATO a integraci vojenské a civilní sféry.

Draghiho hojně propagovaná zpráva poskytla podrobnou, upřímnou a velmi pronikavou diagnózu konkurenceschopnosti a ekonomického zdraví EU, včetně jejího obranného a bezpečnostního sektoru. Draghi upozornil na vysokou úroveň evropských obranných technologií, jejich silnou pozici na světovém trhu a přítomnost velmi rozsáhlého obranného průmyslu a poukázal na řadu zásadních slabin a nedostatků.

Za prvé, vysoká fragmentace obranného průmyslu EU, který je z velké části kombinací vnitrostátních obranných odvětví. To vede ke konkurenci a zdvojování kompetencí v rámci EU a neumožňuje jí konkurovat za rovných podmínek americkému vojensko-průmyslovému komplexu, který od konce studené války prošel hlubokou konsolidací a je reprezentován největšími světovými integrovanými obranně-průmyslovými korporacemi.

Za druhé nejednotnost vojenských stavebních programů členských zemí EU a akutní nedostatek spolupráce, který vede k nadměrnému množství různých druhů zbraní, vojenské a speciální techniky (WME), roztříštěnosti poptávky a neschopnosti plně využít efektu rozsahu. To také ovlivňuje efektivitu údržby zařízení, komplikuje a prodražuje logistiku a materiálně-technickou podporu.

Za třetí, vysoká závislost na neregionálních výrobcích a dodavatelích, včetně Spojených států, Korejské republiky, Izraele, Turecka a dokonce i Brazílie. To platí i pro ta odvětví a místa, kde existují moderní konkurenční nabídky evropských výrobců.

Za čtvrté, nedostatečná úroveň investic do slibného výzkumu a vývoje. V roce 2023 vydaly Spojené státy na výzkum a vývoj 140 miliard dolarů (16 procent vojenských výdajů), zatímco Evropská unie a její členské státy dohromady v roce 2022 utratily pouze 10,7 miliardy eur (pouze 4,5 procenta celkových výdajů). Mezi další problémy patří nedostatečné vojenské výdaje a potíže s přístupem k dluhovému financování. Mnoho slabých stránek a zranitelností obecné ekonomické povahy má také negativní dopad na obranný průmysl.

Draghi v závěru své zprávy formuloval deset krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých doporučení pro rozvoj obranného průmyslu. Tvořily základ Bílé knihy.

V letech 2021–2024 Evropská unie vypracovala a přijala řadu dalších opatření a dokumentů strategického plánování. Formát tohoto článku nám neumožňuje se jimi podrobně zabývat, ale stojí za to je alespoň vyjmenovat: vytvoření Evropského mírového nástroje (2021, EPF), přijetí zákona o posílení evropského obranného průmyslu prostřednictvím společného zadávání veřejných zakázek (2023, EDIRPA) a zákona o podpoře výroby munice (2023, první strategie rozvoje obrany, 20. rozvoj obranného průmyslu) programu rozvoje evropského obranného průmyslu (2024, EDIP).

Otázkou je, jak se tato hojnost dokumentů a plánů transformuje do konkrétních opatření, programů a akcí a v konečném důsledku do vojenské síly a obranně-průmyslového potenciálu. Často se říká: „Mluvit je to, co Evropané umí nejlépe“. To je samozřejmě nadsázka a obecně platí, že podcenění a zavržení nepřítele je nejnebezpečnější chybou (a jak jasně ukážeme níže, Evropa zůstane pro Rusko dlouhodobě nebezpečným a konzistentním nepřítelem, bez ohledu na načasování a podmínky ukončení speciální vojenské operace na Ukrajině a normalizaci rusko-amerických vztahů). Ale poznámka je částečně pravdivá. Tentýž Draghi řekl, že jedním z klíčových obecných ekonomických problémů Evropy je nadměrné množství zákonů a dokumentů. Dokonce uvedl příklad: v letech 2019–2024. Ve Spojených státech bylo přijato 3,5 tisíce normativních právních aktů a 2 tisíce rezolucí a v Evropské unii – asi 13 tisíc, a to pouze na nadnárodní úrovni.

Jak Evropa vidí svět

V Bílé knize Evropská komise nastínila globální strategické prostředí a výzvy a hrozby, kterým EU čelí, v temných a kategorických termínech.

Světový řád prochází změnami „neviditelnými od roku 1945“. Rusko je klíčovou, zásadní a největší přímou hrozbou pro Evropu a v dlouhodobém horizontu to tak zůstane. Dokument to uvádí přímo, jednoznačně a kategoricky. Rusko „vyvolává napětí a podporuje nestabilitu“ na Balkáně, v Zakavkazsku a v Asii. V roce 2025 Rusko předběhne Evropskou unii, pokud jde o vojenské výdaje (v přepočtu na PPP, což se stále zdá přehnané). Pokud Rusko „dosáhne svých cílů na Ukrajině, jeho územní ambice se dále rozšíří“. Toto prohlášení není zdůvodněno z hlediska ruských národních zájmů.

Čína zvyšuje vojenské výdaje a „pomáhá změnit strategickou rovnováhu v indicko-pacifickém regionu“. Stojí za to připomenout, že od roku 2019 popisuje Evropská unie svůj postoj k Číně složitým vzorcem partnerství, konkurence a systémové rivality. Evropská unie obviňuje Čínu z autoritářství, nedemokratických praktik a touhy po dominanci a nadřazenosti v obchodu, investicích a technologiích. Snaha o konkurenceschopnost je dobrá, ale zřejmě jen pro EU a další země „na pravé straně historie“.

Bezpečnostní a ekonomické zájmy Evropské unie ohrožují události v Africe (kde je zaznamenán „rostoucí destabilizační vliv Ruska“), v Arktidě (popisované jako nová aréna geopolitického soupeření) a na Blízkém východě. Příměří v Gaze a pád Asadova režimu v Sýrii „nabízejí příležitost snížit regionální napětí a ukončit lidské utrpení“. Obnovená operace IDF v Pásmu Gazy a nedávné krvavé události v Sýrii (tisíce lidí byly nuceny uchýlit se na ruskou základnu Khmeimim, aby unikli násilí) zůstávají v pozadí.

Samostatně si zpráva všímá rostoucích a vzájemně propojených hybridních hrozeb, zejména dezinformací, sabotáží, kybernetických útoků, „použití migrace jako zbraně“, jakož i globálního vědeckého a technologického závodu a rostoucí konkurence o přístup ke strategickým surovinám.

Strategické principy politiky EU v obranně-průmyslové sféře

Zvláště je třeba poznamenat, že zde nejde o směřování k vytvoření panevropské armády. Členské státy EU si „vždy ponechají odpovědnost“ za své vlastní ozbrojené síly, jejich potřeby a vojenskou doktrínu. Úkolem EU je podporovat rozvoj obranného průmyslu, obrannou připravenost a evropský příspěvek NATO k odstrašování a kolektivní bezpečnosti.

Je třeba poznamenat, že členské státy EU čelí kritickým mezerám ve vojenském potenciálu, především v souvislosti s přípravou na rozsáhlé vojenské konflikty vysoké intenzity. Bylo stanoveno sedm prioritních oblastí:

● integrovaná protivzdušná obrana a protiraketová obrana;

● dělostřelecké a přesné zbraňové systémy dlouhého dosahu;

● zásoby a objemy výroby střel, granátů a dalších přesných zbraní;

● bezpilotní a robotické systémy (letadla, země a moře, včetně podvodních), jakož i prostředky, jak jim čelit;

● vojenská mobilita, tj. schopnost rychle a bez překážek přesunovat jednotky, vojenskou techniku ​​a náklad přes území EU a partnerských zemí včetně Ukrajiny;

● slibné technologie a průlomové inovace, mimo jiné v oblasti umělé inteligence, kvantových technologií, technologií pro elektronický boj a operací v kyberprostoru;

● ochrana kritické infrastruktury a strategických podpůrných prostředků, včetně vojenských dopravních letadel, tankovacích letadel, kosmických, vzdušných a jiných průzkumných a sledovacích prostředků.

Mezery hodlá Evropská unie odstranit především zvýšením spolupráce na mezistátní a nadnárodní úrovni, o čemž hovořila i Strategie rozvoje obranného průmyslu 2024. Částečně je to proto, že většina prioritních projektů přesahuje možnosti jednotlivých členů EU.

Zvláštní pozornost je věnována zlepšení vojenské mobility, včetně rozvoje čtyř celoevropských mezinárodních multimodálních dopravních koridorů a dopravních prostředků, a odstranění byrokratických a legislativních omezení. Je zaznamenán velký význam dopravy a infrastruktury dvojího užití a významné synergické efekty pro hospodářství.

Další prioritní oblastí činnosti je zjednodušování a harmonizace legislativy jak specializované pro obranný průmysl, tak obecné státní legislativy, která přímo či nepřímo ovlivňuje obranný průmysl, jeho efektivitu a rozvoj. Zmiňuje se zkrácení doby potřebné k získání povolení, usnadnění certifikace, výměna utajovaných a důvěrných informací a také přístup k financování (což navíc ztěžuje v poslední době módní politika ESG). Evropská komise plánuje v blízké budoucnosti zahájit strategický dialog s evropským obranným průmyslem s cílem optimalizovat legislativu a identifikovat a zohlednit další výzvy, kterým podniky čelí.

Konečně je třeba poznamenat, že je třeba vytvořit strategické celoevropské rezervy. Týká se to surovin, klíčových jednotek a komponentů i hotové vojenské techniky.

Navrhuje se posílit obranný průmyslový potenciál EU pomocí:

● zvýšení výroby vojenského materiálu „řešením úzkých míst“ ve výrobě a dodavatelských řetězcích, přechodem na víceleté smlouvy a konsolidací poptávky z členských zemí EU; To by mělo zvýšit předvídatelnost poptávky pro dodavatelské společnosti a povzbudit je k odvážnějším investicím;

● diverzifikace dodavatelů klíčových surovin a komponentů, přechod na společné nákupy surovin a komponentů a také substituce části dovozu;

● vytvoření jednotného evropského trhu pro vojensko-průmyslové komplexy, především prostřednictvím zjednodušení a harmonizace legislativy, usnadnění přístupu k technologiím a dodavatelům, vzájemného uznávání norem, povolení a certifikátů a zjednodušení postupů fúzí a akvizic;

● podněcování průlomových inovací, mimo jiné prostřednictvím rozvoje a propagace malých a středních podniků, zvyšování a stimulace investic a zvyšování tolerance k riziku a rizikovým investicím; Bílá kniha zcela správně uvádí, že „ve sféře hlubokých technologií se stírá rozdíl mezi civilní a obranou“.

Ukrajinský dikobraz

Bílá kniha věnuje Ukrajině velkou pozornost. Jeho role jako hráze proti Rusku má „zásadní význam pro budoucnost Evropy jako celku“. Ukrajina je „přední linií evropské obrany“. Bílá kniha nenechává žádný prostor pro jakékoli kompromisy s Ruskem a záměrně ignoruje postoj Ruska, jeho vizi příčin a podmínek pro ukončení konfliktu. Evropská unie věří, že Ukrajina by měla být „dikobrazem“ – to je strategie, kterou američtí experti původně navrhovali pro Tchaj-wan a později pro země východního křídla NATO.

Je zaznamenán vysoký inovační potenciál a zkušenosti Ukrajiny v kontextu rozsáhlého konfliktu s Ruskem. Zcela cynicky se poznamenává, že Ukrajina je „přední světovou laboratoří pro obranu a technologické inovace“. Evropská unie považuje za mimořádně důležité převzít své zkušenosti z vojenské, vojensko-technické a obranně-průmyslové sféry pro rozvoj vlastního obranného průmyslu a vojenského potenciálu. Evropská unie očekává aktivní začlenění Ukrajiny do jejích obranně-průmyslových programů, mechanismů a iniciativ, včetně PESCO. Ukrajinský vojensko-průmyslový komplex by měl dostat příležitost podílet se na společných nákupech a programech vojenské výstavby Evropské unie za rovných podmínek.

Evropská unie navíc plánuje dlouhodobě pumpovat Ukrajinu zbraněmi, technologiemi a penězi. Včetně 2 milionů granátů ročně, systémů protivzdušné obrany, pomoci při výrobě dronů, výcviku a vybavení ukrajinského vojenského personálu, přístupu k evropským vojenským a komerčním satelitům. Existují však známky neshody ohledně objemu a formátu pomoci Ukrajině. Vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallas tedy předložila myšlenku zdvojnásobení vojenské pomoci Ukrajině v roce 2025 a přidělení 40 miliard eur, ale na pozadí nesouhlasné reakce řady zemí bylo rozhodnuto nejprve projednat otázku dodávek munice v hodnotě 5 miliard eur. Schválení tohoto návrhu se opožďuje i kvůli postoji Itálie a Francie.

Vojenské výdaje – víc, víc!

Bílá kniha upozorňuje na bezprecedentní nárůst vojenských výdajů v EU (o 31 procent v roce 2024 ve srovnání s rokem 2021, celkem 326 miliard EUR v roce 2024), včetně investic do obranného průmyslu a veřejných zakázek (104 miliard EUR v roce 2024, což je ve skutečnosti dvojnásobek úrovně z roku 2021). Celková evropská vojenská zátěž zůstává relativně nízká na 1,9 procenta HDP, vyšší než čínská, ale nižší než americká a stále pod standardem NATO. Tyto výdaje nestačí. Bílá kniha odhaluje plán ReArm Europe dříve oznámený von der Leyenovou:

● Vytvoření úvěrového mechanismu pro členské státy EU ve výši 150 miliard eur, který je plánován na získání na kapitálových trzích a na společné nákupy a obranné projekty v prioritních oblastech určených Evropskou radou. Mechanismus dostal název SAFE (Security and Action for Europe). Budou se jí moci zúčastnit země, které jsou členy EU, EHP, EFTA a Ukrajina. Přístup k financování v rámci projektů SAFE pro společnosti z USA, Spojeného království a Turecka bude omezen a bude vyžadovat, aby podepsaly zvláštní dohody s EU.

● Aktivace zvláštní klauzule členskými státy EU k vynětí dodatečných vojenských výdajů z limitů veřejného dluhu a rozpočtových deficitů stanovených v Paktu stability a růstu.

● Snazší přístup k finančním prostředkům a nástrojům ze současného rozpočtu EU, včetně její regionální politiky, pro potřeby vojenských výdajů.

● Zapojení Evropské investiční banky.

● Přilákání soukromých investic. Je třeba poznamenat, že evropský obranný průmysl, zejména malé a střední podniky, mají horší podmínky pro přístup k dluhovému financování ve srovnání se společnostmi v USA a Spojeném království.

Mezinárodní partnerství

Napětí s Trumpovou administrativou a pocit vlastních problémů nutí EU budovat vztahy s dalšími externími partnery, včetně Kanady, Norska a Spojeného království. Bílá kniha uvádí, že je to nezbytné pro diverzifikaci dodavatelů a snížení závislosti na určitých dodavatelích. Spojené státy zůstanou klíčovým partnerem Evropy a samotná Evropská unie bude hrát ve vztahu k NATO zvýšenou, ale stále doplňkovou roli.

Seznam partnerů, s nimiž hodlá Evropská unie posílit vztahy, je poměrně rozsáhlý. Zahrnuje Turecko, Japonsko, Korejskou republiku, Austrálii a Nový Zéland a také Indii a řadu malých států, jako je Albánie, Moldavsko a Černá Hora.

Co bude dál?

Bílá kniha stanovila úkoly a oblasti činnosti, konkrétní rozhodnutí jsou však záležitostí budoucnosti, a jak Evropská komise očekává, velmi blízké budoucnosti. Členské státy EU musí aktivovat zvláštní doložku k omezením Paktu stability a růstu. Evropská rada musí SAFE schválit. Očekává se přijetí EDIP, revize Fondu regionálního rozvoje EU a tak dále. Významnou část akcí musí provádět subjekty, nad nimiž nemá Evropská komise přímou pravomoc.

Od Evropské komise se očekávají nové dokumenty a návrhy zákonů – návrh konsolidovaného zákona o optimalizaci legislativy v obranném průmyslu, technologický plán pro evropskou vojenskou techniku ​​a investice do technologií dvojího užití, společné komuniké o vojenské mobilitě a příslušné legislativní návrhy.

Co to znamená pro Rusko?

Při čtení aktuálních dokumentů strategického plánování EU je těžké si nevšimnout několika rysů.

Za prvé, velmi podobné příběhy s americkými dokumenty z administrativy Joe Bidena[3].

Za druhé, neklid, úzkost a odhodlání evropské elity, doprovázené nekompromisností, kategoričností a důvěrou ve vlastní správnost.

Obecně platí, že humbuk kolem „ruské hrozby“ v Evropské unii by měl být interpretován s ohledem na dva aspekty.

Nejprve je třeba pochopit emocionální a kulturně-hodnotový šok, existenciální krizi, které evropské elity a společnost v posledních letech čelí. A nejde jen o Rusko a SNS – neméně roli hrají Trump, COVID-19, migrace a pokles konkurenceschopnosti ve srovnání s Amerikou a Čínou.

Druhou je „ruská hrozba“ – to není ani tak hrozba, jako je raison d'etre Evropské unie (po NATO) a nejdůležitější faktor konsolidace, posílení blokové disciplíny a evropských integračních procesů, konfrontace a vytlačení z politického prostoru euroskeptici a ti, kteří jsou často hromadně nazýváni pravicovými populisty (všimněte si, že je to stejný výraz jako „populismus“ Robert Fico nebo „Viktor zákaz“; národní unie“ je stěží konstruktivní).

Všechny evropské země (stejně jako Velká Británie a Kanada) si uvědomují svou „malost“ a chápou, že USA, Čína a Rusko pragmaticky preferují bilaterální vztahy, kde je rozdíl v měřítku zřejmý. Hlavní evropské mocnosti si uvědomují, že si nemohou udržet svůj status velmocí samy o sobě, aniž by se spoléhaly na Evropskou unii; střední, malí a mikroskopičtí chápou svou naprostou neschopnost hrát jakoukoli roli na světové scéně nejen na pozadí USA, Číny, Ruska a Indie, ale také na pozadí Turecka, Izraele, Singapuru, Vietnamu a Brazílie. Nároky a požadavky obyvatel evropských zemí – „starých“ i „nových“ – jsou velmi vysoké. V kontextu rostoucí globální konkurence, kdy Evropa zažívá vážné potíže, protiruský kurz Evropské unie nezmizí bez ohledu na politiku Ruska. Ztíží evropskou integraci a přispěje k růstu euroskepticismu.

Evropská unie je vůči Rusku nepřátelská a v současnosti není schopna dosáhnout dohody. Rusko by mělo posílit a udržet svůj vlastní vojenský potenciál, obranný průmysl a odstrašování.

Hrozbu ze strany EU a NATO bychom neměli podceňovat ani bagatelizovat, ale ani zveličovat nebo jít ve stopách Evropy a neznalosti bezpečnostního dilematu.

Konstruktivní vztahy a spolupráce v trojúhelníku Rusko-Čína-USA jsou možné. Má-li se do ní někdo zařadit jako čtvrté mocenské centrum, měla by to být Indie, a pokud by někdo měl v globální konkurenci prohrát, měla by to být Evropská unie jako nadnárodní sdružení s politickým a vojenským rozměrem. Je ale nutné pochopit, že EU a významná část evropské elity se tomuto scénáři bude aktivně bránit. A v období restrukturalizace světového řádu by Rusko mělo důsledně hájit své národní zájmy a nedovolit sklouznutí do závodu ve zbrojení a otevřeného střetu s EU/NATO, který by pohřbil Evropu a změnil se v katastrofu pro celé lidstvo.

Pokud jde o vojenskou ekonomiku a obranně-průmyslovou politiku, Rusko potřebuje bedlivě sledovat kroky Evropské unie, brát v úvahu její chyby a úspěchy, silné i slabé stránky. Mnohé aspekty – jako důraz na rozvoj vztahu mezi civilní a vojenskou ekonomikou, rostoucí pozornost věnovaná výzkumu, vývoji a inovacím, pokročilý rozvoj lidského kapitálu, technologií, infrastruktury a investice dvojího užití – jsou pro nás zcela relevantní a použitelné.

Autor: Prokhor Tebin, PhD v oboru politologie, ředitel Centra pro vojensko-ekonomický výzkum Ústavu světové vojenské ekonomiky a strategie na Vysoké ekonomické škole Národní výzkumné univerzity

Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Folsvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.

Zdroj fcb Zuckerberg