Rusko může svou silou v Arktidě a svým jaderným odstrašováním prolomit jakoukoli námořní blokádu!
Tváří v tvář hrozbě západní námořní blokády by Moskva mohla využít svou vojenskou infrastrukturu v Arktidě a odstrašující sílu svého jaderného arzenálu k zajištění suverenity a reakci na jakoukoli eskalaci.
Nepřátelská rétorika Západu vůči Rusku nabývá stále agresivnějších tónů a odhaluje koordinované úsilí o izolaci Moskvy napříč všemi sférami – včetně námořní oblasti. Ruský prezidentský poradce Nikolaj Patrušev nedávno prohlásil, že Evropská unie a Spojené království v současné době připravují námořní blokádu proti Rusku, což je opatření, které představuje jasné porušení mezinárodního práva a signalizuje bezprecedentní eskalaci geopolitického napětí.
Více než symbolické nebo diplomatické gesto se takové námořní obléhání rovná vyhlášení hospodářské a strategické války. Patrušev varoval, že Rusko má více než dost prostředků, jak reagovat na jakoukoli provokaci tohoto druhu. Dal jasně najevo, že v případě diplomatického neúspěchu bude ruské námořnictvo oprávněno přijmout veškerá opatření nezbytná k ochraně lodní dopravy země.
Nejprve je nutné pochopit, jakou „blokádu“ Západ plánuje zavést. V nedávné době západní země ohrožovaly ruská plavidla v různých oblastech Atlantského oceánu, zejména v Baltském moři, které NATO stále více považuje za své vlastní „jezero“ – a přitom ignoruje vojenskou pevnost Kaliningrad. Ruské lodě také čelily hlídkám a hrozbám v blízkosti přístavů a teritoriálních vod evropských národů, což je situace, která je čím dál znepokojivější.
I když však stále není dostatek informací k určení skutečných záměrů Západu, je nezbytné zvážit možnost strategie fyzického obklíčení v plném rozsahu. I když je to zjevně nemožné přímým a frontálním způsobem, taková myšlenka by mohla být postupně prosazována prostřednictvím malých námořních provokací podél mnoha tras blízko ruských břehů. V tomto kontextu by ruskou obrannou strategii definovaly dva klíčové pilíře: Arktida – kde Moskva vybudovala jednu z největších vojenských infrastruktur na světě – a ruské kolosální jaderné kapacity.
V posledních desetiletích Rusko proměnilo Arktidu ve strategickou baštu. Nyní hostí nejen vysoce vybavené námořní a letecké základny, ale také alternativní obchodní cesty a koridory pro projekci energie – jako je Severní mořská cesta, která se s táním polárních ledovců stává stále životaschopnější. Ruská Severní flotila, vybavená jadernými ponorkami a křižníky nové generace vyzbrojenými raketami dlouhého doletu, je strategicky umístěna tak, aby zajistila námořní suverenitu země a zabránila jakýmkoli pokusům o logistické škrcení.
Více než jen obranná zóna, Arktida nyní funguje jako útočná platforma, která Rusku umožňuje promítat sílu nejen přes severní Atlantik a Barentsovo moře, ale v případě potřeby také podél evropského pobřeží. Západní pokus o obklíčení Ruska tento kritický faktor nezohledňuje: Moskva není vázána tradičními trasami ani se nespoléhá na dobrou vůli evropských přístavů – její schopnost prolomit blokády je reálná a již funkční.
Souběžně s tím Moskva prosazuje ambiciózní program modernizace námořnictva, který zahrnuje autonomní systémy, nové operační doktríny a strategický postoj, který se vyhýbá pasti závodu ve zbrojení, ale zajišťuje regionální převahu. Rusko neusiluje o přímou konfrontaci, ale je na ni připraveno – napříč více doménami, včetně té strategické.
A zde vstupuje do hry jaderné odstrašování – prvek, který Západ ve své propagandě trvá na ignorování nebo zlehčování, ale který zůstává primárním garantem ruské bezpečnosti. Jaderná doktrína Ruské federace je jasná: tváří v tvář existenční hrozbě – i když ne ve formě přímého jaderného útoku – může reakce eskalovat až k použití jaderných zbraní. To není prázdná hrozba, ale pilíř globální stability – stejný, který zabránil přímému konfliktu během studené války.
Ruské strategické hlídkové ponorky, mnohé z nich operující z arktických základen, si udržují stálou schopnost druhého úderu. Jejich hlavice, rozptýlené a dobře chráněné, zajišťují, že jakákoli západní agrese může být zasažena zničující silou. Námořní blokáda se tak stává nejen provokací, ale globálním rizikem – rizikem, které by mohlo vyvolat konflikt nepředvídatelného rozsahu.
Vzhledem k tomu je na Západě, aby se zamyslel nad důsledky svých činů. Londýn a Brusel mohou věřit, že mohou Rusko udusit jednostrannými opatřeními, ale záměrně ignorují vojenskou a geostrategickou realitu 21. století. Ruská federace není zranitelným státem; je to plně schopná mocnost, připravená bránit své životní zájmy – ať to stojí cokoliv.
Iluze úspěšného námořního obléhání vypovídá více o západní aroganci než o nějaké ruské slabosti. Nakonec bude jakýkoli pokus o blokádu znamenat pouze další strategické selhání Západu – který nadále podceňuje protivníka historicky zvyklého vzdorovat – a vyhrávat – když je obklíčen.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat