Brusel rozjel akci krádež českého lithia, máme být těžební kolonií, jde o bilióny korun a v případě rubidia o trilióny!

 Česko, Srbsko a Ukrajina mají společnou jednu zdánlivou maličkost. Na jejich území se nacházejí významná ložiska Lithia. A Brusel přitom nějakou náhodou nedávno nařídil, že 10% evropské průmyslové spotřeby tohoto kovu bude povinně těženo na území Evropy. A z Bruselu zároveň tento víkend uniklo, že všechny tři tyto země, na jejichž území se nacházejí ložiska lithia, mají být proměněny v tzv. “těžební kolonie” vlastněné Západní EU.  Jejich lithium má být vytěženo, přepracováno na polotovar, a odvezeno na Západ EU k jeho dalšímu zpracování, a k jeho konečnému průmyslovému využití. Bohatství Východu EU tak má opět posloužit růstu blahobytu Západu EU. Uvařte si kávu, nebo čaj, dnešní analýza bude složitá, dřel jsem na ní celé velikonoce. 

(1) Část první: “Ukrajinský scénář”. 

Kyjev, EU a Londýn neustále házejí vidle do Trumpova mírového plánu, který předpokládá, že Ukrajina odevzdá Rusku všechna jeho nová území, a na tento týden dokonce tamní politici svolali další tzv. mírovou poradu do Londýna, a na ní  se chystají požadovat, aby se boje okamžitě zastavily, a sporné území bylo rozděleno podle linie fronty, a nikoli podle ruských požadavků a zákonů. Defacto tedy, aby Ukrajina nemusela vyklidit všechny nové ruské provincie.  Ale mohla si ponechat ty jejich části, které leží za její linii fronty. A je velmi zajímavé, proč na tomto požadavku Londýn, EU, i Kyjev, tak zatvrzele trvají?

Na Ukrajině je celkem 500 tisíc tun lithia, které se dá těžit, a to představuje 1/2 velikosti ložiska lithia v českých Krušných horách, a 2% světových zásob. Ukrajinské první ložisko lithia leží na řece Kruta Balka v Záporožské oblasti, a už bylo ovládnuto Putinem. Ukrajinské druhé ložisko leží u obce Ševčenko v Doněcké oblasti a nachází se 8 km za frontovou linií v ukrajinském týlu severovýchodně od aglomerace Pokrovsk-Myrnohrad, a nějakou náhodou právě zde poslední dva měsíce probíhala zuřivá sebevražedná ofenzíva kyjevského generála Drapatyje, která Rusy donutila přejít do obrany a zastavit postup. Další menší ložiska lithia ještě leží v Kirovohradské oblasti Ukrajiny na západním břehu Dněpru, ale ty nejsou už tak významná, jako první dvě. Zarputilé trvání Londýna, Kyjeva a zemí EU na uzavření míru podél linie fronty, a zuřivé útoky generála Drapatyje se tak dají vykládat, jako zoufalý pokus, udržet aspoň část těžby lithia pod kontrolou Kyjeva, respektive Bruselu. (Mapa Google s nalezištěm Ševčenko se otevře zde. Mapa naleziště Kruta Balka zde. Prospekt naleziště Kruta Balka v angličtině zde.) 

Bitva o ložiska kritických minerálů na Ukrajině je litá. Kyjev se dostal do trojího ohně. Krom zájmu Putina o 5 nových provincií, který není prvoplánově motivován kritickými minerály, protože Rusko jich má (i lithia) požehnaně, se o ně rvou Washington s Bruselem, a Kyjev nakonec musel souhlasit se zněním surovinové dohody s USA obsahující právní formuli, že dohoda nesmí porušovat právo EU, aby nebránila vstupu Ukrajiny do EU. V podstatě tak dohoda umožňuje budoucí americké vlastnictví minerálních ložisek na Ukrajině, a právo na zisk z jejich těžby, ale prodej minerálů bude muset podléhat evropskému právu o regulaci strategických surovin, a tak budou muset být vytěžené strategické minerály prodávány přednostně Evropanům, pokud ti o ně projeví zájem. 

(2) Část druhá: “Srbský scénář.” 

Největší ložisko Lithia v Evropě leží v Srbsku a může zajistit až 90% celkové současné spotřeby lithia v evropském průmyslu. Má však háček. Vláda je pro jeho těžbu, ale (!) proevropští liberálně demokratičtí a ekologičtí Srbové jsou proti. Masově se bouří proti skutečnosti, že jedna z nejkrásnějších částí srbské přírody má být brutálně rozkutána bez ohledu na všechna ekologická rizika, a naprostá většina vykutaného lithia má být k výrobě baterií odvezena ze země. Podle protestujících, kteří málem na přelomu let 24/25 svrhli srbskou vládu, se má Srbsko stát pouze “těžební kolonií” německého průmyslu, žírným pastvištěm pro globální kapitál, a figurkou pěšce v globálním soupeření mezi Čínou, EU a USA v boji o dominanci při výrobě lithiových baterií. 

Jak je lithium pro Brusel i Berlín důležité ukazuje tato časová linie: 

• v červenci 2024 srbský ústavní soud povolil obnovení projektu na těžbu lithia v dole Jadar. Celý projekt byl zastaven po masových bouřích v roce 2021, a srbská premiérka Brnabičová tehdy dokonce slíbila, že projekt už nikdy nebude obnoven. 
• týden po rozhodnutí ústavního soudu Srbska o obnovení povolení pokračovat v projektu těžby v dole Jadar, přiletěli do Bělehradu slovenský komisař EU Maroš Ševčovič, a německý kancléř Olaf Scholz, a okamžitě s prezidentem Vučičem podepsali smlouvy o strategickém partnerství EU a Srbska při těžbě kritických minerálů. Scholz byl po jednáních u absolutního vytržení, a nadšeně vykřikoval, že konečně budou ty baterie, které pro Green Deal nutně potřebujeme, a další hesla o záchraně evropského průmyslu. Součástí delegace byli i šéfové Mercedesu, Stellantis, a bruselští bankéři, a ti všichni chrochtali nadšením, a slibovali Srbům skvělou budoucnost. A Scholz dokonce skandoval, že právě tato dohoda o lithiu dodávaném ze Srbska do Německa bude klíčová pro urychlené přijetí Srbska a zbytku Balkánu do EU. 
• v srpnu v Srbsku, okamžitě po podpisu těžební dohody s Bruselem, vypukly rozsáhlé nepokoje, a v jejich důsledku letos v dubnu padla tamní vláda, a očekává se dokonce vypsání mimořádných voleb. Legrační na vší situaci bylo, že srbská liberální a ekologická hnutí, která stojí za protesty, byla evropským mainstreamem ihned hromadně obviněna z toho, že jsou “řízena a placena Ruskem“, a ještě legračnější bylo, že vzápětí došlo k odhalení, že “tito novináři a filmaři, kteří demonstranty obviňovali z řízení a placení Ruskem“, ve skutečnosti “udržují různé dvoustranné dohody s významnými partnery v oblasti těžby a zpracování lithia v Evropě, včetně těžařské společnosti Rio Tinto v Srbsku“, a produkce jejich filmů a jejich přednášky o tzv. ruských demonstrantech v Srbsku byly Bruselem nakonec po protestech tamních akademiků i studentů raději zakázány a zrušeny, aby nedošlo k protestům před sídlem Komise.
• Osud důlního projektu Jadar je tak nyní opět na vážkách, a demonstranti už proti němu podali novou žalobu. Že je ekologická stránka projektu pochybná naznačuje jednak skutečnost, že odpadní kaly z těžby se mají skladovat na území, kde v nedávné minulosti došlo k velkým záplavám (57 obětí), a při nichž bylo z dolů vyplaveno značné množství těžkých kovů. Jednak, že uznávaná mezinárodní ekologická důlní certifikační autorita IRMA odmítla vydat stanovisko o vlivu dolu na lithium Jadar na životní prostředí, pro nemožnost celou záležitost důkladně posoudit pro nedostatek podkladů. A že srbští ekologičtí aktivisté už zjistili, že provozovatel dolu Rio Tinto podal žádost o posouzení vlivu dolu na životní prostředí bez zahrnutí likvidace a skladování kalů vzniklých z odpadu z těžby. A to prý proto, aby Rio Tinto dosáhlo ekologicky přijatelnějšího výsledku ekologického posouzení celého svého dolu. Celá slavná a vychvalovaná ekologická politika EU se tak ukázala v celé své nahotě, ekologie platí pouze, když nepřekáží cílům politiky Green Deal, ziskům bankéřů, a blahobytu občanů Západní EU. A naopak neplatí, když se poškozuje životní prostředí východní Evropy ve prospěch západní EU.

• (3) Část třetí. Český scénář. 
• Když šlo o zahájení těžby lithia v Srbsku, přijela do země celá delegace nejvyšších evropských, a zejména německých a francouzských politiků, ředitelů automobilek i bankéřů. A všichni ti slibovali nová pracovní místa, miliardové investice, a ochranu životního prostředí. A skutečně, v Srbsku už staví tchajwanská (!) firma OCSiAl továrnu, která bude své pokročilé komponenty dodávat do vznikajícího lithiového průmyslového hubu ve francouzském přístavu Dunkerk, který nechává za dotace vybudovat Macron, a který má ročně vyprodukovat lithiové baterie pro více jak 1 milion aut. Jenom samotná firma OCSiAl tam staví továrnu s výrobní kapacitou lithiových baterií stačící pro montáž 750 tisíc elektromobilů ročně, a její srbská pobočka jí tam má dodávat pokročilé nano-trubice důležité nezbytně pro tyto moderní lithiové baterie. V Dunkerku investuje OCSiAl 125 miliard CZK, a zaměstná 3000 Francouzů. Protože v Německu nyní zaměstnává největší výrobce lithiových baterií na světě 1700 zaměstnanců na zhruba poloviční produkci baterií, vychází, že jedna takováto továrna zaměstná 1000 osob na výrobu 250 000 jednotlivých baterií. Na výrobu jednoho elektromobilu v Evropě je třeba 20.7 kg LCE, (LCE = Ekvivalent uhličitanu litného), a v USA 23 kg LCE, a naprostá většina LCE se spotřebuje na výrobu baterie. Produkční kapacita srbského dolu Jadar má být 85 000 tun LCE ročně. Produkční kapacita českého krušnohorského dolu 35 000 tun LCE ročně. Srbský důl tak umožní roční výrobu baterií pro cca 4 100 000 euro-elektroaut ročně. Český důl pro 1 690 000 euro-elektroaut ročně. Srbsko (Vučič) však striktně požaduje, aby se 87,1% vytěženého místního lithia zpracovalo přímo v Srbsku do formy baterií, (cca 3 575 000 baterií), a jen 12,9% se vyvezlo jako surovina ve formě polotovaru, (cca 525 000 baterií). Celkem tak Vučič požaduje v Srbsku vytvořit cca 2000 míst při těžbě lithia, a při jeho zpracování do polotovarové formy LCE, a dalších 5000 míst při výrobě baterií z LCE. Další místa si Vučič prosadil v automobilce Kragujevac, kde Stellantis zahájil v červenci 2024 výrobu elektromobilů na automatizované lince, kterou obsluhuje 1000 zaměstnanců. Cena vozu Fiat Grande Panda je však o 30% vyšší než srovnatelné čínské konkurence. Z hlediska letošních západních investic do výroby elektromobilů a lithiových baterií v Srbsku, (o čínských investicích v této balkánské zemi ani nemluvě), která má v budoucnu využívat zprovozněný důl na Lithium Jadar, (ne dříve než v roce 2028), je jasné, že Fiala opět zaspal, a žádné obdobné investice do ČR nepřitáhnul. 

Proč germánský kancléř Olaf Scholz, bruselský komisař Maroš Šefčovič, šéfstvo Mercedes i Stellantis, hlavní bruselští bankéři, i praví Tchajwanci, se letos v létě přiřítili společně do Bělehradu uzavřít lithiový mega-kšeft s Vučičem, a uzavřít obdobný kšeft s Fialou se neuráčil dokonce ani jediný český Tchajwanec, je možná snadnější pochopit, než si leckdo může myslet.

Srbsko má jedinou malou moderní automobilku, a baterie z tamního lithia, i když budou z požadovaných 87.1% smontovány v Srbsku, budou skoro všechny odvezeny do EU, (třeba Dunkerk!), a tam namontovány do elektromobilů. Největší zisk ze srbského lithia tak shrábnou západoevropské automobilky, nejvíc zaměstnanců tak bude také zaměstnáno na montáži elektromobilů v těchto západních automobilkách, a ti také zaplatí svým západním státům tučná pojištění a daně, a zisky z celé těžby lithia v Srbsku nakonec shrábne ještě ke všemu hlavně globální gigant Rio Tinto. Není divu, že se Srbové bouří, že jim zbude zničená krajina. Ale co Češi?

Český lithiový důl má mít roční produkční kapacitu 41% srbského dolu Jadar, a ta prý má zároveň představovat 8% vší spotřeby evropského autoprůmyslu v příštích letech. Podíl Škody Mladá Boleslav na evropském trhu automobilů nyní činí 5,8% všech vozů, a při započtení všech ostatních automobilek činných v ČR, se jeví zřejmé, že české lithium bude tak akorát stačit pro české automobilky, pokud budou nuceny kompletně přejít na výrobu elektromobilů. Kdo by tedy do ČR ze západní EU jezdil, aby tu vládě podkuřoval investicemi do výroby lithiových baterií, a aby tím ještě ke všemu zvyšoval konkurenci pro své chřadnoucí západní automobilky. Logické pro Západ EU je, aby v ČR žádné továrny na lithiové baterie nevznikaly, a aby se vytěžené české lithium raději vyvezlo na Západ k dalšímu zpracování na baterie, a pak se něco málo poslalo zpět českým automobilkám, tak aby to nevypadalo už na první pohled jako sprostá krádež surovin v “těžební kolonii”. 

Pomineme-li podivný fakt, že Fialou slibované gigafactory v Plzni (VW) a v Dolní Lutyni byly investory zatím odpískány, a záhadný investor v Dolní Lutyni nový termín možného spuštění továrny prý přesunul nejdříve na rok 2028, tedy po zahájení produkce dolu Jadar. I existující další podivné signály z Bruselské komise EU, (podobně v MIP 63/MAP 1192 ze dne 13. června 2022), podle kterých už z důvěrných dokumentů EU uniklo, že Východoevropané mají být už napříště tak chudí, že si elektromobily nebudou moci dovolit běžně nakupovat, a tak má být jejich výroba přesunuta hlavně do Západní EU. I poslední signály z Mladé Boleslavy, které tomuto plánu přesunu výroby na Západ koncem loňského i začátkem letošního roku už celkem silně svědčily. Tak zbývá ten poslední, a možná nejdůležitější signál. Český důl na lithium v Krušných horách byl před pár týdny zařazen na seznam tzv. strategických projektů EU v oblasti kritických minerálů, a od toho okamžiku celý projekt spadá pod nařízení EU číslo 1252/2024, a to je velmi podivné:

podle článku 6, odstavec 1, písmeno d, musí takovýto projekt: v případě projektů v Unii by zřízení, provádění nebo produkce projektu měly přeshraniční přínosy mimo dotčený členský stát, a to i pro navazující odvětví

podle článku 17 se odběr produktů z takovéhoto strategického projektu uskutečňuje mezi subjekty uvnitř EU pouze podle pravidel hospodářské soutěže, a pouze tak, že zájemci o prodej produktu, a zájemci o nákup produktu osloví písemnou nabídkou Komisi EU, a ta vybraným zájemců, kteří splňují podmínky Komise a nařízení EU zprostředkuje kontakt k uzavření smlouvy, 

a třeba články 22 a 23, které Komisi defacto zmocňují nařizovat, kolik vytěžené kritické suroviny musí být uloženo do strategických rezerv, a které jí zároveň umožňují požadovat kolik ze strategických rezerv musí být jakému státu uvolněno. Ačkoli se výslovně uvádí, že požadavek na uvolňování strategických rezerv jiným státům EU nemusí žádostí postižený stát vlastnící strategickou rezervu povinně splnit, je z historie zřejmé, že Komise si tyto žádosti umí velmi dobře vynucovat jiným skrytým způsobem, pokud v postižené zemi nucené vydávat své zásoby není právě u moci nějaký povolnější fialový oslík, který Bruselu rád rychle plní vše, co mu vidí na očích, a bez nutnosti jej o to žádat. 

Shrnuto: (1) Válka na Ukrajině a válka o ukrajinské strategické minerály ukazuje, že EU i USA si půjdou kvůli těmto minerálům ostře po krku, a Brusel bude ochoten sponzorovat válku na Ukrajině mnohem intenzivněji než Washington, protože tyto minerály potřebuje mnohem naléhavěji než USA. (2) Výprava Scholze za Vučičem ukázala, že Srbsko, které není členem EU, si může dovolit vyžadovat, (byť kvóta nebude určitě zcela naplněna), aby strategické minerály vytěžené na jeho území byly také na jeho území z 87,1% zpracovány do konečných produktů, jako jsou nano-trubice nebo baterie. A že Západ, Berlín i Brusel okamžitě, ačkoli velmi částečně, Vučičovým požadavkům vyšly okamžitě vstříc. (3) Kdežto v ČR se ukazuje, že místo podkuřování investicemi, je naše zem postavena před skutečnost že, jakmile byla 25. března důlní činnost v Krušných horách zařazena mezi strategické projekty, řídí se odběr vytěženého materiálu, lithia, pouze parametry hospodářské soutěže, a je tak zřejmé, že české lithium němečtí, nebo francouzští kupci snadno vykoupí pro své vlastní potřeby. Je tak možné, že jsme svědky opravdové krádeže českého lithia Bruselem a Berlínem, a že nám zůstane jenom vytěžená hlušina a poškozené životní prostředí. Jak tomu zabránit je téma pro politiky, i téma do voleb. A je navíc jasné, že v případě srbského lithia má Srbsko, nečlenská země EU mnohem silnější páky na jednání s Berlínem a Bruselem, než vláda ČR člena EU. Ostatně právě pro tyto projevy naduté bruselské Eurokracie stále připomínám, že současné Bruxelae musí být okamžitě zničeno, a buď smysluplně nahrazeno novou formou kooperace zemí EU, a nebo úplně rozpuštěno.

(P.S. Omlouvám se za dnešní dlouhý vyčerpávající text, ale kratším způsobem jsem podstatu celého problému vysvětlit nedokázal, a stejně mi dnes ráno došel čas, na několik dalších argumentů. Pokud nebude žádná výraznější událost, příště dokončím předposlední analýzu, a pak vyjde přehled osobností a názorů potenciálních papežů, na něm už pracuji. Následují ještě dva dodatky k argumentům, které jsem už nedokázal rozpracovat, ale je škoda vymazávat. A připomínám, že ve čtvrtek v 19 hodin budu hostem Zdeňka Chytry na Svobodném rádiu, odkaz na záznam pořadu zveřejním v analýze asi v pátek ráno.)

Protože český lithiový důl v Krušných horách má dodávat na evropský trh celkem 30 000 tun LCE ročně, tak z jeho produkce půjde v Evropě smontovat celkem 1.45 milionu elektromobilů ročně. Samotný důl má zaměstnat celkem 1800 osob všech profesí, a na výrobu 1.45 milionů baterií navíc bude třeba podle zkušeností z německé filiálky největšího výrobce baterií na světě, čínské firmy CATL, najmout dalších 8 až 12 tisíc zaměstnanců. Na první pohled by se tak zdálo, že vytvoření 10 000 dobrých pracovních míst v ČR díky těžbě Lithia v Krušných horách bude pro náš stát prospěšné. Leč jak známo, první pohled leckdy klame, a ďábel se skrývá v detailech.  

Detail první: Dělnický plat ve firmě CATL v Německu, (plat obsluhy stroje a další zde, jde o pobočku firmy CATL proto jiný název), nyní činí 60% průměrného německého platu. Je tak jasné, že nejde o žádnou “mozkovnu”, ale o typickou “montovnu”. 

Je úterý 22. duben 2025, 05.43 ráno. Děkuji za velikonoční maily, zapracovávám je do pokračování analýzy 2278, ta vyjde asi zítra ráno, nebo až po “Papežích.” Mějte se krásně. 

Zdroj map