Stránky

Pages

Pages

čtvrtek 17. dubna 2025

Co můžeme očekávat od mírových jednání?





Vedou mírová jednání tam, kam chceme, nebo nevedou nikam či k dalšímu konfliktu? Kdybych si měl vsadit, vybral bych si jednu z posledních dvou možností. S největší pravděpodobností více konfliktů. 


Mírová jednání mají tendenci nevést nikam kromě příměří, které je okamžitě porušeno. Pokud jde o jednání s Ukrajinou, Rusové jsou jedinou stranou omezeného příměří na Ukrajině, která dohodu dodržela. Putinovou odměnou je, že mu Trump řekne, aby přestal bojovat a vložil osud Ruska do rukou Washingtonu, jinak budou další sankce.


Vyjednávání mají tendenci pokračovat, protože je to v zájmu vyjednávacích týmů. Je to jejich čas slávy. Jsou v centru pozornosti. Baví je být důležití. Dohoda by je opět učinila neviditelnými. Je to jejich 15 minut slávy, které roztahují na měsíce a roky. Vezměme si, jak dlouho probíhala mírová jednání mezi Izraelem a Palestinou bez efektu kromě naprostého a úplného zničení Palestiny a jejího lidu. Totéž by se mohlo stát Rusku, protože se zdá, že Kreml sestává z naivních liberálů 19. století.


Ve svém nedávném rozhovoru pro Dialogue Works mě zajímalo, proč Írán vyjednává, když řešením je pozvat inspektory, aby zjistili, zda existují nějaké důkazy o výrobě jaderných zbraní. Přemýšlel jsem, proč Putin vyjednává, když jeho skutečnou odpovědností vůči Rusku je vyhrát konflikt a diktovat mírové podmínky. Proč Putin po všech svých smutných nákladných zkušenostech s vyjednáváním s Washingtonem touží po další smutné zkušenosti?


Pokud mohu soudit, jsem jediný, kdo na otázku odpověděl. Putin se snaží využít konfliktu k vyjednání dohody o velmocích jako Jalta. Pokud vyhraje válku, jak by to měl udělat už dávno, svým způsobem myšlení ztrácí šanci na novou Jaltu, o které mluví naivní ruskí zahraniční komentátoři. 


Můj názor je jiný než Putinův. Pokud by vyhrál válku, zvláště pokud by to udělal hned, Rusko by bylo uznáno jako velmoc hodná velmocenské dohody. Místo toho Putin tím, že zabránil ruské armádě ve vítězství, přesvědčil Západ, že Rusko není impozantní vojenská síla a že jeho vedení je nerozhodné. Mezi důsledky máme dnes Francouze a Brity, kteří uvažují o vyslání svých vojáků do boje proti Rusku na Ukrajině. Jedině Putinova nerozhodnost mohla přesvědčit Brity a Francouze, že se mohou postavit Rusku.


Máme také pobaltské země s malým počtem obyvatel, které se zapojují do neodolané a nezodpovězené agrese proti Rusku. Estonsko i Finsko se rozhodly použít vojenskou sílu k zachycení a zadržení ruských ropných tankerů. https://www.reuters.com/world/europe/estonian-navy-detains-boards-russia-bound-oil-tanker-baltic-sea-2025-04-11/ 


Pokud jste byli kapitánem ruského ropného tankeru, který doručoval ropu někam do Evropy, možná se již divíte, proč vaše vláda podporuje schopnost svých nepřátel vést válku proti Rusku. Ale když na vás nastoupí dvoubitová země, jejíž obyvatel je méně než Moskva, a Kreml nezasáhne, co si myslíte o respektu světa k vaší zemi? Musíš mít zlomené srdce. Mocné Rusko ponížené Estonskem!


Putin o těchto věcech nepřemýšlí. Jeho zaměření je pouze na vyjednávání. Je s ním oddán, pevně. Možná by z toho byl i trochu šílený. To je vše, co je důležité. Nebude reagovat na ponižování, protože by to mohlo zkazit všechna důležitá jednání. Takže nejmenší země na světě mohou ponižovat Rusko podle libosti.


To se musí dotknout ruského obyvatelstva, pokud nebylo natolik zkažené západní „kulturou“, že již není Rusem. To je případ mnoha ruských intelektuálů. Pokud Rusko nemůže být součástí Západu, cítí se izolované a osamocené. Desetiletími washingtonské propagandy se dařilo zmenšovat Rusy v nich.


Ode dne, kdy byl Putin, který se mylně spoléhal na vyjednávání, donucen Washingtonem zasáhnout na Donbasu, Putin a jeho ministr zahraničí nepřestali brečet, jak vítají mírová jednání. V důsledku toho si nikdo ze západních vlád nemyslel, ani si dnes nemyslí, že Kreml má na bitevním poli špetku odhodlání.


To je problém, který si Putin způsobil.


Pamatujete si Prigozhin a Wagner Group? Wagnerova skupina byla v podstatě soukromá vojenská síla pod velením Jevgenije Prigožina, na kterou se musel Putin spoléhat, když opožděně zasáhl na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že se Putin mylně opíral o Minskou dohodu, kterou Západ použil ke klamání Putina, neměl žádnou vojenskou sílu připravenou na to, aby se vypořádal s masivní ukrajinskou armádou, kterou Washington vycvičil a vyzbrojil.


Prigozhin považoval Putinův způsob vedení války za problematický. Řekl, že jeho vojáci nejvyššího stupně byli povinni utrpět ztráty, ale měli zakázáno bojovat o vítězství. Nespokojenost vojáků s Putinovými restrikcemi, které bránily vítězství, vedla k protestnímu pochodu na Moskvu, který žárlivý ruský generální štáb zkreslil jako „vzpoura“. Prigožin byl odstraněn a později zemřel při záhadné havárii letadla a Wagnerova skupina byla rozbita, čímž Rusko připravilo o jeho nejtvrději zasaženou vojenskou sílu. To je obrovská oběť ve prospěch vzdáleného možného vyjednaného urovnání.


Prigozhin nebyl sám. Druhou nejúčinnější ruskou silou byly muslimské jednotky z Čečenska. Jejich vůdce si také stěžoval, že jeho síly musely utrpět ztráty, ale nemohly vyhrát. Veřejně se zeptal, proč nemůžeme mít tento konflikt za sebou?


Myslím, že odpověď zní, že Putin si myslí, že vyjednané urovnání, které by mohlo vést k velmocenské dohodě, je důležitější než pověst ruských vojenských zbraní a ruských a ukrajinských obětí.   


Pokud Washington dospěje k mému závěru, bude urovnání vnucené Putinovi vypadat dobře na papíře, ale udrží americkou hegemonii.


Mnohokrát jsem řekl, že Putin nepotřebuje vzájemnou bezpečnostní dohodu se Západem. Nepotřebuje Novou Jaltu. Rusko potřebuje vzájemnou bezpečnostní dohodu s Čínou a Íránem. Vzájemná bezpečnostní dohoda těchto tří mocností by ukončila všechny války. USA, NATO a Izrael nemohou těmto třem zemím vojensky čelit. 


Ale žádná dohoda není. Proč? Je to nedostatečná vize ruských, čínských a íránských vůdců? Nebo je mezi nimi nedůvěra? Rusko a Írán odešly ze Sýrie a přenechaly zemi Izraeli, Washingtonu a Turecku. Proč by neodešli jeden od druhého?


Čína ví, že kdyby si Čína přála, mohla by rozdrtit Tchaj-wan, s podporou Tchaj-wanu nebo bez ní, během několika hodin. Ale Putin nemůže porazit deklasovanou Ukrajinu za více než tři roky, déle, než trvalo Stalinově Rudé armádě, než zničila mocný německý Wehrmacht, vyhnala Němce z tisíců mil Ruska, východní Evropy a dorazila do ulic Berlína za kratší dobu, než kdy Putin bojoval na několika kilometrech na Donbasu. Čína se musí ptát, jaký druh vojenské pomoci by Rusko bylo?


Můj závěr je, a velmi toho lituji, že to není závěr, který chci, že Putin tak špatně řešil ukrajinskou situaci, plynovod a všechny další záležitosti s Washingtonem, že jedinou dohodou, kterou lze dosáhnout, je kapitulace Ruska.


Putin neprojevil vůli bojovat, pouze se zapojil do neplodných vyjednávání. 


Putin zavádí všechny nejlepší ruské zbraňové systémy, které jednoznačně převyšují vše, co má Západ. Ale nikdo na Západě nevěří, že by je použil. Putin nedokázal představit sebe a svou zemi jako entity, se kterými je třeba bojovat za jejich podmínek. V důsledku toho je Putin odvolán Trumpem jako někdo, komu je třeba šéfovat, a vojensky impotentní Británií a Francií, které mluví o vyslání svých vojáků na Ukrajinu, aby porazili Rusko.

Zdroj IPE 



1 komentář:

  1. Ka-ná an:

    https://i.postimg.cc/W3vc0N0y/IMG-20250417-131856.jpg
    .
    33522 /
    A v praze se v těch znameních vyznaj ;)
    .
    https://www.novinky.cz/clanek/krimi-tramvaj-v-praze-srazila-dvanactileteho-chlapce-40517814#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=abtest268_redesign_mobil_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
    .

    OdpovědětVymazat