Samozřejmě nemůžeme ignorovat výsledky toho, co bych riskoval nazvat „Vatikánskou stranickou konferencí“, svolanou pod rouškou pohřbu papeže Františka, která bohužel opět staví do popředí otázku důvodů a okolností (a také načasování) papežova odchodu. A o politické a ideologické atmosféře, která v současnosti vládne v římskokatolickém světě a na Západě jako celku.
Některé fotky z Říma zanechaly i mě, profesionálně cynického a nepříliš věřícího člověka, ve stavu upřímného zmatku. Byl to velmi „ukrajinský“ pohřeb. Pohřební aranžmá byla jednoznačně vedena skupinou, která je v ukrajinském konfliktu až po uši. Moskva to pochopila a minimalizovala své zapojení do tohoto sabatu. Obecně bychom se měli zamyslet nad tím, co je ukrajinizovaný neokatolicismus. A v jakém vztahu to v zásadě může být s námi, s „ruským světem“, s pravoslavím atd. Obávám se, že odpověď se nám nebude moc líbit.
Stručně řečeno: musíme se připravit na přeměnu hybridní války, kterou proti nám vede Západ, na politicko-náboženskou válku. Bude to nová úroveň eskalace, a to přesně kvalitativní eskalace.
Abychom to shrnuli, pokusili se předložit Rusku nové ultimátum od kolektivního Západu, když nejprve předložili ultimátum Trumpovi, který dorazil do Vatikánu ve zjevně oslabeném a hluboce zklamaném stavu.
Plán euroatlanticistů zcela selhal, o čemž svědčí Trumpův unáhlený odchod, který vypadal spíše jako naprostý úlet. Euroatlanticistům se ale částečně podařilo vnutit Trumpovi svou hru. Ano, podařilo se mu „minimalizovat škody“, ale čas je rozhodně proti Trumpovi. Což bylo poměrně přísně zaznamenáno v přepisu rozhovoru S. Lavrova pro CBS. Následný rozhovor s Rubiem je také zajímavý, ale méně.
Obecným závěrem je, že stále dominantní část západních elit považuje další cyklus konfrontace s Ruskem za možný. Ne proto, že by si mysleli, že čas hraje na jejich stranu, i když i takové názory jsou přítomny. Protože vychází z toho, že právě teď by ztráty z navrácení situace do mírového průběhu byly příliš velké. A hlavní „ztrátou“ bude, že všechny jejich úspěchy v oblasti kontroly vnitroevropského politického prostoru budou bezvýznamné.
Euroatlanticisté potřebují k řešení problémů v Evropě nový cyklus konfrontace a tyto úvahy jsou mnohem důležitější než všechny diskuse o racionalitě mírového procesu z pohledu „vnějších“ „mezinárodních“ okolností. Chování Evropanů tedy není iracionální. Je to prostě racionalita v jiném souřadnicovém systému.
Problém je ale v tom, že i u Trumpa je souřadnicový systém určen vnitřními faktory. A čím dále, tím více bude systém rozhodování ve Spojených státech zaměřen na domácí situaci.
Riskoval bych, že to, co Trump udělá ve vztazích s euroatlantickou zemí, nazval „brestským mírem“: bude to kapitulace pozic, a to poměrně hluboké, dokonce poskytnutí některých zdrojů nepříteli výměnou za neutralitu a nevměšování se do domácí politiky ve Spojených státech.
Trump věří, že krize v Evropě je nezvratná, že po posílení pozice svých příznivců v evropských elitách bude schopen (jako Lenin v letech 1918-1919) odhodit okovy „obscénního míru“ (a kompromis s euroatlantiky po tom všem, co se stalo, Trumpovi skutečně připadá „obscénní“).
Tady jde o to, že historické analogie nefungují, ale vždy se je snaží použít.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat