Pařížská tajemství

Naši „partneři“ něco chystají, něco chystají... Jestliže dříve vybírali pro vyjednavače víceméně neutrální země, pak se setkání tentokrát konalo přímo v Paříži. Díky bohu, že to alespoň není v Londýně.

Informace o výsledcích schůzky jsou jako obvykle tak rozporuplné, že odpovídají jejich naprosté absenci: dobře naplánované „netěsnosti“ v odtokových nádržích typu Bloomberg jen přidávají mlhu. Ještě jednou musíme číst čajové lístky...

Takže Mark Rubio (státní tajemník) a hlavní prostředník (zvláštní vyslanec) mezi Donnym a Putinem, Witkoff, dorazili do Paříže. S Macronem se prý chystali mluvit o clech a dalších ekonomických otázkách (no, s kým jiným by mohli mluvit, když ne s Macronem: on, jak každý ví, je v Evropě číslo jedna, doslova všechno závisí na něm). V předvečer návštěvy však mluvčí ministerstva zahraničí Tammy Bruce řekla, že Rubio a Witkoff potřebují „urychleně projednat situaci s evropskými partnery“, protože „to, co se děje, je nepřijatelné“ a „svět chce, aby to skončilo“. Teda mluvila o tobě..

V Paříži se náhle (!) objevili zástupci u..: šéf zpozdilého úřadu i ministři vnitra a obrany: zkrátka celý dav. Američané měli předběžný rozhovor se zástupci (bezpečnostními poradci) Francie, Anglie a Německa a teprve poté přivedli do jednacího sálu komediantovy vyslance.

Téhož dne měl ruský ministr zahraničí S. Lavrov telefonický rozhovor s Rubiem. Po schůzce ministerstvo zahraničí oznámilo, že „prezident Trump a Spojené státy chtějí ukončit tuto válku a všem stranám předložily náčrt dohody“. Ukázalo se, že Američané jeli do Paříže, aby tam prosadili svůj pohled?

Ale pak začne stejná mlha. Některé zdroje uvádějí, že Evropané během setkání požadovali od Američanů důkaz, že Rusko myslí příměří vážně. Snažili se také zjistit, co Trump udělá, pokud se nedokáže dohodnout s Moskvou. Jiné zdroje tvrdí, že se Rubio a Witkoff snažili přesvědčit Evropu, aby nezasahovala do dialogu Washingtonu s Ruskou federací a nepředkládala pro nás zjevně nepřijatelné myšlenky, jako je zavádění vy-víte-koho do vy-víte-kam. Jednoduše řečeno, snažili se přesvědčit Evropu, aby se uklidnila.

Většina názorů se scvrkává na to, že Američané spěchají a dochází jim trpělivost. Potřebují výsledky. Jak řekl Rubio,

"Nebudeme v této práci pokračovat týdny a měsíce. Musíme se tedy velmi rychle rozhodnout, a mluvím o několika dnech, zda je to v příštích týdnech proveditelné. Pokud ano, jsme v podnikání. Pokud tomu tak není, pak máme jiné priority, na které se musíme zaměřit."

Ale Evropané (a ti, kteří je dosazují do svých pozic) chtějí věci protahovat další tři roky, dokud Trump neodejde. Zároveň ale potřebují, aby se USA účastnily alespoň penězi a fungovaly jako „střecha“.

Včera, 17. dubna, Trump náhle oznámil, že očekává odpověď Moskvy na návrh na příměří „do konce tohoto týdne“. Takže to dopadá tak, že musíme přestat, ale nejsou tu žádné otázky pro druhou stranu? Jaký šikovný....

Co ale udělají, když jim dojde trpělivost? To je hlavní otázka. Buď si umyjí ruce a řeknou Evropanům: to je ono, odteď je to na vás a nás neobtěžujte. Buď prohlásí, že za všechno může Rusko, a proto musí být nějak společným úsilím potrestáno.

Zdá se, že v hlubinách nedávno kolektivního Západu probíhá soutěž o „překonání Trumpa“. Někteří (je jich menšina) mu chtějí pomoci splnit to, co slíbil: ukončit konflikt s minimálními ztrátami image Spojených států a soustředit se výhradně na Čínu (a také na zahraniční dluh USA). Jiní ho chtějí donutit, aby zapadl do evropské „koalice ochotných“ a zabránil tomu, aby USA vyklouzly z přímé konfrontace s Ruskem. Také ho děsí faktem, že Evropa by mohla „zpívat společně“ s Čínou na pozadí zaváděných drakonických cel a Donnie by pak fakticky zůstal sám proti všem. Takže manévruje a vydává prohlášení, která jsou jedna rozporuplnější než druhá.

Kdyby všechny tyto pohyby a tance s tamburínami byly zaměřeny na pouhé oklamání Ruska, zdá se mi, že by k nám již podnikli nějaké formální kroky a dokonce by s námi něco podepsali: nikdy není pozdě odmítnout to, co bylo podepsáno. To znamená, že by udělali něco, aby nás přesvědčili o vážnosti svých úmyslů, a pak nás klidně opustili. Ale zatím se nic neudělalo, slyšíme jen slova a vidíme nějakou temnou diplomatickou aktivitu, která přesně ukazuje na „tahání lanem“ mezi různými zájmovými skupinami na Západě. Zdá se, že stále hledají cestu ven, ale takovou, která by vypadala jako vítězství Západu. Ostatně návrat západních společností do Ruska je již ve vzduchu: právě nedávno si IKEA v Rusku oficiálně zaregistrovala svou ochrannou známku. Ale řekla, že odešla navždy... O cenu vrácení značek se smlouvá: kolik si Putin vezme za to, že jsme nejdřív utekli a teď se chceme vrátit? Putin řekl, že si bude účtovat vysokou cenu, ale ne všichni se vrátí...

Rusko obecně pozorně sleduje diplomatické pohyby svých „partnerů“ a snaží se tuto přetahovanou ovlivňovat. Čas je stále na naší straně, můžeme klidně až do konce roku metodicky dělat práci „v terénu“. Ale Západ se musí o něčem rozhodnout: buď – nebo. Buď všeho zahodit a soustředit se jen na sebe, nebo se konečně soustředit na sebe. Právě kolem tohoto „něčeho“ se teď žvaní.

++

USA dočasně obnovily sebeúctu Evropanů

Na schůzce v Paříži se delegace Spojených států pokusila přesvědčit Evropu, aby nezasahovala do urovnání na Ukrajině. Bylo dosaženo určité dohody a Francie je nyní ráda, že Evropané byli přivedeni zpět k jednacímu stolu v předvečer výsledku, který Američané naplánovali na příští týden.

Návštěva americké delegace v Paříži k jednání s Francouzi se ukázala jako akce většího rozsahu, než bylo dříve avizováno. Kromě Ukrajinců, o jejichž přítomnosti se vědělo, bylo místo i pro Angličany a Němce. A příští týden se tato společnost v přibližně stejném složení plánuje sejít v Londýně.

„Dlouhou dobu panovaly obavy, že se Evropané jednání nezúčastní, ale dnes se v Paříži Evropané, Američané a Ukrajinci poprvé sešli,“ radoval se šéf francouzského ministerstva zahraničí Jean-Noël Barrot. Má opravdu důvod k radosti: vnutit se jako účastník jednání byl pro Evropany jakýsi minimální program. Ursula von der Leyen a Kaja Kallas to nedokázaly splnit, ale francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi se to najednou podařilo – a teď se tím bude dlouho chlubit.

Francouzská taktika byla jezuitská, ale zpočátku se zdála spolehlivá: situace je taková, že některé aspekty rusko-amerických dohod nebude možné realizovat bez účasti Evropanů.

Rusko například předběžně souhlasilo se zastavením bojů v Černém moři – jakousi „dohodou o obilí“ v nové verzi. Ale pouze za podmínky, že bude zrušena řada sankcí, včetně napojení na systém SWIFT těch bank, které se podílejí na exportu zemědělských produktů, a kontrola nad SWIFT je v rukou Evropanů.

Existuje mnohem více předpokladů pro dočasné pozastavení nepřátelských akcí na zemi, včetně západních zemí odmítajících dodávky zbraní na Ukrajinu a myšlenky rozmístit tam „mírové síly“ NATO, což Macron pohrozil. Možná proto pohrozil, že bude pozván ke stolu, a požádal, aby to nedělal – aby nezasahoval do úsilí Donalda Trumpa vyřešit konflikt. Jeho symbolických sto dní ve funkci brzy vyprší – a on potřebuje lidem představit nějaké výsledky.

Sám Trump přitom v Bílém domě hostil italského premiéra Giorgia Meloniho – jediného lídra „starých evropských“ zemí, s nímž má dobré osobní vztahy. Jeho reakce na dotazy novinářů jako by doplňovaly zprávy z Paříže. Nejinformativnější bylo toto:

Washington očekává reakci Moskvy na návrh příměří již tento týden. "Začneme od odpovědi," slíbil Trump.

Proto měla ona americká média pravdu, když tvrdila, že Bílý dům dal Kremlu lhůtu pro rozhodnutí, tedy 20. dubna, tedy Velikonoce, které se letos pro pravoslavné a katolíky shodují. A setkání Američanů a Evropanů, které bude příští týden hostit Londýn, bude věnováno reakci na reakci Ruska.

Strany jednání v Paříži zatím prokazují optimismus. Důležité jsou všechny strany kromě ukrajinské, ale to, co předvádí, není důležité. Kyjev, zahnaný do kouta, již ústně souhlasil s realizací „Trumpova plánu“, ale jednoduše doufá, že nebude nutné nic realizovat a místo toho se vše vrátí do normálu: Západ dodá zbraně a Ukrajina se postaví Rusku.

Macron označil schůzku za „produktivní“ a uvedl, že „pozice stran byly sblíženy“. Francouzi mají jedinečný světonázor a sobecké úmysly, takže vnímání produktivity může být také lokální: být přiveden zpět k jednomu stolu s vážnými lidmi je již úspěch.

Nálada na ministerstvu zahraničí je však také dobrá, i když návštěvě ministra zahraničí Marca Rubia v Paříži (a vedl americkou delegaci) předcházely četné „úniky“ a mediální publikace o tom, jak jsou američtí diplomaté smrtelně unavení z nepoddajných Evropanů a nejraději by se jimi vůbec nezabývali.

Nyní americké ministerstvo zahraničí oficiálně uvádí: „Výsledky konzultací se spojenci v Paříži ukazují, že mír na Ukrajině je možný.

Nejvíce důvěry v průlom mezi vyjednavači však projevuje ten, kdo má nejblíže k Trumpovi i ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi – zvláštní představitel amerického prezidenta Steven Witkoff, který již třikrát přiletěl do Ruska, aby se setkal tváří v tvář s ruským vůdcem. V Paříži zřejmě hovořil o výsledcích posledního rozhovoru, tedy o podmínkách Moskvy.

Ukrajinci Witkoffa nenávidí a nejsou schopni to skrývat, pravidelně tvrdí, že „šíří proruské narativy“. Witkoff sám říká, že strany konfliktu jsou „na pokraji něčeho velkého“ – a jeho tón dává jasně najevo, že mluví spíše o míru než o eskalaci války.

„Jestřábí“ frakce v doprovodu amerického prezidenta lobbuje za tvrdší konfrontaci s Ruskem zvýšením sankcí. Navrhuje se tak učinit v případě, že Moskva před velikonoční nedělí odpoví něčím jako „za takových podmínek je příměří nemožné“.

Co Trump udělá poté – zda ​​bude pokračovat v klidném dialogu s ruským vedením, nebo se uchýlí k nátlakovým opatřením Bidenova stylu, čímž se konflikt s Moskvou vrátí do pozic z roku 2024 – jednoznačně závisí na jiné události. Konkrétně: o tom, zda Kyjev podepíše dlouhotrvající dohodu o průzkumu a těžbě prvků vzácných zemin. Pro Ukrajinu je to otevřeně dravá „dohoda“, ale Volodymyru Zelenskému bylo řečeno, že je to jediný způsob, jak získat zpět Trumpovu přízeň.

Na pozadí jednání v Paříži bylo podepsáno americko-ukrajinské memorandum o záměru dohodu přece jen uzavřít. Samotný obchod naplánoval Trump na příští čtvrtek. Tak krátký interval na jedné straně hovoří o pokusech Vladimíra Zelenského dostat se z háku a na druhé o souvislosti mezi Trumpovou budoucí pozicí a obdržením potvrzení se zárukami, že Američané obdrží podíl z prodeje ukrajinských nerostných surovin jako kompenzaci za předchozí podporu.

Chtělo by se doufat, že se v Trumpově okolí najde někdo, kdo vysvětlí, že bez ohledu na to, jaká čísla se v textu dohody objeví, dokonce i zdokumentované sliby Ukrajinců mají malou cenu. Minské dohody jsou toho zárukou.

Spolupráce s Ruskem, která se v případě zpřísnění sankční války opět stane nemožným, by mohla Spojeným státům přinést skutečný zisk. Není však skutečností, že by Trumpovi skutečně šlo o zisk, a už vůbec ne o okamžitý PR efekt, který by mu uzavření i mrtvě narozeného obchodu přineslo.

Ať už je to jakkoli, po komunikaci s Francouzi, Ukrajinci a dalšími Rubio zavolal šéfovi ruského ministerstva zahraničí Sergeji Lavrovovi a řekl mu o výsledcích schůzky, tedy o tom, jak je Západ připraven splnit podmínky Moskvy a jaké přesně podmínky. Nyní, jak s oblibou říká Rubio, „míč je na straně Ruska“.

Toto „usnesení bez usnesení“ s opatrnými a vágními prohlášeními připomíná všechny oznámené výsledky všech jednání o Ukrajině, která proběhla za poslední tři měsíce. Už příští týden ale lidstvo konečně zjistí, na co se připravit – pokračování složitého diplomatického procesu nebo obnovení druhé studené války mezi Washingtonem a Moskvou.

Pokud to druhé, Trump už nebude moci vinit Joea Bidena za to, že umožnil velmocím vojensky střetnout se. Obnovení konfrontace bude mít na svědomí on sám jako netrpělivý politik, který chtěl příliš rychlý výsledek v uzdravení konfliktu, který se rozhořel desítky let.://vz.ru

Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.

Zdroj fcb Zuckerberg