Ruský útok na shromáždění ukrajinských vojáků se stal bezprostřední potravou pro informační ofenzívu proti Moskvě!
Tarik Cyril Amar, historik z Německa působící na Koç University v Istanbulu, píše na svém webu či na platformě Substack o Rusku, Ukrajině a východní Evropě, historii druhé světové války, kulturní studené válce a politice paměti
Obr.: Hasiči pokračují v hašení požárů aut po ruském raketovém útoku na Sumy na Ukrajině dne 13. dubna 2025. © Ukrajinská státní pohotovostní služba / Handout / Anadolu via Getty Images
13. dubna Rusko zahájilo útok na cíl ve východoukrajinském městě Sumy. Všechny zprávy – západní, ukrajinské a ruské – se shodují na některých základních faktech: Útok sestával ze dvou balistických střel; značné množství lidí bylo zabito (přes 60, podle ruského ministerstva obrany; přes 20 v západních a ukrajinských zprávách) a zraněno (přes 110, podle ukrajinských zpráv).
Kromě toho se však snesla hustá válečná mlha. Nebo spíše mlha propagandy. Západní média a politici ruský úder odsoudili jako zvěrstvo nebo válečný zločin. Například The New York Times to prezentovaly jako útok „do rušného centra města […] v neděli ráno […], při kterém zahynulo nejméně 34 lidí, což se zdálo být nejsmrtelnějším útokem proti civilistům v tomto roce“. Nastupující německý kancléř Friedrich Merz (složí přísahu na začátku května) v jednom z nejpopulárnějších televizních pořadů své země odsoudil to, co nazval „zrádným činem“ a „vážným válečným zločinem“.
V USA zvláštní vyslanec prezidenta Donalda Trumpa – teď postaven mimo přímé dění – pro Rusko a Ukrajinu, Keith Kellogg, uplatnil své zkušenosti „bývalého vojenského vůdce“, aby odsoudil ruský úder jako „nesprávný“, a dodal, že útok „na civilní cíle v Sumy překračuje jakoukoli linii slušnosti“. Britský premiér Keir Starmer je „zděšen strašlivými ruskými útoky na civilisty v Sumy“.
Starmer i francouzský prezident Emmanuel Macron uviděli příležitost vyzvat k „uvalení“ příměří na Rusko. Merz ze své strany cítil potřebu ještě jednou promluvit o poskytnutí německých raket Taurus Kyjevu. Zdá se, že na tom, že Ukrajina příměří odmítá, nezáleží. Zjevně tomu nesvědčí ani skutečnost, že ani Francie, ani Británie nemají prostředky, jak k němu donutit Moskvu. To, že použití německého Taurusu k úderu například na Kerčský most může vyvolat ruskou odvetu proti německým cílům, ať už v Německu nebo jinde, se Merzovi zdá rovněž irelevantní.
Dalo by se přidat více příkladů, ale trend je jasný: Na Západě téměř všichni souhlasí s tím, že ruský útok na Sumy byl zvěrstvem a v EU se mluví – pokud budeme mít štěstí, zůstane to jen u toho – o jeho zneužití jako záminky k další eskalaci zástupné války, v níž je Ukrajina využívána proti Rusku.
Tento eskalační přístup má však dva velké problémy: A co je nejdůležitější, není založen na faktech, ale na dezinformacích pocházejících od kyjevského režimu, převzatých nekriticky a šířených západními mainstreamovými médii a mnoha politickými vůdci přímo s nadšením.
I když vlastně ne všemi. To je druhý, praktický problém úderné eskalační jednotky: jediná nejmocnější západní postava nehraje. Trump Rusko neodsoudil. Útok označil za „strašný“ a tvrdil, že mu bylo řečeno, že „pravděpodobně Rusko udělalo chybu“.
Ať už má pro toto prohlášení jakýkoli základ (americké signální zpravodajství? Šeptanda?) – nebo ne – z politického hlediska, klíčovým bodem Trumpovy první reakce bylo, že se demonstrativně zdržel připojení ke zbytku Západu v eskalační rétorice, když zdůraznil, že problémem je válka jako taková, a řešením je její ukončení.
Podobný přístup v prohlášení amerického ministra zahraničí Marca Rubia na X potvrzuje, že nejde o náhodu, ale o politiku Trumpa, a tedy i Washingtonu, alespoň prozatím. Americký prezident se jasně – a nepřekvapivě – rozhodl, že jeho váhavý a ohledně limitů otevřený, a stále alespoň pokračující pokus o dosažení normalizace s Moskvou je důležitější než připojení se k nejnovější propagandistické kampani proti Rusku.
Trump – tak trestuhodně chybující na Středním východě – má v tomto pravdu, i když sleduje extrémně pragmatické cíle. Má také pravdu, jak se zdá, v zásadnějším smyslu, což nás přivádí zpět k problému číslo jedna se západním mainstreamovým přístupem k útoku na Sumy: Navzdory nekonečným kyjevským podvodům, západní tvrzení, že ruský útok byl zločin, je opět založeno pouze na tomto velmi temném zdroji. Například ukrajinský prezident Vladmir Zelenskyj odsoudil „strašný“ útok, který zasáhl „obyčejnou městskou ulici, obyčejný život“.
Macron, Merz, Starmer, Kellogg, New York Times, The Telegraph – abychom jmenovali jen několik příkladů – všichni opakují Zelenského lež, že šlo o úmyslný útok na civilisty. Ve skutečnosti však Rusko udeřilo na shromáždění ukrajinských vojáků. Vojáci, ano, i v neděli a také na Květnou neděli jsou legitimními cíli ozbrojených konfliktů. Není trestné na ně útočit.
To je základní právní realita, která má kořeny v zákoně ozbrojeného konfliktu. A když se děje to samé na druhé straně, Západ ví své: Nikdo tam neodsoudil ukrajinský „válečný zločin“, když kyjevské dělostřelectvo dodané Západem v lednu 2023 zabilo téměř 100 ruských vojáků, kteří spali ve svých ubikacích za frontovou linií.
Skutečně, těch pár ukrajinských médií a politiků, kteří se stále odvažují veřejně odporovat de facto autoritářskému Zelenského režimu, má jasno v tom, že cílem byli ukrajinští vojáci: Hlavní ukrajinský (nikoli ruský) zpravodajský web Strana.ua informoval, že ukrajinské úřady se snaží být opatrné ohledně přesné polohy ruského úderu, zatímco „z různých zdrojů vychází stále více informací o tom, že cílem úderu byla ukrajinská armáda“.
Přesněji řečeno, ukrajinská poslankyně Maryana Bezuglaya, bývalý poslanec Igor Mosiychuk (mimochodem politicky na krajní pravici a rozhodně žádný přítel Moskvy) a místní starosta uvedli, že ruské rakety zasáhly slavnostní vyznamenání 117. brigády územní obrany, ukrajinské jednotky, která bojuje v regionu.
Existují také vážná obvinění, ale nejen proti Rusku. Místo toho jsou pod palbou místní a centrální ukrajinské úřady: Mosiychuk a Bezuglaya se domnívají, že ruské síly se mohly dostat k cíli z důvodu, co lze popsat pouze jako zločinnou nedbalost, konkrétně mysleli nezabezpečené pozvánky na obřad.
Mosiychuk navíc odsuzuje, že organizátoři pozvali civilisty, včetně dětí. A má podezření nejen na lajdáctví, ale i na krajně pochybné motivy. Domnívá se, že jak místní guvernér, tak poslanec – mimochodem ze Zelenského strany Služebník lidu – zamýšleli použít vojenský ceremoniál jako „PR“ trik, a doufá, že tito „špinavci“, jak je nazývá, budou zatčeni.
Ruské ministerstvo obrany mezitím uvedlo, že cílem úderu bylo setkání ukrajinských velitelů. Slavnostní vyznamenání pro vojáky, setkání důstojníků nebo možná obojí – ať se na to podíváte z kterékoli strany, byl to vojenský cíl.
Řekněme jednu věc přímo: Velký počet lidí zemřel a byl zraněn, a ano, zahrnuje to i civilisty a děti. To je strašné, ale není to důvod pro laciné politické vykořisťování, aby byla válka ještě horší a trvala ještě déle. Jelikož se jedná o ozbrojený konflikt, má Rusko právo udeřit na ukrajinské síly, stejně jako Ukrajina má právo udeřit na ruské síly.
Jasná je ještě jedna věc: Ti, kdo předstírají, že šlo o úmyslný útok na civilisty, buď dezinformují, nebo lžou, nebo obojí. Je možné, že ruští velitelé nezohlednili pravděpodobnost zabití a zranění civilistů; je možné, že to zvážili, ale rozhodli se, že riziko je úměrné vojenskému zisku, který očekávali. Tato forma myšlení je opět součástí zákona o ozbrojeném konfliktu. Možná se mýlili a kritici tím mohou argumentovat, pokud chtějí. Nešlo však o masakr civilistů, ale v zásadě o vojenský útok.
Ti na Západě, kteří chtějí předstírat opak, jsou – to je třeba také říci – stejní politici a stejná mainstreamová média, která se proaktivně postavila na stranu Izraele, zatímco Izrael neustále páchá pokračující, extrémně násilnou a zvrácenou sekvenci genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů proti Palestincům i proti svým sousedům v Libanonu a Sýrii.
Německý Merz například našel silná, leč falešná slova pro odsouzení ruského útoku na Sumy a znovu vyhrožuje, že Kyjevu dodá německé rakety. Jde o stejného muže, který chce do Berlína pozvat Benjamina Netanjahua. Pokrytectví je to dechberoucí, ale nepřekvapivé.
Ivan David
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat