Talmudisté mají dvě duše, božskou a zvířecí, gójové jen tu zvířecí, ostatně soudím že Rusko musí být zničeno, zjistila Ursula!

Evropští elitní vládci propagují ruskou hrozbu a válku o politické přežití + (Talmud a Evropa)!

Evropští darebáci prošpikovaní rusofobií se snaží uniknout odpovědnosti hysterickým vykreslováním Ruska jako hrozby pro zbytek Evropy. Musí to udělat, aby ospravedlnili svůj požadavek na militarizaci evropských ekonomik prosazováním válečné agendy proti Rusku.

Elitní vládci Evropské unie jsou důkazem osvědčeného přísloví, že válka a militarismus jsou pohodlným únikem od vnitřních problémů.

A Evropská unie, stejně jako přívrženci, jako jsou drsní Britové, mají spoustu vnitřních, strukturálních problémů, které se rovnají politickému zhroucení.

Během desetiletí se evropský blok 27 členů vyvinul v centralizovanou superstátní strukturu, v níž se politická rozhodnutí zcela oddělila od demokratických preferencí jeho 450 milionů občanů.

Náš publicista, Ian Proud, v nedávném článku zkoumal, jak EU ztratila cestu od své původní vize jako přátelské sdružení evropských sousedů k jedné z těžkopádné a nereagující byrokracie fixované na ideologickou shodu se svým jádrem.

Jak říká Ian Proud: „Zdá se, že jediným raison d'être dnešní Evropské unie je usilovat o strategickou porážku sousední země – Ruska – navzdory obrovským politickým a ekonomickým nákladům pro Evropany, kterým je prostřednictvím propagandy ode zdi ke zdi odepřeno slovo.“

K tomu dodává tuto varovnou poznámku: "Stále větší centralizace mocí v Evropě nevyhnutelně zanechá pro členské státy pocit zbavení volebního práva odstraněním suverenity a útokem na jejich identitu. To bude nadále pohánět politický nesouhlas a tlak na rozpad, který již můžeme vidět v Německu, Francii, Maďarsku a na dalších místech."

Mnoho dalších pozorovatelů se domnívá, že EU v příštích několika letech směřuje k systémovému kolapsu v důsledku kombinace vysoce koncentrované politické moci, demokratického deficitu, ekonomické nevolnosti a hypermilitarizovaného, ​​byť neúčinného státu.

V zoufalé snaze vyrovnat stagnující stav evropského bloku byrokraté a političtí vůdci (až na několik čestných výjimek) usilují o své politické přežití bezohledným vyslovováním strachu z války s Ruskem. Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise a dcera německého politika spřízněného s nacisty, chce, aby blok navýšil celkový vojenský rozpočet na 800 miliard eur. Tento militarismus připraví civilní ekonomiku o základní zdroje a veřejné služby. Postranním účelem je pokusit se podpořit ustupující průmyslový růst EU. Obětní beránek a hovořit o hrozící válce je šikovný způsob, jak ospravedlnit tento šílený militarismus namísto řešení základních příčin ekonomického neklidu, jako je plýtvání miliard na zástupnou válku na Ukrajině a vyhazování plynovodů z Ruska do povětří.

Tento týden se v sídle NATO v Bruselu sešli evropští vojenští šéfové z asi 30 zemí, aby upevnili takzvané „zajišťovací síly“ pro Ukrajinu.

Je příznačné, že chyběli Američané. Americký ministr obrany Pete Hegseth také vynechal v pátek účast na Kontaktní skupině pro obranu Ukrajiny v německém Ramsteinu.

Zatímco Trumpova administrativa upřednostňuje diplomacii s Ruskem s cílem ukončit více než tříletý konflikt na Ukrajině, zdá se, že Evropané zoufale chtějí podkopat jakoukoli mírovou iniciativu tím, že budou mluvit o „vojenské obraně“ Ukrajiny.

Evropané se oddávají rytířské šarádě tím, že se vykreslují jako „koalice ochotných“, aby podpořili jakoukoli mírovou dohodu, kterou Trump a ruský prezident Vladimir Putin dosáhnou.

Minulý týden se britská a francouzská vojenská jednotka setkala s ukrajinskými protějšky v Kyjevě, aby projednali rozmístění jednotek údajně na podporu případné mírové dohody. Černomořské přístavní město Oděsa bylo jedním z míst navržených pro anglo-francouzskou pohotovost.

Není to nic jiného než cynická zástěrka pro přípravu vojenské intervence NATO na Ukrajině, která nevyhnutelně spustí eskalaci války na kriticky nebezpečnou mezinárodní úroveň. Rusko dostatečně varovalo, že evropští vojáci rozmístění na Ukrajině i jako takzvaní mírotvorci budou terčem bojových jednotek. A tak evropští plukovníci vzducholodí, kteří plní příkazy svých stejně hloupých politiků, hazardují s jadernou třetí světovou válkou.

Evropští lídři jsou odhodláni spíše zasahovat a zhoršovat situaci, než aby nechali diplomacii volný průběh. To vše kvůli jejich zbabělé touze vypadat relevantní a důvěryhodní.

To je způsobeno několika faktory: jak bylo uvedeno výše, vnitropolitickým napětím EU (a Británie), obavami vůdců z populistického odporu proti centralizované struktuře mozkově mrtvých a ekonomickou nevolností trpících evropských členů, zejména Německa.

Velkou část krize si sami způsobili evropští politici, kteří se otrocky řídili programem Bidenovy administrativy, aby podnítili zástupnou válku na Ukrajině proti Rusku – s ničivými následky.

Rusko téměř vyhrálo válku, zatímco kyjevský režim se zmítá v nekontrolovatelné korupci, represích a despotismu za loutkového prezidenta Zelenského a také v devastaci bojišť na východě země. Ruské síly shromažďují zástupnou armádu NATO a likvidují hory vojenských zbraní, které USA a Evropa nastražily na Ukrajinu.

Trumpova administrativa přiznala marnost zástupné války a snaží se umořit obrovské finanční a vojenské ztráty zapojením se do dlouho očekávané diplomacie s Ruskem. Ne tak elitářští Evropané, kteří si nemohou dovolit přiznat své zločinné machinace na Ukrajině. Jsou v popření reality.

Musí pokračovat, aby si zachránili svou politickou kůži a zdvojnásobili svou hazardní štědrost. Jak mohou vysvětlit evropským občanům, že promrhali 200 miliard eur – pravděpodobně více – na rozdmýchávání zástupné války proti Rusku, která měla za následek smrt více než jednoho milionu ukrajinských vojáků a miliony uprchlíků žijících z veřejných prostředků?

Evropští darebáci prošpikovaní rusofobií se snaží uniknout odpovědnosti hysterickým vykreslováním Ruska jako hrozby pro zbytek Evropy.

Musí to udělat, aby ospravedlnili svou existenci a svůj požadavek na militarizaci evropských ekonomik prosazováním válečné agendy proti Rusku.

Evropské státy se proto pustily do vysílání varování pro svou veřejnost, aby se zásobili nouzovými zásobami potravin, léků a dalšího základního zboží. Varování jsou odtržená od reality a mají orwellovský charakter. Rusko není pro Evropany hrozbou. Ruský Putin takové obavy a pronikavá tvrzení, že Moskva je připravena zaútočit na státy NATO, opakovaně odmítl. Faktem je, že Rusko se v únoru 2022 zapojilo do obranné akce na Ukrajině, aby čelilo desetiletí trvající ofenzívě NATO.

Vyprávění děsivých příběhů o ruských strašidlech je však nezbytné k ospravedlnění militarizace EU, která je zase považována za nezbytnou jako způsob přežití zkrachovalých politických vůdců.

Je to bezpochyby jeden z faktorů, proč EU nedávno přijala drakonické opatření k zákazu přístupu veřejnosti k ruským zpravodajským médiím, včetně tohoto online deníku. Evropští čtenáři budou muset používat internetové proxy servery, pokud chtějí zůstat informováni přesnějšími informacemi a pohledy. Tolik k vychvalovaným evropským „hodnotám“ svobody slova a nezávislého zpravodajství.

Abychom byli struční, propaganda Evropské unie je absurdní parodií na minulou éru studené války. Je plná lží a neudržitelných lží, které tento časopis v posledních letech pomohl odhalit. Podívejte se například na náš archiv týdenních úvodníků a na mnoho témat, která jsme probrali, odhalující lži EU, NATO a USA. Proto jsme zakazováni.

Britský vůdce „Sir“ Keir Starmer převlečený do vojenské uniformy na manévrech s vojáky, přísahající „bojovat s nimi na (Černomoří) plážích“ à la Winston Churchill, je námět zastaralé britské komedie. Zatímco francouzský Emmanuel Macron, který se zavázal „bránit zbytek Evropy“ před „ruskou agresí“ pomocí francouzských jaderných zbraní, je divadlem absurdity.

Evropské iluze jsou hrozivé. Přesto je ozbrojený blázen stále nebezpečný.

          + (SÁM NEPATŘÍM DO ŽÁDNÉHO SPOLKU ANI CÍRKVE )+

Ursula, Talmud a Evropa

Lorenzo Maria Pacini

Od Ursuly, přítelkyně všech Evropanů, se dozvídáme, že kořeny Evropy jsou v Talmudu. Díky, ale obejdeme se i bez toho.

Každému jeho

V alternativních médiích se znovu objevilo staré video předsedkyně Evropské komise, ve kterém prohlásila, že „Hodnoty Evropy jsou hodnotami Talmudu“. Tato věta okamžitě vyvolala skandál a video kolovalo všude. Je to staré video z doby, kdy získala čestný doktorát na Ben Gurion University.

Zmatek je více než legitimní. Slova byla jasná: Talmud. Ne judaismus, ne židovsko-křesťanské kořeny, jak často tvrdili konzervativní politici, ale Talmud. Jasné a jednoznačné slovo, vyslovené v připraveném projevu.

Než se podíváme na to, co je Talmud, zamysleme se nad politickou závažností těchto slov, protože znovuobjevení tohoto videa v tak choulostivé fázi pro Evropu, ve které Evropská unie porušuje to málo, co zbývá z národní suverenity zemí, rozhodně není náhodné.

Evropa nemá židovské kořeny. Evropské národy, od jejich etnosociologického po politický rozměr, mají řecké, latinské a křesťanské kořeny. Křesťanství, ať se mu to líbí nebo ne, prostoupilo celou Evropu a charakterizovalo ji neotřesitelným otiskem.

Jak zdůraznil ekonom Giovanni Zibordi, citovaný profesorem Paolem Becchim: "Proč má Evropa talmudské hodnoty? Nikdo přesně neví, co Talmud je, ale není to Bible. Byla napsána asi o 1000 let později a je to encyklopedický text, tisíce stran dlouhý, o kterém se jen rabíni naučili diskutovat a studovali ho hebrejsky a on byl prvním částečně přeložen Martinem Lutherem. Jeho obsah je prý děsivý a odtud pochází jeho pověst antisemity. Ale když si zkusíte přečíst nějaké úryvky nebo shrnutí, zopakuje se, že existuje jedna morálka pro Židy a jiná pro všechny ostatní. Z jakého přesného důvodu je Evropa EU založena na Talmudu (a ne na evangeliu, chcete-li citovat náboženský text) nebo na Kapitálu?

Jde o to, že Talmud není náboženstvím sám o sobě, ani systémem hodnot sám o sobě, ani historickou, politickou nebo kulturní složkou žádného z evropských národů. Talmud patří k etnické a náboženské menšině, která uznává jeho autoritu a hodnoty, ale není společným dědictvím v žádném smyslu toho slova. Tvrdit, že Evropa má hodnoty Talmudu, je manipulace, která nicméně obsahuje velmi přesné politické pravdy.

Na druhé straně to byla Ursula, kdo v roce 2023 vytvořil Cenu za židovské kulturní dědictví, aby oslavila „židovské dědictví“, které Evropa v sobě nese. Není jasné, co má na mysli, vzhledem k tomu, že evropské dědictví není teoreticky židovské. Nebo možná odkazuje na politické dědictví, které je spojeno zejména s mocí židovské lobby a sionismu, jak bylo několikrát prokázáno, a to i nedávno v otázce Gazy a Palestiny, kdy evropští lídři, všichni z nich, soutěžili ve vzdání pocty a podpoře Izraele.

Evropa, opakujeme, je křesťanská, kolébka církve a s tisíciletou historií křesťanství, jejíž znaky jsou stále viditelné i v této době sekularizace a duchovní dezorientace. Každému jeho. Pokud Von der Leyenová evokuje Talmud jako zdroj, očividně do Talmudu také patří. Evropa má naopak více společného s křesťanskou Biblí, husitstvím a Kapitálem.

Talmud a judaismus

Eugenio Zolli, známý bývalý hlavní rabín Říma, který je nyní křesťanským konvertitem, definuje Talmud jako rozsáhlou sbírku rabínských tradic. Riccardo Calimani vysvětluje, že podle starověké židovské víry Mojžíš přijal na hoře Sinaj nejen psanou Tóru (Pentateuch), ale také ústní, která byla poté předána Jozuovi a mudrcům, dokud nebyla zapsána v Mišně. Posledně jmenovaný, považovaný za „ústní zákon“ vložený do písemné podoby, se stal ústředním bodem židovského myšlení a generoval mnoho komentářů.

Tannaimové (1.-3. století) a později Amoraimové (3.-5. století) napsali komentář k Mišně zvaný Gemara, který spolu s Mišnou tvoří Talmud. Existují dvě hlavní verze: jeruzalémský Talmud a babylónský (širší a autoritativnější, dokončený v 6. století).

Svatý Jan Bosco nabízí dostupnou definici: Talmud je sbírka židovské doktríny, která se skládá z Mišny (kodex ústních zákonů) a Gemara (její vysvětlení). Talmud upravuje náboženství, právo a zvyky židovského národa.

Elio Toaff zdůrazňuje, že kořeny moderního judaismu lze nalézt v Talmudu. Otec Joseph Bonsirven, katolický učenec, analyzuje její strukturu a ducha: skládá se ze šesti sekcí, včetně Neziqim, relevantních pro vztahy s křesťanstvím. Talmud se podle něj řídí logikou odlišnou od aristotelské, založenou na technickém, symbolickém jazyce, těžko se naučit bez rabínského výcviku.

Bonsirven varuje, že přímý přístup k textu bez odborného vedení je neadekvátní a riskantní. Kritizuje také některé teologické posuny: důraz na vyvolení Izraele a na Tóru může vytvářet náboženský nacionalismus, exkluzivismus a extrémní legalismus. To by podle něj vedlo k duchovnímu uzavření s ohledem na křesťanské poselství. Cituje také Henriho Graetze, židovského historika, podle něhož by talmudské vzdělání se svým subtilním dialektickým stylem podporovalo nejednoznačný postoj k Nežidům v praktickém životě.

Postupem času byl Talmud předmětem silných obvinění křesťanů. Některé pasáže byly považovány za urážlivé vůči Ježíši a byly později shromážděny v polemických textech, jako je Toledot Jesu. Židovský učenec Isidore Loeb uznává přítomnost starověkých kritik Ježíše v Talmudu a považuje je za historicky pochopitelné. Odsouzení minìm (kacířů) je mnohými interpretováno jako odkaz na rané křesťany.

Félix Vernet vysvětluje, že i termín gojim (nehané), původně odkazující na Řeky a Římany, nakonec označoval křesťany. V Talmudu, i když není celý prosycen nepřátelstvím, nechybí vulgárnost a obviňování Ježíše a Marie.

V Evropě je jedním z nejlepších učenců Talmudu v křesťanském světě katolický kněz Don Curzio Nitoglia. Autor mnoha knih, specializoval se na teologii studiem charakteristik judaismu a jeho vztahu ke křesťanství. Napsal mnoho úspěšných knih o Talmudu.

Jedním z jeho nejvýznamnějších děl je Per padre il diavolo (Ďábel je tvůj otec), rozsáhlá studie věnovaná takzvané „židovské otázce“ analyzované optikou katolické tradice.

Název díla připomíná slova, která Ježíš pronesl k farizeům v Janově evangeliu (8,44): „Vy jste ze svého otce ďábla a chcete plnit přání svého otce“. S přísností a metodou typickou pro scholastickou teologii Nitoglia zkoumá toto téma ve všech jeho dimenzích: nejen náboženské, ale také historické, kulturní a politické, přičemž jde tak daleko, že zkoumá moderní vývoj sionismu. Práce je rozdělena do tematických kapitol tak, aby poskytla uspořádaný obraz složitého a v některých ohledech kontroverzního tématu. Autor se zabývá citlivými otázkami, které vyžadují zvláštní opatrnost, a to i s ohledem na rizika spojená se subjektivními výklady a zákony o mínění.

Podle tradiční katolické vize by „židovská otázka“ neměla být chápána v etnickém smyslu, protože církev vždy odmítala všechny formy rasismu. Duchovní role připisovaná židovskému lidu podle doktríny spočívala v přípravě příchodu Mesiáše. S inkarnací Krista by tato funkce skončila. Tato doktrína zůstala převládající po staletí, dokud nebyly v pokoncilním období zavedeny některé změny. Svatý Jan Pavel II. například rozpoznal hluboké pouto mezi křesťanstvím a judaismem, což vedlo k diplomatickému uznání Státu Izrael Vatikánem. Nitoglia na druhé straně tvrdí, že pravá křesťanská láska k židovskému lidu spočívá v tom, že jim nabízí možnost rozpoznat pravdu křesťanské víry.

Pokud jde o otázku deicide, patristický výklad připisuje židovskému náboženství teologickou odpovědnost za Ježíšovo odsouzení. Nitoglia podává zprávu o myšlence svatého Tomáše Akvinského a dalších středověkých teologů, podle nichž tehdejší náboženská třída jednala s plným vědomím. Druhý vatikánský koncil se však od tohoto výkladu distancoval a prohlásil, že židovský národ nelze považovat za kolektivně vinný nebo zavržený Bohem, což je podle autora rozhodnutí v rozporu s předchozí Tradicí.

V židovské tradici byl Mesiáš ve skutečnosti očekáván jako historická a politická postava, zatímco v moderní době se toto očekávání proměnilo v symbolický klíč, přičemž emancipace a sionismus byly považovány za možné naplnění mesianismu. Otázka rituálních vražd je stále dlouhodobým problémem, tématem, které Nitoglia zkoumá ve specifické studii, nabízí přehled historických pramenů a protichůdných názorů.

Zajímavé jsou zejména kapitoly věnované kabale a Talmudu. Katolický kněz rozlišuje mezi „čistou“, původní a božskou kabalou a „změněnou“ kabalou, ovlivněnou esoterickými výklady. Z těchto rozdílů se odvozují dva pohledy na svět: jeden křesťanský a kontemplativní, druhý operativnější a spojený s myšlenkou pokroku. Rozsáhlá diskuse je k dispozici zde

Jisté je, že Talmud nelze považovat za zdroj evropských hodnot. Je zde zjevný rozpor, historický, kulturní a politický odstup, který nelze ignorovat.

Zakončím slovy velkého italského básníka Dante Alighieriho z V. zpěvu Ráje božské komedie:

Buďte, křesťané, vážnější, a jednejte:

a nebuďte jako pírko ve větru

a nevěřte, že vás každá voda omýje.

Máte Nový a Starý zákon

a pastýře církve, aby vás vedl;

To vám ke spáse stačí

Jestliže jiná zlá žádostivost  k vám volá

Buďte lidmi, a ne šílené ovce,

Aby se vám Žid mezi vámi nevysmál!

Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.

Zdroj fcb Zuckerberg