Trvalým vládcem Koruny české, jádra Svaté římské říše SPQR, je svatý Václav

Korunu českou právně ustanovil Karel IV. svými bulami ze dne 7. dubna 1348, stalo se tak vlastně na jakousi obranu před zneužitím královské moci – jak totiž napovídá název, tento státní celek oficiálně patřil české, tzv. Svatováclavské koruně. Král si mohl korunu, a tím i vládu nad svou zemí, jen vypůjčit od sv. Václava. Termín Koruna a stůl Českého království se však poprvé objevuje už roku 1322 za vlády Jana Lucemburského.

Karel IV. ustanovil korunu v rozsahu územních zisků svého otce Jana Lucemburského – kromě Čech, Moravy a Slezska území zahrnovalo i Chebsko, Horní Lužici a četná léna v německé oblasti. Během Karlovy vlády ještě přibyla Horní Falc a Dolní Lužice (1370). V letech 1373–1415 bylo volně připojené Braniborské markrabství.