Stránky

Pages

Pages

čtvrtek 17. dubna 2025

Válka jako výnosný byznys: Jak elity prodávají masám vlastní zkázu





Je až dojemné, jak snadno se lidstvo nechává opakovaně nalákat do stejné pasti, jak ochotně skáče do válečných jám vykopaných někým úplně jiným, a jak hrdinně pak umírá za zájmy, o kterých nemá ani ponětí. Od první světové války, kdy se vládní propaganda stala skutečným uměním, až po dnešní sofistikované mediální masáže, je příběh stále stejný: hrstka mocných tahá za nitky, zatímco zbytek společnosti poslušně pochoduje na jatka. A co je nejúžasnější? Většina z těch, kdo padnou, ani netuší, proč.


#První světová válka: Zrození moderního válečného marketingu


Když se řekne "první světová válka", běžný člověk si představí zákopy, plynové útoky a zbytečné utrpení. Ale pro skutečné stratégy moci to byl především průlomový okamžik v oblasti manipulace veřejného mínění. Walter Lippmann a Edward Bernays, 2 muži, jejichž jména by měla být vepsaná do učebnic jako patroni masového podvodu, dokázali něco geniálního: přetavit krveprolití v ušlechtilý boj za "demokracii" a "svobodu".


Bernays, synovec Sigmunda Freuda, nebyl jen tak nějaký propagandista. Byl to vizionář, který pochopil, že válka se nevyhrává jen na bojišti, ale především v myslích lidí. A tak se v roce 1917 připojil k americkému Výboru pro veřejné informace, což byl vznešený název pro továrnu na lži, která měla za úkol prodat Američanům myšlenku, že bylo jejich povinností jít umírat do Evropy. A povedlo se! Média ochotně šířila historky o bestiálních Němcích, kteří údajně vraždili děti a znásilňovali jeptišky. Výsledek? Masy nadšeně poslaly své syny do války, aniž by tušily, že šlo především o mocenské přerozdělení světa.


A jak trefně poznamenal sám Bernays ve své knize Propaganda:

"Muži, o nichž jsme nikdy neslyšeli, nám vládnou, formují naši mysl, utvářejí náš vkus a do značné míry nám podsouvají naše myšlenky."

Ano, to je ta krásná demokracie v praxi. Neviditelná ruka trhu, která nám nenápadně strká pušku do ruky a šeptá: "Bojuj za svobodu!"


#Válka jako věda: Jak elity objevily, že lidé jsou hloupí


Walter Lippmann a Bernays nebyli jen teoretici. Byli to vědci v laboratoři lidské poslušnosti. Jejich studie, financovaná Královským institutem mezinárodních vztahů (samozřejmě zcela "nezávislou" organizací, která rozhodně NESLOUŽÍ zájmům globální oligarchie), odhalila fascinující pravdu: většina lidí nedokáže kriticky myslet.


Přesněji řečeno, méně než 10% populace je schopno analyzovat problém bez okamžitého emocionálního hodnocení. A to, milí čtenáři, je zlatý důl pro každého, kdo chce ovládat masy. Stačí správně zvolená propaganda, pár emotivních hesel, angažovaná hysterie - a voila, lidé jsou ochotni jít zabíjet a nechat se zabíjet za zájmy, které s nimi nemají vůbec nic společného.


John Coleman to ve své knize Konspirátorova hierarchie: Příběh Výboru 300 popsal dokonale:

"Čím složitějšími se stávaly problémy moderní průmyslové společnosti, tím snadněji se manipulátorům dařilo vytvářet stále větší rozptýlení. Takže nakonec naprosto nepodstatné názory mas lidí vytvořené zkušenými manipulátory získaly status vědeckého faktu."

A tak se z iracionality stává náboženství, z válečné propagandy "nezbytná obrana", a z běžných lidí pouhé statistické kolaterální škody.


#Projekt "Americké století": Když si elity hrají na bohy


Po první, a zejména pak po druhé světové válce už angloamerická elita věděla, že otevřené impérium bylo passé. Proč dobývat země tanky, když je můžeme ovládnout médii, ekonomikou a "demokratickými volbami"? A tak vznikl Project for the American Century, vize Henryho Luceho, který měl zajistit, aby Amerika (respektive její vládnoucí třída) určovala pravidla hry pro celý svět.


A jak toho dosáhnout? No přece pomocí sociálního inženýrství! Vytvořit iluzi svobodné volby, zatímco skutečné rozhodnutí se odehrává v uzavřených místnostech mezi bankéři, generály a korporátními šéfy. A když se někdo odváží poukázat na to, že "demokracie" je jen divadlo pro masy, okamžitě se ozve sborový křik: "Konspirační teorie!"


Ale nebojme se, nejde o žádné spiknutí. Je to jen náhoda, že války vždycky skončí ziskem pro zbrojaře, banky a ropné společnosti. Náhoda, že média vlastní lidé s vazbami na politickou elitu. Náhoda, že každá "revoluce" nebo "osvobození" nakonec skončí tím, že stejní lidé zůstanou u moci, jen pod jinou vlajkou (viz starý vtip o tlesknutím na holuby, kteří povylétnou a pak se ti stejní holubi snesou zpět, jen v jiném uskupení).


"Muži, o kterých jsme nikdy neslyšeli": Jak elity stále dokola prodávají válku stejnými triky


Když Edward Bernays v roce 1928 napsal, že "muži, o nichž jsme nikdy neslyšeli, nám vládnou, formují naši mysl, utvářejí náš vkus a do značné míry nám podsouvají naše myšlenky", popsal nejen mechanismy propagandy první světové války, ale i manuál, podle kterého elity manipulují společnost dodnes. Ironií osudu je, že zatímco technologie pokročily, lidská naivita zůstala stejná. Senzitivní část masy, ta citlivá na kolektivní hypnózu, sugesci, psychologické inženýrství a ovládání davu, stále skáče na stejné pasti jako před 100 lety. Jen místo plakátů s ukřižovanými Belgičany máme TikTokové výzvy, místo novinových článků o bestiálních Němcích algoritmicky podstrkované provládní zprávy, a místo válečných bondovek nekonečné provládní zpravodajské smyčky plné emotivních výkřiků o "hrdinském odporu".


Pojďme si postupně toto Bernaysovo tvrzení rozebrat a narýsovat paralely s dneškem:


1. "Muži, o nichž jsme nikdy neslyšeli". Kdo dnes tahá za nitky?

Bernays, který se pohyboval v samotném centru moci, měl pravdu v tom, že skutečná moc není v rukou politiků - ale v pozadí - u bankéřů, korporátních šéfů, mediálních magnátů a think-tanků, kteří určují agendu. V roce 1917 to byl Výbor pro veřejné informace, dnes máme "nezávislé" analytické instituce, jejichž studie se nápadně shodují se zájmy zbrojařského průmyslu. Kdo například financoval think-tanky, které od počátku války na Ukrajině tlačily na maximální eskalaci? Kdo stojí za prosystémovými médii, která jediným správným názorem učinila podporu války nekritizovatelnou? A kdo vydělává na dodávkách zbraní, plynoucích z této "humanitární pomoci"? Jména neuslyšíme - ale jejich vliv je všudypřítomný.


2. "Formují naši mysl". Jak se válka prodává v moderním balení

V roce 1917 stačilo namalovat Němce jako bestie a lidé šli dobrovolně na frontu. Dnes je to sofistikovanější, ale princip stejný: vytvořit jednoduchý narativ, kde jsou "my" hrdinové a "oni" monstra. Ukrajinský konflikt je toho dokonalým příkladem:


- Démonizace nepřítele. Rusko není prezentované jako geopolitický rival, ale jako novodobá říše zla, kde každý voják je vrah a každý občan loutka. Přesně jako za první světové, kdy Němci údajně sekali ruce dětem. Stejná paralela.

- Emocionální manipulace. Místo plakátů s plačícími ženami máme záběry zničených měst, vybrané tak, aby vyvolaly vztek a touhu po pomstě. Kdo by se ptal na příčiny války, když může sdílet hashtag #StopRussia?

- Cenzura odlišných názorů. Stejně jako za Bernayse se "nevhodné" pohledy potlačují. Kdo v Česku zpochybňuje oficiální linii, je označen za "proruského kolaboranta". Facebook a Youtube mažou "dezinformace", tedy cokoli, co nezapadá do schváleného výkladu.


3. "Utvářejí náš vkus". Válka jako módní trend

Bernays věděl, že aby propaganda fungovala, musí být válka nejen ospravedlněná, ale i atraktivní. Dnes se neříká "buď hrdina, narukuj", ale "buď hrdina, sdílej vlaječku". Válka se stala součástí popkultury:


- Virtuální aktivismus. Lidé, kteří by za normálních okolností nepozvedli prst, mění profilové fotky na ukrajinské vlajky, protože to je "správné". Stejně jako kdysi nosili odznaky na podporu války. Stejná paralela.

- Korporátní virtue signaling. Firmy, které by jinak obchodovaly s kýmkoli, najednou hrdinně ruší pobočky v Rusku. Ne proto, že by měly morálku, ale protože je to dobrý PR.

- Konspirace naruby. Kdo nesouhlasí s oficiální verzí, je "Putinův agent". Přesně jako za první světové, kdy pacifisty lynčovali jako "zrádce". Stejná paralela.


4. "Podsouvají naše myšlenky". Jak média nahrazují realitu fikcí

Největší úspěch propagandy je, když lidé věří, že jejich názory jsou jejich vlastní. Česká vláda a média dokonale kopírují Bernaysův manuál:


- Prefabrikované fráze. "Putin musí být poražen", "Ukrajina bojuje za nás všechny", "kdo váhá, podporuje agresora". Žádné nuance, jen bitevní pokřiky. Přesně jako v USA po 11. září 2001 (téměř patriotistické a rituální sebeukájení před americkou vlajkou).

- Vytváření falešných dilemat. Buď podporujeme válku, nebo jsme proruská pátá kolona. Žádná diskuse o tom, zda nekonečné dodávky zbraní skutečně vedou k míru.

- Využití celebrit a autorit. Herci, sportovci, influenceři - všichni opakují stejná hesla. Stejně jako za první světové, kdy slavní umělci nabádali k odvodu.


Nic nového pod sluncem


Sto let od Bernayse a stále stejné techniky, jen vylepšené o sociální sítě, big data, algoritmy a mikrotargeting. Místo plakátů máme targeted ads, místo novinových sloupků dezinformační zákony, místo veřejných projevů cenzuru pod záminkou "boje proti nenávisti". A výsledek? Lidé tleskají válce, aniž by věděli proč. Politici mluví o "obraně demokracie", zatímco posilují autoritářské zákony. A prosystémová/provládní média hystericky vykřikují o hrozbě, kterou samy pomáhají vytvářet.


Proč se historie opakuje? Protože je to výnosné.


Od roku 1917 se techniky manipulace zdokonalily, ale princip zůstává stejný: válka je byznys, a běžní lidé jsou jeho palivem. Elity se perou o moc, o zdroje, o peníze - a národům namlouvají, že jde o čest, vlast, nebo dokonce o "lidská práva". A tak zatímco my diskutujeme o tom, zda je Putin nový Hitler, nebo zda byl Biden loutkou globálního kapitálu, skuteční strůjci válek sedí v klidu svých kanceláří a počítají zisky. Protože válka nikdy nebyla o pravdě, spravedlnosti nebo národu. Válka byla, je a vždycky bude o penězích a moci.


Historie se tedy vlastně příliš neopakuje. Historie je jen jeden dlouhý propagandistický seriál s opakujícími se díly. A my jsme stále stejní naivní diváci, kteří věří, že tentokrát to bude jinak.


A my? My jsme jen statistika. Ale hlavně že jsme svobodní, že?


Zdroj fcb Zuckerberg 


Žádné komentáře:

Okomentovat