Na Evropskou unii se v poslední době valí jedna pohroma za druhou. Někdy nezaslouženě – jako v případě COVID-19, někdy si je bohužel přivolává sama. Třeba hlavně v důsledku vyhlašování nekončícího seriálu embarg na Ruskou federaci, vabank sázkou na ukrajinskou kartu či neschopností se včas diplomaticky a věcně připravit na alternativu, že se Bílého domu posadí nekompromisní D. Trump a ne povolná K. Harrisová.
Nelze říci, že by si snad vedení EU nebylo vědomo fatálních rizik řítících se lavinovitě na toto ambiciózní uskupení (kdysi dávno ještě celého houfu světových mocností). Proto byla týmu vedeného bývalým šéfem Evropské centrální banky Mario Draghim zhruba před rokem zadána zakázka odpovědět na dvě otázky:
1. Proč ještě před stoletím docela dominantní kontinent systematicky vyklízí pozice na globální scéně?
2. Co udělat pro to, aby konečně přestal paběrkovat?
Komu jsou obě otázky povědomé
...vůbec se nemýlí. Ambice z jednání, na kterém si kdysi tehdejší šéfové států a evropských vlád vytyčili cíl, že se "Evropská uniedo roku 2010 EU stane nejvíce konkurenceschopným a nejdynamičtějším, na znalostech založeným hospodářským prostorem světa, který je schopný dosáhnout trvalého hospodářského růstu s početnějšími a lepšími pracovními místy a větší soudržností a který bude současně ohleduplný vůči životnímu prostředí" ... jsou skutečně staré již čtvrt století. Ano, bylo to v březnu 2000 při schvalování Lisabonské strategie.
Ale již o 3,5 roku později (v listopadu 2004), kdy už bylo jasné, že se drsná realita a vzletné proklamace významně rozcházejí, přišel první direkt. Ve zprávě týmu unijních expertů kolem Wim Koka pátrajícího po příčinách neuspokojivého vývoje EU se velmi otevřeně přiznávalo, že:
* vývoj posledních čtyř let nebyl naplňování záměru Lisabonské strategie "příznivě nakloněn";
* celkový výkon evropského hospodářství ... je zklamáním, mj. i kvůli splasknutí řady "bublin" na americkém kapitálovém trhu;
* konjunkturální vzestup v Evropě je v posledních dvou letech (2002 + 2003) slabší než v USA a Asii;
* fiskálně politický vyjednávací prostor mnoha evropských zemí podstatně zúžily kritické rozpočtové situace;
* ty přišly často ve fázi cyklické ochablosti, když předtím státy "opomněly" své veřejné finance včas konsolidovat.
K tomu:
Pamatuji si na slavný, dnes ke škodě věci zapomenutý, výrok Vasila Biľaka: "Není důležité, jak rychle jdeme, důležité je, že jdeme správným směrem." – Jemu, ani některým dalším v té době nedošlo, že pokles efektivnosti vždy signalizuje něco prohnilého v systému. A tak vznikl velmi poučný vtip na téma geneze cíle budování socialismu: Od "dohnat a předehnat" k "udržet krok", od "udržet krok" k "neztratit z dohledu", od "neztratit z dohledu" k "zachytit stopu".
Ale vraťme se k pěstování vize, kde jeden z nejnovějších výsledků s tímto bezprostředně souvisí. Totiž to, že systémy, v nichž jsou vytvořeny podmínky pro kaskádové generování investičních příležitostí s vysokou mírou výnosnosti, umožňují, aby v nich převládly hry založené na dominanci kooperativních strategií, což vede k jejich dynamickému růstu (včetně toho, který má ekonomické parametry). Naprosto nutnou podmínkou je, aby z těchto her bylo vytlačeno poziční investování. Tam, kde se pro kaskádové generování investičních příležitostí s vysokou mírou výnosnosti vytvářejí podmínky, tam se nabízí možnost vytlačit ze hry fenomén pozičního investování. A naopak, tam, kde je systém kontaminován pozičním investováním, tam výrazně klesá efektivnost, narůstají vnitřní rozpory přerůstající v konflikty s tendencí snah o silové řešení těchto konfliktů využívající stále brutálnější formy pozičního investování (přeměny majetkové výhody v nástroj diskriminace slabšího).
Právě toho druhého jsme v současné době svědky. A to, co píše J. Šulc to velmi názorně dokumentuje. A právě proto se jako jedno z východisek z této "biľakovské" slepé uličky nabízí zaměření na emancipaci Středounijního prostoru, což je jedna z oblastí, která nabízí generování investičních příležitostí s vysokou mírou výnosnosti. Nejde jen o jednu z možností, ale o conditio sine qua non (podmínku, bez které to nejde).
(Dokončení v příštím pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat